Tajemstvím správné přitažlivosti je — spokojenost. Vtip je v tom být spokojený nejdřív, ne „až něco…“. Takovým uvažováním dáváme najevo, že spokojení nejsme, že nám něco chybí. A právě tento pocit chybění je důvodem, že se trápíme. A k tomu navrch zavíráme dveře právě tomu, co bychom si přáli, co bychom rádi, aby do našeho žití proudilo, […]
Velekněžka představuje osobnost, která si věří. Je sebevědomá, vyrovnaná, upřímná, moudrá, soběstačná. A to vše proto, že je — moudrá. Být moudrý znamená vědět. Jak to v životě chodí. Ale nejen to. Být moudrý také znamená — nic nevymýšlet. Nepoužívat hlavu. To dělají chytráci, protože nevědí. A jelikož nevědí, dedukují a výsledkem jsou spekulace a vymyšlené […]
Připomeňme si na úvod zákon přitažlivosti — tvoje kvalita přitahuje odpovídající kvalitu. A uvědomme si, co se tím říká. Kromě jiného i to, že můžeš zkoušet, co chceš, vymýšlet, co chceš, ale — k ničemu to nebude. Nikam se neposuneš, protože veškeré tvé snažení, zkoušení a vymýšlení vychází z tvé stávající kvality. A tudíž vše, co plodí […]
Starosti do života nepatří. My si je děláváme, ale to jen proto, jak o životě uvažujeme. kdykoli nás popadnou černé myšlenky, nepříjemné pocity nebo potřeba něco kritizovat, mýlíme se. Je dobré si uvědomit souvislost mezi svým neklidem a situací, která jej spustila. Uvědomíme si, že nám vždy o něco šlo. Něco nás vyrušilo, obtěžovalo, zdrželo, […]
Život je předem vymyšlený. Vesmírem neboli dokonalou inteligencí. I člověk je předem vymyšlený, tak, aby se svým příběhem dokonale ladil. Proto se není čeho bát, s čím bojovat, co vyčítat ani co vymýšlet a řešit. Kdykoli to děláme, jdeme proti proudu. Sami sobě házíme klacky pod nohy. Ano, naším pohledem toho spousta dokonale nevypadá, ale vtip […]
Když se budeme snažit hodnotit svět, není možné, abychom každou chvíli s něčím nebojovali. Každou chvíli nám přijde, že je něco špatně, že by bylo lepší, kdyby to bylo jinak. Říká se tomu myšlenkový neklid, šum, který nás dokonale brzdí. Jelikož jsou to naše úvahy, které dávají podobu našemu žití, je nanejvýš důležité myšlenkově nešumět. Tím si […]
Říká se tomu skutečné hodnoty. Co to je? Je dobré to vědět, protože to je pro život a jeho fungování naprosto zásadní. Skutečné hodnoty jsou zdroje správné přitažlivosti. Což není nic jiného než „správné nastavení svého podvědomí“. Takové, abyste do svého života přitahovali vše tak, aby vám po všech stránkách fungoval. Aby vám přinášel, co […]
Aby život fungoval, potřebujeme umět růst. To je jediná možnost, vše ostatní je snažení přinášející rozčarování. Umět růst znamená dokázat čerpat z toho, co život sám přináší. On totiž v jednom kuse něco přináší, ale to samo o sobě nestačí. Ono je potřeba to, co život přinesl, zhodnotit. Zhodnotit znamená — Přijmout + Správně zpracovat. A tím […]
Jsme zvyklí svůj život řídit. Myslíme si totiž, že bez toho nefunguje, stojí. Jenže ono to tak není. Život naopak jede úplně ideálně, jako po másle, dokud my sami něco vymýšlet nezačneme. Nás nikdy neburcuje k vymýšlení a snažení se o něco život, ale naše dojmy z něj. A burcujeme se k tomu, co si myslíme, že musíme […]
Všudypřítomná hojnost je realita. Ale aby to bylo vtipné, není vidět. Proto to na pohled vypadá naopak — jako všudypřítomné nic. Když se k tomu přidá, že život vypadá, jako by stál, jako by se nic samo od sebe nedělo, je zaděláno na panáčkovskou logiku — musím se snažit. Musím makat, vymýšlet, plánovat, řešit, starat se… […]
