Zdrojem všeho negativního ne nedůvěra. Plodí totiž strach, který se v konečném důsledku projevuje formou všech existujících problémů.

Důvěru je potřeba cítit, mít ji uloženu ve svém podvědomí. Pěstuje se, a často se jí také říká víra. Věřící člověk důvěřuje své představě o světě. Proto byla víra (nyní myslím ve smyslu náboženství) součástí všech kultur. Lidé byli v dané víře vychováváni a podle ní uvažovali i žili.

Pomiňme teď fakt, že víry bylo často zneužíváno k manipulaci. Zůstaňme u víry v její ryzí, upřímně myšlené podobě. Člověku, který si nedokázal spoustu otázek týkajících se jeho života zodpovědět, pomáhala víra se s nimi vyrovnávat. Pomáhal i fakt, že tomu, čemu se člověk učil, byli naučení věřit i všichni okolo. Tím lidé svou víru sdíleli, podobně uvažovali a podobně i žili. Spokojeněji, než kdyby víru neměli — cítili by se bez ní mnohem slabší, zranitelnější, vydáni na pospas světu, plnému nepochopitelných záhad.

Mnozí lidé začali postupem času duchovní stránku života potlačovat. Svou pozornost zaměřovali víc a víc na fyzično. Věřili čím dál víc svým smyslům, a vše, co jimi nedokázali vnímat, brali jako neexistující, nereálné. A právě takové duchovní principy i procesy jsou — neviditelné.

Materialista si ale zároveň nedokáže spoustu věcí vysvětlit. Má sice vědu a na tu klade důraz, ale i s její pomocí pro něj zůstává spousta jevů nevysvětlitelná, nepochopitelná, neuchopitelná. Unikají mu souvislosti mezi příčinou a následkem, zdrojem a výsledkem. Tím vzniká prostor pro náhody, nejistoty, dohady, záhady a tajemna. A právě všechny to v takto uvažujícím člověku automaticky budí obavy, strach. Cítí se v mnoha věcech a situacích slabý, závislý, bezbranný, vydaný světu a náhodám napospas. Bojí se.

Zdrojem obav je…

Zdrojem obav je vždy tajemno. Mezery v poznání. Je to samozřejmé, nemůžeš si přece být jistý něčím, co nechápeš, čemu nerozumíš, nemáš se oč opřít. A kdo se cítí nejistý, cítí se slabý a ohrožený. A kdo se cítí ohrožený, bojuje. To je zákon. Existují různé formy boje. Bojem je už samotná potřeba se bránit. Bojem je útok. Bojem je ale i útěk. Vyhýbání se něčemu je také boj. Stejně tak smutek, žal, stres. Usilování a nátlak jsou rovněž formy bojování. I posuzování, srovnávání, poměřování, kritizování, nadávání a rozčilování. Bojem je i představa nedostatku, problému, trápení, osamění, bezmoci, nespravedlnosti. Bojem je honění se za něčím. Vše negativní je formou bojování a zdroj vždy najdeme v pocitu vlastní slabosti a nejistoty = v nedůvěře.

Zdrojem pravé důvěry je poznání

Jedině poznáním získáš skutečnou důvěru, o kterou se budeš schopen opřít, na niž se budeš moci spolehnout. Zaplníš tím mezery, které tvé vnímání světa doposud obsahuje a které v tobě nejistoty probouzí. Díky poznání už nebudeš věřit něčemu jen proto, že to někdo řekl nebo napsal. Budeš chápat, jak věci fungují, přestože nejsou vidět a nikdo je vědecky nepotvrdil. Poznání se tak nejmenuje jen proto, že poznáš něco nového, ale že poznáš i jak to funguje. Pochopíš to, uvědomíš si to, a proto se na to pak můžeš stoprocentně spoléhat.

Vesmír funguje na opačném principu než materialismus a jeho věda. Materialismus chce nejdřív důkaz a pak je ochoten uvěřit. Vesmír ale říká: nejdřív uvěř, zkus, a sám uvidíš. Napadá tě teď nejspíš otázka, jak může člověk jen tak uvěřit něčemu neuchopitelnému a neviditelnému. A to je velice dobrá otázka. Zde je na ni jednoduchá odpověď:

Vše, co se poznáním reality dozvíš, si můžeš ihned zkusit napasovat na celý svůj dosavadní život. Na cokoli v něm, na libovolnou událost či životní etapu. Úplně na vše, co jsi kdy sám prožil. A co se stane? Bude to vždy přesně sedět. Uvědomíš si, že vše, co jsi kdy zažil, je s tím v souladu.“

Takto jednoduše dokážeš sám sebe ujistit, uvěřit, získat důvěru. Bez poslouchání názorů nějakých rádoby autorit. Nic takového už nepotřebuješ, poznáním se přes to vše přeneseš. Dokážeš jasně rozeznat skutečnost a fikci, dojmy. Ve Vesmíru není prostor pro náhody. Je v něm dokonalý řád, vše přesně funguje, každá akce vyvolá přesnou reakci. Nic neprožiješ jen tak, vše je přesnou a zákonitou reakcí na to, jak jsi uvažoval. Jedině díky zákonům, které nedovolují výjimky, dokážeš zpětně napasovat poznání na libovolnou událost, prožitek, situaci, stav.

