Motorem úspěchu jsou pasivita a očekávání

Martin Vlach / Aha! efekty

Na úplný úvod zopakuji stěžejní životní pravidlo: Úspěch je zákonitým výsledkem správného postupu. Vyjadřuje se tím, že je život zákonitý, tedy něco jako matematika. Chcete-li v něm tedy dosahovat správných výsledků, stačí se naučit „počítat“.

Špatný postup nezabere

Zároveň to pravidlo avizuje i opak — není možné dospět ke správnému výsledku, když na to půjdeš špatně. Správný postup je tedy nutnost, nikoli jedna z možností. Jiné možnosti, než ta jediná správná, neexistují.

Když si to opravdu uvědomujeme, můžeme s klidným srdcem přestat zkoušet kde co a rozhodnout se naučit na věci chodit tak, jak se má — žít v souladu s životními principy. To je totiž jediná možnost, jak věci fungují, život naplňuje a přináší to, co od něj čekám — žiji spokojeně tak, jak chci, tam, kde chci a s těmi, s kým mi je přirozeně dobře. To vše funguje samozřejmě a samovolně, protože tak je život nastavený, stačí tomu přestat bránit.

Vše je ve skutečnosti jinak

Logika života a jeho zákonů neodpovídá logice, kterou při posuzování životních situací používáme. To proto, že vnímáme nikoli to, co je uvnitř situací, ale jak na nás situace navenek působí — podléháme dojmu z nich. A ten dojem je často přesně opačný, než co se skutečně děje. Proto jsou i naše pocity a reakce opačné — a přesně takto vznikne problém, komplikace, trápení, nechtěný výsledek — reakcí na svůj nesprávný dojem.

Jedním z těch nesprávných postupů, které k žádnému kloudnému výsledku nevedou, je zbytečná aktivita. Když se nedaří, přidám, vyvinu ještě větší aktivitu, snahu, úsilí, chuť se zalíbit, makačku, honičku, ještě udělám tohle, a ještě tamto, a ještě zatnu zuby a stihnu tohleto, čím víc máknu, tím víc toho udělám a tím lepší výsledek si zasloužím, a hlavně se pořád usmívat a hrát pozitivního…

Zní to logicky, ale je to pravý opak správného přístupu. Včetně naivního názoru, že výsledek odpovídá vynaloženému úsilí i že si mám nechat něco líbit. Nic z toho neplatí, to jen zapadá do naší pomotané logiky, která ovšem nestojí na realitě, ale našich dojmech — celou jsme si ji vymysleli.

Klid, pohoda a láska = palivo motoru života

Život vůbec není o dřině a snažení. Proto není dřina cestou k radosti, štěstí ani úspěchu a už vůbec ne ke správným výsledkům. Život je o kontinuální pohodě, chuti, lásce a optimismu. A tam fungují úplně jiná pravidla, jiná logika. Je to úplně jiný svět než ten, kde bojuji o přežití a cítím se ohrožený.

Cesta k úspěchu a spokojenému žití je cestou správného vnímání. To proto, že člověk je v prvé řadě duchovní bytost, ne tělo. Člověk je vysílačem svých představ a očekávání. Tím jsi i ty, a právě tyto komponenty jsou předlohou života, který budeš prožívat dnes, zítra, pozítří… Vysíláš šablony, které Vesmír použije jako kostru tvého budoucího prožitku, jen ji obalí do nějaké podoby, abys neprožíval pořád to samé v úplně stejné podobě. To by byla nuda, i problémy musí vypadat různě, aby na nich bylo aspoň něco zajímavého.

Sám nic pořádného nedokážu

Člověk + Vesmír = dvojice, která je schopna cokoli uskutečnit. Je tedy nutné o sobě uvažovat jako o členovi páru, v němž se navzájem doplňujeme, střídáme a každý plníme jen úkoly, které nám jsou určené.

Takto obvykle neuvažujeme, jsme zvyklí se považovat za samostatnou jednotku, která se o sebe musí starat. Proto vymýšlíme, plánujeme, snažíme se, kmitáme… Čímž Vesmír vůbec do svého každodenního fungování nepouštíme. Chceme vše dělat sami, protože tak jsme zvyklí uvažovat. Uniká nám to podstatné — že toho spoustu zvládnout nemůžeme, protože na to nejsme vůbec vybaveni. O Vesmíru a jeho vlivu na naše žití nemáme ani tušení.

