Systém = dělám málo, dosahuji maxima

Martin Vlach / Systém

Nežijete, jak chcete? Máte toho moc? Nestíháte? Snažíte se o výsledky, ale ony nepřicházejí? Pracujete na sobě a žádná změna se nekoná? Přejete si něco a ono pořád nic? Prožíváte stále to samé dokola? Žijete ve stresu? Dokážete celý den něco dělat, abyste pak večer utahaní zjistili, že jste vlastně nic neudělali? A chcete se toho zbavit? Chcete umět dělat míň a míň a dosahovat tím čím dál lepších výsledků? Být pánem svého času, dělat vše v klidu a mít i přesto dostatek prostoru pro sebe a vše, co vás baví? Chcete umět opravdu šťastně žít?

Chybí vám systém

Systém je tajemstvím životní pohody, její nutnou podmínkou. Systém je i tajemstvím a nezbytnou součástí úspěchu. I skvělých výsledků. Rovnováhy a životní jistoty. Je správnou odpovědí na většinu životních otázek. Systém udává nejen efektivitu, s jakou váš život funguje, určuje i vaši spokojenost, míru vašeho štěstí.

Co je efektivita?

Efektivita je poměr výstupu a vstupu. Příjmu vůči vkladu. V životě to znamená množství vynaložených prostředků k dosažení nějakého výsledku. Oněmi prostředky se míní úplně vše, co denně investujete:

• čas
• energie
• schopnosti
• myšlenky
• finance

Za efektivní se tedy považuje umět své cíle plnit rychle, snadno, s využitím svých přirozených schopností, správným myšlením a bez zbytečných výdajů.

Vašimi příjmy se rozumí především:

• štěstí
• radost
• spokojenost
• zdraví
• pocit klidu
• životní pohoda
• sebevědomí
• sebehodnota
• sebeláska
• finance

Výsledkem je šťastný, vyrovnaný a spokojený život, s pocitem trvalého bezpečí, který vás naplňuje, automaticky rozvíjí vaše sebevědomí, sebehodnotu, lásku a přináší i finanční a materiální hojnost.

Není systém jako systém

Podle nějakého systému žijeme úplně každý. Denně bez přemýšlení „jedeme“ podle svého vlastního programu. Většinu činností i myšlenek generujeme podvědomě, automaticky. Dokonce i ti, kdo žijí vědomě, jedou podle takového programu. Nepřemýšlejí nad vším, co dělají. O to ani nejde. Správný systém má člověka dovést k maximálně efektivním každodenním návykům. Nejen fyzickým, ale především myšlenkovým, ve formě pocitů, reakcí, odpoutání a očekávání.

Takhle ne

Typickým příkladem neefektivního systému je nutkání se o něco snažit, usilovat. Hnací silou je zde touha po rychlém výsledku nebo strach z neúspěchu, vize problémů. Jejich příčinou je žití v nejistotě nebo hašení nějaké krize, ať už duševní (prázdnota), tělesné (např. diety), finanční apod. Člověk v tomto stavu investuje spoustu myšlenek a energie do činností, kterými se snaží dát rychle věci do pořádku. Svým přístupem ovšem generuje přesný opak — vydává kupu energie, ale výsledek nepřichází. Často pak ještě své snažení zintenzivní, ale ono to pak jde obvykle ještě hůř. Přichází rozčarování, stres, prázdnota, pocity marnosti, krize, deprese, představy, že život je boj o přežití, že nestojím za nic…

Vesmír nikdy nespěchá. Spěch do života nepatří, je kontrolkou, že je něco špatně. Snažíte se žít tak, jak se nemá, jak to nedává smysl, jak Vesmír nefunguje. Jdete proti proudu přirozeného žití, proti přirozenému vývoji všeho, co děláte, za čím jdete. O něco usilujete v domnění, že tím něco získáte. Musím, nemůžu, nestíhám, spěchám… jsou typické pocity člověka, který neumí žít.

Důležitým aspektem neefektivního systému je nevědění. Rád bych žil klidně, ale nevím jak. Netuším, co je špatně ani co je správně. Nevím, jak se mám v každodenních situacích zachovat, co je dobře a co ne, co mi poslouží a co věci zkomplikuje nebo rovnou zazdí. Nevědomost je příčinou všech krizí, protože skutečným problémem je „nevědět jak“. To je opravdové zoufalství a mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak dlouho může trvat přijít na to, co je se mnou vlastně špatně a co s tím. Spolehlivý systém musí být tudíž postaven na vědění. Schopnosti přesně znát správnou reakci v libovolné situaci. Vědět, co má smysl udělat a co naopak nikam nevede, co věci komplikuje a vrací mě znovu a znovu do stejného stavu. Laik to pozná těžko, protože řada správných reakcí neodpovídá jeho (zkreslené) logice — uvažuje nesprávně.

Typickým výsledkem nesprávného a neefektivního systému je vnitřní nevyrovnanost. Nutkání makat se střídá s chvílemi, kdy se vám naopak nic nechce, rozjímáte, bloumáte sem a tam, trávíte čas nicneděláním. Vaše vnitřní nevyrovnanost se projevuje nevyrovnaností vnější. Chvíle nadšení střídají pocity bezmoci a rezignace. Nadměrnou aktivitu střídá únava, vyčerpání nebo lenost a nuda. Dlouhodobá nespokojenost, pocit, že životu něco chybí. Mnohdy se do toho přidávají i existenční obavy, pocity osamění, smutky, bolavé vzpomínky…

Paradox nečekaného

Člověk, kterému něco nefunguje, žije v obavách (životní nejistotě) nebo ve stresu (životní honičce). Každou nečekanou událost vnímá jako komplikaci. Je to logické, vidí v ní další problém nebo mu to kříží plán. Jenže to jsou iluze. Dokonce stěžejní iluze. Pravdou je pravý opak — vše nečekané je cestou k našemu cíli. Jenže abychom to takto vnímali, musíme se nějdřív něco naučit.