Nejspíš to znáte — když dva dělají totéž, není to totéž. Otázka je, jestli tomu i skutečně rozumíte. Jestli v tom rčení vnímáte jeho skutečný význam. V životě není až tak důležité, co člověk dělá, ale JAK U TOHO UVAŽUJE. Neboli naší řečí — co vyzařuje. Právě to totiž určuje odezvu — co se k němu vrátí. […]
Duchové a nevhodné do života nepatří. Jednak zabírají místo skutečnému, druhak nám rozhodně nijak neslouží, udržují nás bezpečně dál a dál v nevyhovujícím. Je dobré si ujasnit, co obojí, tedy duch a nevhodné, vlastně znamená. K tomu je dobré si představit život jako skříň, ve které má vše svou poličku. Jednu. Práce má svou jednu poličku, můj […]
Správně žitý život je minimalistický. A to hned ze dvou hledisek. Tím prvním je minimalismus v tom, z čeho se ten život skládá. Obsahuje vše potřebné, ale nic navíc. Nic zbytečného, protože to jen kvalitu žití sráží, odvádí od toho, co je užitečné, obohacující a naplňující. Druhé hledisko životního minimalismu je, jak ten život vedeme. I na […]
Tématem Dvojky Pohárů je láska. A bude asi dobré začít tím, co to ta láska vlastně je? Láska znamená žití srdcem. Ne hlavou, ale srdcem. Což je obvykle jiná optika než kterou lásce nasazujeme. V našem pojetí považujeme za lásku to, když se nám něco líbí. A právě proto jsme úplně mimo mísu a čemu říkáme […]
Milovat život vyžaduje se na něj umět dívat reálně. Nedramatizovat si jej. Nepřibarvovat ani nepřebarvovat. Vnímat jej čistě, takový, jaký skutečně je. Pak bude nekonečně nádherný i bohatý, a neustále dál a dál obohacující. Na životě není co vylepšit, ani není důvod to zkoušet. Je vymyšlen dokonalou inteligencí neboli Vesmírem, proto. Jde se na něj […]
Nová logika, pokud ji člověk přijme a vstřebá, mu přinese spoustu benefitů. Zbaví nás všeho negativního, protože to vše jsou jen naše dedukce. Přestože to už obvykle víme, jsou ty dedukce tak silné, že jim dál podléháme. Naše podvědomí nás dál krmí obrazy, na které naše mysl reaguje vymýšlením problémů a potřebou je řešit nebo […]
Život je jako karetní hra. Každý do něj vstupujeme s jinými kartami, ale to neznamená, že je tím náš osud zpečetěný. Jsou to jen výchozí podmínky, s nimiž záleží, jak se naučíme nakládat. Ano, ty „výchozí podmínky“ se v různých obdobích do našeho života odpovídajícím způsobem promítnou. Ale pořád jde jen o to, že se vytvoří jistý stav, […]
Kostlivec je vše, s čím se člověk nesmířil. Co nepřijal nebo s čím se nerozloučil. Kostlivec je duch ve smyslu „fantazie“ — fantazírujeme o tom, jaké by to bylo, kdyby… Kostlivci mají mnoho podob. Například to může být bývalý partner, ke kterému se pořád v myšlenkách vracíme. On už dávno žije jinde a jinak, ale my na něj […]
Obvykle už víme, že vše v životě funguje na principu přitažlivosti. Málokdo už ale chápeme, že jde o přitažlivost podvědomou, což je obrovský rozdíl mezi tím, jak o ní často uvažujeme. Z představy, že život tvoří naše myšlenky, vznikla dedukcí teorie, že stačí vyslat myšlenku a život podle toho pojede. Snažíme se to tedy dělat, ale […]
Člověk považuje za autoritu okolnosti. Je tak zvyklý fungovat. Dedukuje z nich teorie, kalkulace a závěry. Dělá to kde kdo, i proto nám to přijde normální, samozřejmé. Nenapadá nás uvažovat jinak. Mluvíme tak se sebou, s druhými, bereme to jako samozřejmost. Samozřejmé to ale není. Je to jen obvyklé. Život od nás chce něco úplně jiného, my […]