Nejen nespravedlnost a neštěstí jsou jen iluze
eon je v Tarotu nositelem nového pohledu na svět — reálného, zbaveného všech iluzí.
On je totiž celý svět vymyšlen tak, aby vše bylo jinak, než se zdá. Tím celý život dostává vtip, je potřeba překonávat iluze a tím sílit, růst, obohacovat se a bavit.
Každá hra potřebuje něco, na čem je její pointa postavena. Život je hra dokonalá, proto je ta pointa — skrytý klam — všudypřítomná. A Aeon je tím, kdo už ty klamy prohlédl a naučil se vnímat jinak než ostatní — správně, skutečně.
V Pointě Aeon píše — „mírou mé nevědomosti je má víra v nespravedlnost a neštěstí„. Chce tím říct — vše na světě je vymyšleno dobře, pro dobro všech, i zde vše správně funguje.
Že to tak na pohled nevypadá, to je jiná věc, to je právě ten vtip. Člověk se svojí logikou kouká a z toho, co vidí, si dedukuje závěry. A právě tím skáče na špek všem těm klamům. Dedukuje, vymýšlí, hodnotí, srovnává, spekuluje, plánuje, kalkuluje, ale také se bojí, dělá ústupky, kompromisy, uhýbá a vyhýbá se, budí dojem, snaží se zapůsobit…
To vše člověk dělá a dělat bude, dokud bude někde vidět potenciální problémy, chyby, nedostatky a hrozby. Dokud bude věřit tomu, co vidí, slyší a čte, a dedukovat si z toho závěry. Říkám tomu panáčkovská logika, protože celá vychází z toho, že si člověk sám o sobě myslí, že je panáček, což je první zásadní omyl v jeho vnímání.
V Pointě Aeona je jedno zajímavé slovo — nevědomost. Čímž ten Aeon říká: Jojo, taky jsem býval chytrý, a tak jsem věřil dedukcím a všelijakým logickým teoriím a názorům. Ale teď už jsem naštěstí vědoucí. Už si nic nemyslím, teď už konečně — vím. Čímž říká: Vědět znamená si přestat myslet. O tom to je, to je ten vtip.
Dokud myslím, dedukuji, čímž se točím v bludném kruhu. Ať vymýšlím, co vymýšlím, pořád mi vychází to samé — musím, nesmím, nemůžu. Ať vymýšlím cokoli, jen sám sebe brzdím, protože mi vždycky vyjde, že jít dopředu je nebezpečné, a tak mám zůstat tam, kde jsem, držet se toho, co mám a nevystrkovat nos.
Vědění je nauka, kterou člověk svou myslí nevymyslí. Je to totiž úplně jiná logika než ta, jak na vše člověk kouká. A právě proto je nevymyslitelná — je jedno, odkud na to člověk bude koukat, vždy bude koukat špatně.
Vědění je logika Vesmíru, nebo chcete-li logika života. Podle ní vše na světě a v životě funguje, jí se vše řídí a není možné to změnit. On ani není důvod, protože právě takto funguje vše správně. Ovšem začne-li si člověk dělat názory, začne do všeho vnášet chaos, protože prosazuje jinou logiku, která s tou skutečnou není vůbec v souladu.
Aeon tedy člověka učí — chceš-li začít žít, potřebuješ vyměnit své stávající uvažování za úplně jiné. S tím, jak na vše koukáš, jen přežíváš. Žiješ napůl, v kompromisech, ze kterých nemůžeš vystoupit, protože ti to tvoje myšlení nedovolí.
Ale opravdovost a kvalita, to obojí začíná až za hranicí kompromisů. Až tam je vše skutečné, úplné, ideální, souznějící, totálně naplňující. I zdravé, spokojené, šťastné a bohaté.
Takže totální výměna, to je ta cesta, říká Aeon. A on už moc dobře ví, co říká.