V SEXY škole se učíme chápat Vesmír a jeho zákony a zcela samozřejmě podle nich žít. Jedním z nejdůležitějších zákonů Vesmíru je pravidlo, že nic nepodnikáme sami. Na všem spolupracujeme s Vesmírem, a každý máme plnit jen své vlastní úkoly = spolupracovat. Nikoli si věci vzájemně komplikovat.

Komplikátorem se stává každý, kdo se snaží dělat vše sám. Kdo neví (odtud výše použitý výraz nevědění), jak to ve Vesmíru chodí a není si tedy vědom, že se chová pošetile a kontraproduktivně. Jeho logika je pokroucená, staví na dojmech, nikoli na skutečnosti. Takový člověk bere neustále Vesmírovu práci do svých rukou a právě tím vše kazí, funguje naprosto neefektivně, mnoho jeho snah vyšumí úplně bez efektu. Věci, které se samy organizují v jeho prospěch a spějí ke zdaru, řeší takový člověk po svém namísto aby nechal události samovolně dozrát. Jeho vlastní aktivita a reakce na nečekané události jej nejen zbytečně vyčerpávají, ale generují všechny překážky a komplikace, nezdary, snižují kvalitu dosahovaných výsledků. V tom spočívá ona kontraproduktivita — svou vlastní aktivitou generuje jen samé překážky.

Nulové úsilí

Připomenu další základní zákon Vesmíru: Vše funguje správně jedině samovolně. To platí v každé situaci, v každé životní oblasti. Poukazuje na zdánlivý paradox, který málokdo chápe, protože nezná základní fakt, který zde již zazněl: Spolupráce s Vesmírem. Úplně jinak uvažuje ten, kdo vychází z předpokladu, že je na vše sám a ten, kdo ví, že jeho myšlení je hybnou silou vesmírných sil, které automaticky plní všechny jeho záměry.

Vědění, že život je hrou informací, které si mezi sebou vyměňuje člověk s Vesmírem, není příliš rozšířené. Minimáně v praktické rovině, tedy tak, abychom takto dokázali fungovat. Rubrika Systém právě toto naučí — provede vás krok za krokem vypracováním systému, který bude odpovídat vesmírným zákonům. Jednoduchým a obsahujícím vše potřebné, aby váš život úspěšně a samovolně fungoval. S minimem vkladu se naučíme dosahovat maximálního efektu.

Snaha = brzda

Zopakuji, že jediným zdrojem komplikací, překážek i neúspěchu je snaha dělat, co není tvá starost — práci Vesmíru. Nedokážeš nechat událostem volný průběh neboli nenecháš energii a informacím (které tvoří tvůj záměr zcela automaticky) prostor, aby jej dokončily. Ve spolupráci Já + Vesmír nehraješ správně svou roli. Vytváříš energeticko-informační šum.

Dokonalost

Čím jednodušeji něco podnikáš, tím dokonaleji to proběhne i dopadne. Hlavním záměrem sekce Systém je naučit dělat věci nejjednodušším možným způsobem a dosahovat nejlepších možných výsledků. Jak si to představit v praxi? Principiálně tak, že se naučíš dvě věci (víc úkolů ani nemáš):

• správně zadat výsledek, ke kterému toužíš dospět. Nepřehlédni slovo „správně“, protože to je v té větě podstatné
• chovat se tak, abys umožnil samorealizaci

Zní to jednoduše, ale je to maximálně dobrodružné. Je to perfektní hra, která — je-li správně vnímána — skvěle baví a přináší naplnění. Je to hra tří hráčů:

• ty
• tvé ego
• Vesmír

O rolích všech tří účastníků si řekneme podrobně někdy příště. V tomto úvodníku k sekci Systém chci zmínit ještě další dva její aspekty:

• praktičnost
• tipy na užitečné návyky

SEXY škola je praktická, takže i rubrika Systém nabídne hned v následujících článcích konkrétní nástroje, jimiž svůj životní systém nastavíte a budete udržovat, ladit a které vám budou pomáhat podle něj fungovat. Řada článků na tomto webu představí konkrétní návyky, které můžete do svého systému postupně začleňovat, s cílem vybudovat komplexní úspěšný životní styl. A samozřejmě, jako vždy — půjdeme za hranice obvyklého. Věřím, že se těšíte.

Shrnutí

• Systém dává životu: spokojenost, klid, pohodu, jistotu, efektivitu, spokojenost, smysl, hodnotu, směr a cíl.
• Žití bez systému je neefektivní přežívání, při kterém vydáváš spoustu energie, která ti téměř nic nevrací zpět. Jsi pak zmatený, prázdný, neukotvený, nespokojený, nejistý…
• V životě neplatí pravidlo Čím víc, tím líp.
• Vše funguje nejlíp zcela samovolně.
• Na všem spolupracuješ s Vesmírem, nikdy nic nepodnikáš sám.
• Musíš se naučit spolupracovat = dělat jen co máš a nechat Vesmír dělat jeho práci.
• Správně vnímaný život je hra. Naučíš se její pravidla a budeš se úspěšným žitím bavit.
• Naučíš se žít systematicky, formou efektivních návyků.

Tags Seberozvoj