Život funguje velice jednoduše. Neustále se v něm opakují tytéž principy. Stojí na pozadí všeho dění, které navenek vypadá nekonečně rozmanité, ale pod povrchem je triviální přesný řád, postavený na hrstce jednoduchých pravidel. A právě jejich jednoduchost zajišťuje jejich nezměnitelnost, trvalou platnost, bez výjimek.

Vše je dobře

Pravá důvěra vychází z poznání, čím ve skutečnosti jsi a v čem skutečně žiješ. Jak funguješ nejen ty, ale i vše okolo. Když tyto pravdy objevíš, ještě ale absolutní důvěru nezískáš. Poznání tě postaví teprve na začátek procesu jejího získávání. V tomto procesu musíš vše, co ses dozvěděl, vstřebat. Nahradit poznáním iluze, jimiž jsi žil, podle nichž jsi doposud uvažoval a fungoval. Budeš v sobě posilovat nové na úkor starého. Nové bude zpočátku slabé, staré bude vítězit. Ale postupně bude nové sílit a staré slábnout. Až přijde okamžik, kdy se poznání stane tvým životním stylem, protože je budeš cítit. Technicky řečeno — usadí se v tvém podvědomí, nahradí vše staré.

Pak dokážeš žít život svých snů, neomezeně a bezstarostně, mít vše podle svých představ. Už tě vůbec nebude napadat, že ti něco hrozí, brání, že se něco nemůže povést, ani že je něco špatně. Budeš vědět, že ať se děje cokoli, je to vždy v souladu s tvým plánem, cílem, touhou, záměrem, přáním. Budeš chápat, že jakýkoli rozchod, odchod, změna, je jen nutná součást cesty k tvým snům. Co ti slouží, vždy zůstává, stejně jako co už neslouží, vždy odchází. Je to tak logické a přirozené, není tudíž čeho se obávat. Vše je automaticky nahrazeno novým, přínosným.

Nejsi na všechno sám

Poznání reality ti dá i důležité pochopení, že nejsi na nic sám. Je to přesně naopak — ať se rozhodneš pro cokoli, máš plnou podporu všech přírodních sil, celého Vesmíru. Zcela automaticky. Záměry, které svými úvahami manifestuješ, jsou podporovány, vše je organizováno směrem k jejich naplnění. Do cesty ti samy chodí situace i lidé, kteří jsou s tvými záměry v souladu — zákazníci, partneři, učitelé, finance… To vše automaticky přitahuješ do svých každodenních zkušeností. Stačí to chápat a fungovat podle toho. Kdo žije omezeným pohledem, ten samozřejmě takové věci netuší a tudíž se i jinak chová. Za lidmi běhá, vymýšlí způsoby, jak docílit toho či onoho, dělá spoustu zbytečných věcí, které dělat vůbec nemusí. Snaží se dělat to, co za něj mnohem líp a zcela samozřejmě dělá Vesmír a tím se přírodní podpory nevědomky zbavuje.

Stačí chápat, že nic se neděje jen tak, že všechny prožitky, které jsou pro tebe důležité, které s tvými záměry souvisejí, přijdou samy jako samozřejmá součást tvého života. Ty si skutečně život plánuješ tím, jak o něm uvažuješ. Automaticky do něj začínáš přitahovat vše, nač myslíš a automaticky z něj vypouštíš to, nač myslet přestáváš. Vše máš přesně tak, jak o tom přemýšlíš. Proto stačí myslet jen na to, co chceš, a zbavit se falešných pochyb a tendencí bojovat se situacemi, o kterých máš dojem, že nejsou v tvém zájmu.

Poznáním toto vše pochopíš, uvědomíš si, co má a nemá smysl dělat i že se není čeho bát. Že jen stačí myslet na své cíle a reagovat na situace, které ti chodí samy do cesty.

Seriál „Člověče, poznej se“, ke kterému je tento článek úvodem, obsahuje vše potřebné, abys získal důvěru v sebe, v život a jeho permanentní podporu ve všem, do čeho se pustíš. Umožní ti vypěstovat neomezené podvědomí a žít život podle přírodních zákonů, v harmonii se svým vlastním vesmírným tvořením. Tvá vědomá úroveň se přestane tlouct s tím, co tvoříš podvědomě svou přitažlivostí. Tím získáš maximální efekt a dokonalé výsledky.

Pokračování >