Narodili jsme se dokonale vybaveni pro spolupráci s Vesmírem. Máme vše, co je potřeba k plnění svých úkolů v rámci té spolupráce, ale nic navíc. Zbytek umí zase on, Vesmír, a je pro to také dokonale vybaven. Ale ani on neumí nic navíc, proto já potřebuji jeho a on mně, abychom dokázali úspěšně tvořit.

Nechovám-li se v souladu s principy naší spolupráce (neboli podle životních zákonů), nemohu dosahovat správných výsledků a těšit se kvalitnímu žití. Tvořit sice dokážu, ale stojí mě to obrovské úsilí, spoustu času, energie, a výsledky jsou tristní. Je to taková z nouze ctnost, dalo by se říct. Krajní možnost.

Tvoříme svými představami

Vrátím-li se ke kartě u dnešního povídání, je na ní napsáno, že „motorem úspěchu je pasivita a očekávání“. Čímž se vlastně říká — o tvém úspěchu i výsledcích nerozhoduje jak makáš, ale jak jsi vnitřně nastaven. Tvé vnitřní nastavení generuje tvé vyzařování neboli přitažlivost. A tomu přesně odpovídá, co budeš prožívat i mít. Makačka žádné vyzařování negeneruje, ta jen brání Vesmíru začít dělat jeho práci (usilovně držím krumpáč a odmítám jej Vesmíru půjčit).

Můžeš se tedy honit, jak chceš, zkoušet kde co, ale tvůj život to nijak pozitivně neovlivní. Dřina a úsilí tě jen vyčerpají, snaha o zkoušení kde čeho je něco jako cesta bludištěm — nikam nevede.

• Pasivita vychází z pochopení našich rolí v již zmíněné spolupráci s Vesmírem. Já jsem totiž její pasivní složkou, Vesmír tou aktivní. Proto se po mně pasivita vyžaduje, nikoli aktivita, ta je často kontraproduktivní brzdou. Pasivita se dá trefně vyjádřit také jako samozřejmost. Vše, co nám přijde samozřejmé, nemáme tendenci nijak řešit, nebojíme se o to, netrpíme pocitem, že to nemůže fungovat, že tak nemůžeme žít.
• Očekávání je výslednicí mého vnitřního nastavení. Sečtu-li úhly svých pohledů na život, vyjde mi přesný výsledek — budu cítit radost, úspěch, bohatství, lásku, nebo taky nejistotu, strach, boj, průšvih, nedostatek…

Vnitřní nastavení, to je ten klíč. Je předlohou mého života, je tím jediným, co mu dává jasnou a konkrétní podobu. Proto nemá smysl řešit nic jiného. Tohle pochopení má samo o sobě obrovskou hodnotu, protože je výstupním vízem z bludiště. Zamotaná cesta bez cíle se stává cestou přímou s jasným cílem i výsledkem, kterým je úspěch a životní pohoda.

Přetvářka nic neřeší

K tomuto tématu ještě doplním jednu důležitou věc: vždy je nutné pracovat se zdroji, nikoli výsledky. Aby se změnila vaše očekávání, i abyste dokázali žít pasivně, nesnažte se si sugerovat pozitivní výsledky ani nezkoušejte nic nedělat. To je přetvářka, kterou sice kde kdo doporučuje, ale to vám nevědomky lže. Tak to není, tak to nefunguje. Tvářením se, že jste úspěšní žádného úspěchu nedosáhnete, váš život bude vypadat jako to, co skrýváte pod maskou, ne jako maska, kterou si snažíte nasazovat. Proto to nedělejte, to byste se zas jen zbytečně zdržovali a ubližovali si.

Namísto snah o pozitivní afirmace je potřeba začít něčím úplně jiným. Musíte se naučit správně vnímat život. To je to řešení. To jediné přinese správné i trvalé výsledky.

Není nic horšího než snaha o pozitivní myšlení nepozitivně nastaveného člověka. To je totální boj sám se sebou, který nestojí na žádných pevných základech, proto vás jedině rozloží. Asi jako kdyby si čtvereček začal „pozitivně“ namlouvat, že je kolečko. Zblbne, nebude se za chvíli cítit tak ani tak, což mu rozhodně nijak nepřidá.

Nenechte se oblbovat tím, co pozitivně zní. Obvykle to stojí na vodě, je to vytrženo z kontextu někým, kdo sám kloudně neví, o co vlastně jde. Jděte ke kořenům, protože až tam najdete řešení.

A úplně na konec: jdete-li na věc skutečně správně, má vše řešení a je jednodušší, než si myslíte.

Tags Seberozvoj