04: Život je prožívání vlastních představ
ředchozí článek pojednával o přesvědčeních, která celý náš život řídí. Dnes pokročíme zase o krok dál a ujasníme si, co vlastně život je.
Život je především o pocitech. Kdo se cítí skvěle, žije skvělý život. Kdo se cítí mizerně, žije mizerný život. Kdo se cítí svobodně, žije svobodný život. A tak dále. Naše pocity jsou to jediné, co odráží kvalitu našeho života, nic jiného. Někdo je rád zalezlý doma, druhého baví cestování. Pokud je jim oběma dobře a nic jim nechybí, nedá se říct, čí život je lepší. Život se dá kvalitativně měřit jedině pocity, které z něj daný člověk (a jenom on sám) má.
A co jsou pocity? Pocity jsou tělesné reakce na naše vlastní myšlenky. Je to jakési potvrzení toho, jak myslíme. Jsou-li naše myšlenky dobré, v souladu s tím, co skutečně chceme a co je přirozené, cítíme se dobře. Jsou-li naše myšlenky v nesouladu, vyvolané iluzemi, cítíme se špatně. Vždycky jde ale o naše vlastní myšlenky, co v nás vyvolává pocity.
A opět by byl omyl hledat příčinu svých pocitů někde okolo sebe. Naše pocity vycházejí z našich vlastních myšlenek a ty vycházejí z našeho úhlu pohledu. Na druhého člověka, na sebe, na právě prožívanou situaci, na právě vyslyšenou zprávu, na peníze, na zdraví, atd. atd., prostě na cokoli. Je-li náš pohled přirozený, jsou i naše myšlenky a následné pocity příjemné. Je-li náš úhel pohledu zkreslený, jsou pak i naše myšlenky a pocity ve sféře negativity.
A tomu pak přesně odpovídá kvalita života — čím přirozeněji svět vnímáš, tím kvalitnější život žiješ. Čím víc zkreslených iluzí v sobě nosíš, tím víc negativity do svého života vnášíš, protože na něj pohlížíš z nesprávných úhlů a právě to je jejím zdrojem. Asi největším a nejrozšířenějším omylem je dojem, že žijeme pod vlivem svého okolí. Vidíme pak okolo sebe různé příčiny svých špatných pocitů — hledáme je tam. Ale skutečná příčina je vždycky v nás, v tom, jak se na okolí díváme. Z našeho nesprávného pohledu na okolí se také rodí různé formy závislostí na něm, nejčastěji citové a existenční.
Právě různé iluze opaku jsou pravou příčinou nespokojeností, vzdoru, sebeomezování, nedostatku, závislostí i ostatních forem negativity. Podléháme zdáním, z nichž dedukujeme předsudky a těmi sami sobě život kazíme. Cesta za lepším životem je cesta za poznáním skutečnosti, za nalezením přirozených pohledů na svět. Jedním z poznatků je i ten, že nic negativního samo o sobě neexistuje, vždy jde jen o vlastní nesprávný úhel pohledu. A jedno z Vesmírných pravidel zní: „Chybu hledej vždycky v sobě. Pokaždé ji tam najdeš, a to i kdybys byl tisíckrát přesvědčený, že to tak tentokrát není.“ Už jen tohle když člověk pochopí a začne si uvědomovat vždycky, když na něj „něco leze“, je obrovský obrat správným směrem.
A na úplný závěr dnešního článku zase jeden příklad iluze opaku: Vesmír vypadá, že je tvořen jednotlivými oddělenými entitami (lidé, hmotné věci), které na můj vlastní život mají nějaký vnější vliv. Ve skutečnosti je celý Vesmír a vše v něm jedna jediná spojitá entita (nekonečné spojité energeticko-informační pole), kde je vše navzájem neustále provázané, ale nic z toho na můj život žádný vliv nemá. Tvořím si jej úplně sám. Sám rozhoduji, co si do života přivolám, co ne i čím se nechám ovlivnit.
