00: Úvod

Nikdo nejsme na nic sám. Nikdo nejsme od ničeho a nikoho ani na chvíli oddělený. Svět není dějištěm náhod ani generátorem komplikací. Nikdo a nic ti v ničem nebrání. Zdroje ničeho nepocházejí odnikud zvenčí, aby ses za nimi musel plahočit. To vše je jen zdání. Vypadá to tak, tuto scénu vnímáme každý svými smysly, pohlížíme tak na svět očima a co vidíme, považujeme za skutečnost. Ale tak to není. Skutečnost je úplně jiná.

Tvé vnímání světa se zcela změní v okamžiku, kdy se naučíš úplně jinak vnímat sám sebe. Zbavíš se své představy, kterou o sobě máš na základě toho, když se na sebe díváš. Hlava, ruce, nohy, trup… To ale nejsi ty. Tak jen vypadáš. Ty jsi ten, kdo tohle tělo vytvořil a teď je používá. Své tělo vlastníš podobně, jako třeba auto. Auto máš k tomu, aby ses rychleji pohyboval, tělo k tomu, abys mohl vnímat, cítit, prožívat.

Své tělo sis pořídil stejně, jako sis pořídil své auto — chtěl jsi je. Chtěl jsi takové tělo, které ti umožní dělat, co rád děláš. Sportovec má sportovní tělo, modelka má zase tělo vhodné pro to, co baví ji. Ale ani sportovec, ani modelka nejsou svým tělem.

Dokud si myslíš, že jsi svým fyzickým tělem, uvažuješ z této perspektivy a podle toho se i chováš. Stejně tak uvažuješ o všem ostatním, co vidíš okolo. Vnímáš to jako oddělené, kdesi v prostoru lokalizované předměty. Takto vidíš svět a z toho úhlu posuzuješ i jeho chování. Je to logické. Jen tvá logika vychází z nesprávných výchozích bodů. Je postavena na iluzích a tak i její závěry jsou iluzorní. Neodpovídají skutečnosti, jsou to dojmy. Jen to nevíš, protože vše, co si namlouváš, dává smysl. Svojí logikou si vše, co si myslíš, dokážeš vysvětlit. Jenže…

Jenže existuje spousta věcí, které si vysvětlit nedokážeš. Tvá logika ti to nedovolí, je na to krátká. V tvém pojetí světa existuje spousta nevysvětlitelných děr a díru žádnou logikou nezaplníš. Tam jen tápeš, ztrácíš pevnou půdu pod nohama, přichází na řadu dohady, nejistoty i obavy.

Tím, čím skutečně jsi ty i svět a jak oba fungujete, se zabývá seriál Člověče, poznej se. Najdeš jej zde na blogu. Nový seriál Ředitelem zeměkoule snadno a pomalu na něj volně navazuje. Je jeho praktickým zúročením. Učí se chovat podle toho, co jsi o sobě poznal. Žít v souladu s poznáním o sobě a svém fungování, podle zákonů neviditelného světa energií a informací, v němž vše viditelné i prožívané vzniká.

Ředitelem zeměkoule je každý z nás. Každý z nás si řídí svou zeměkouli, někdo vědoměji, někdo zcela nevědomky. Ale i ti úplně nevědomí jsou řediteli zeměkoule, nevědomost je této funkce ani schopností nezbavuje. Jen jejich zeměkoule nefunguje efektivně.

Řídit zeměkouli se dá úspěšně i bez znalosti toho, čím jsi. Hraje v tom roli vrozený potenciál člověka — výbava, se kterou na svět přišel a v jakém prostředí vyrostl. To automaticky definuje jeho nadcházející život, protože jej to naučilo svět určitým způsobem vnímat a podle toho uvažovat. Úspěšnost či neúspěšnost je tudíž víceméně předprogramovaná. Nejde tedy říct, že kvalita života, který někdo žije, odpovídá míře jeho poznání. Kdepak. On o tom nemusí mít vůbec páru, jen jede podle toho, jak byl vychován.

Poznání posouvá vliv člověka na svůj život do jiné roviny. Dovoluje mu vědomě a cíleně měnit, co mu v životě nefunguje, a s čím by bez poznání nehnul. Může se naučit vidět svět i sebe reálně a z této perspektivy se povznést nad obvykle tradované představy o životě, pod jejichž vlivem dnes většina lidí žije. Poznáním získáváš možnost se naučit nejen jinak vnímat, ale i žít. Můžeš se zbavit nevysvětlitelných děr v pohledu na svět. Naučit se vnímat skryté souvislosti a přesné zákonitosti. Tam, kde se běžný člověk začíná cítit nejistě, se dokážeš naopak cítit zcela bezpečně.

Nebude to úplně snadné, protože způsob, jakým jsme se vnímat svět naučili, je mnohdy přesně opačný, než jak svět funguje doopravdy. Bude to tudíž vyžadovat nejen přesně opačně uvažovat, ale i se opačně než doposud chovat. A to vyžaduje trpělivost. Je to výzva. Proto se náš seriál jmenuje „…snadno a pomalu.“ Má smysl pro ty, kdo do toho chtějí trpělivě jít, kdo nečekají rychlé výsledky, ale těší se na dobrodružnou cestu. Koho láká samotná cesta sebezdokonalování a výzvy s ním spojené.

Jak už jsem zmínil, navazuje seriál „Ředitelem zeměkoule…“ na jiný, který je jakousi přípravkou. Víc teoretickou a méně praktickou. Nyní to bude naopak. Teorie bude spíš „opáčkem“, případně jiným úhlem pohledu na již známá témata. A hlavní důraz bude kladen na praktické zhodnocení poznaného. Člověk se podle poznaného učí každodenně prakticky žít. Dělá konkrétní úkony, které začleňuje do svého každodenního života.

Každý se bojíme jen toho, čemu nerozumíme. Bojíme se svých vlastních představ. Začneš-li své nové poznání o světě praktikovat, budeš muset dělat jednu zásadní věc — svým dosavadním představám a z nich vyplývajícím obavám se stavět a překonávat je. Je to nutnost, budeš dělat přesně to, čeho jsi se bál, čemu jsi se bál, co jsi zkoušel obcházet.  Bez toho to nepůjde, protože se budeš učit v mnohém žít naopak než doposud. Například se budeš zbavovat jistot a učit se cítit bezpečně v nejistotě. Takže se neboj, nuda to rozhodně nebude. A aby to byla zábava, budeš se učit si právě ty situace, kterých jsi se dříve bál, s chutí užívat.

Další >