06: Energie je univerzální materiál

Šestý článek posune naše dobrodružství zase o kousek blíž ke stanovenému cíli, kterým je objevení a probuzení svých neomezených možností, nezávislosti a svobody. Dnes se odnaučíme rozlišovat. Ohromně si zjednodušíme své vnímání světa, protože se naučíme vše vidět úplně stejně. Upustíme od navyklého vnímání způsobem „tady je předmět, tady je jiný předmět, tady není nic, tam stojí člověk, o kus dál někdo jiný, tady sedím já, cítím se tak a tak, za chvíli mě čeká nějaká událost…“.

To vše se pro nás stane přežitkem. Náš starý způsob vnímání, je založený na vnějších smyslových zdáních — klamech. Ničemu neslouží, je to brzda, zdroj omylů, nedorozumění, pocitů závislosti a sebeomezování. Namísto toho se naučíš vidět, co všude okolo nás skutečně je.

Tentokrát nebudeme až tolik objevovat nové, jako si hlouběji uvědomovat, co už známe z předchozího čtení. Podstatu již chápeš, teď si postupně uvědomíš i všechny důležité a praktické souvislosti a dopady, abys dokázal své poznatky přeměnit v praktické schopnosti. Naučíš se tvořit.

Takže — hned první článek o podstatě Vesmíru vysvětlil, že je celý Vesmír jedno jediné, nekonečně velké, souvislé pole „materiálu“. Představit si jej můžeš třeba jako obrovský sulc, oceán nebo mlhovinu — ideálně něco souvislého, čím se dá volně procházet, co skoro není vidět (je to průhledné), ale trošku to přeci jen vidět je (aby to v tobě udržovalo pocit, že to tu skutečně všude okolo je, že nejsi v „prázdnu“).

Teď udělej důležitou věc — zkus si tuto vizi představit — zavři oči, a představuj si, jak nikde není nic (pouze tvůj vlastní pohled), jen se všemi směry táhne nekonečná jednolitá masa téměř neviditelného materiálu. Ať v ní svůj pohled umístíš kamkoli, bude obraz vždy úplně stejný — jako by se ryba ve vodě rozhlížela po opuštěném oceánu. Chvíli tu vizi v sobě drž a hrej si s ní, než začneš číst dál. Skutečně to udělej, nepřeskoč tento důležitý krok.

Právě jsi viděl model Vesmíru. Takový skutečně je. V tomto prostředí se permanentně nacházíš, toto tě doopravdy obklopuje. Tak vypadá Vesmír i vše v něm. Znovu se teď vrátíme k poznatku z prvního článku, kde jsme si řekli, že tento „materiál“, tato energie, má úžasnou vlastnost — umí se na vnější povel libovolně proměňovat. Pokud jí třeba přikážeš „staň se takto velkým kamenem“, část té hmoty změní svůj vzhled + další paramerty a přemění se v kámen. Nicméně ve své podstatě to je pořád ona energie, podstata se nijak nezměnila. Očima vidíš osamělý kámen, ale svým vnitřním zrakem vidíš pořád jen nezměněné nekonečné pole energie (žádný kámen ani nic jiného tam nikde není). Tohle jasně pochop, klidně se u toho na chvíli zastav, je-li potřeba. Chápeš? Výborně.

Tímto způsobem vzniklo, vzniká, mění se i zaniká ve Vesmíru úplně vše. Může to různě vypadat, chutnat, vonět, vydávat zvuk, ale pořád to je jen různá forma té samé energie, pouze se přizpůsobila konkrétnímu záměru, který do ní někdo poslal. Což platí nejen o všech věcech hmotných, stejně vznikají i všechny situace a vztahy. Je to obyčejné vyslání informací, nic víc.

Uvědomíš-li si obecnou platnost toho, co si právě říkáme, pochopíš, že všechny tvé myšlenky, reakce, názory… jsou reakce nikoli na to, co skutečně okolo tebe je (pořád to samé pole energie), ale na to, jak se ti to pole zrovna jeví (jaké to v tobě budí zdání). Pokud se díváš na své okolí jako na souvislé pole energie, jehož podstata se nemění, zůstáváš úplně v klidu — nemá co tě z něj rušit. Vnímáš-li jej jako rozmanité lidi, předměty, situace…, nutí tě to přemýšlet, hodnotit, posuzovat, porovnávat, zvažovat, dělat si názory, komentovat, obhajovat, bránit… — jedním slovem reagovat. Neboli — vypouštět (většinou zbytečné a často neprospěšné) myšlenky.

Tvé myšlenky ovlivňují vše, čeho se týkají. I tebe samého. Určitě nic nepokazíš, když si teď uděláš další čtecí pauzu, zavřeš oči a začneš si v duchu uvědomovat, co vlastně vysíláš sám o sobě. Udělej to. Zavři oči a uvědomuj si v představách sebe samého. Nejdřív třeba své tělo — jaké je jako celek? Co na něj říkáš? Popisuj sám sebe chvíli. A jak se ve svém těle cítíš? Jak vnímáš jeho jednotlivé části? Jaké máš nohy (správně řečeno — jaké si myslíš, že máš nohy)? Jaký zadek? A pokračuj na ruce, břicho, záda, prsa, pleť, obličej, vlasy… A jdi ještě dál — pozoruj, jak vnímáš své tělo nejen na pohled, ale i jeho vnitřní kvality: myslíš si o sobě, že jsi odolný nebo křehký? Silný nebo slabý? Zdravý jako řepa nebo choulostivý? Přijdeš si atraktivní? Stydíš se za sebe? A takhle můžeš pokračovat donekonečna.

A teď si uvědom, že i tvé tělo je zase jen energie vesmíru, a všechny tyto vlastnosti jí dáváš jen ty sám tím, co sis zvykl o ní myslet. Jsou to jen tvé vlastní názory, které vznikly nikoli vnitřním pohledem na energetickou podstatu sebe, nýbrž pohledy vnějšími, povrchními. Kdyby ses od začátku vnímal jako energii schopnou se libovolně měnit, určitě bys chtěl být zdravý, vitální, pohledný, atraktivní… a tudíž by tvé vysílání informací o sobě samém vypadalo asi jinak než teď vypadá (ale neboj).

Úplně stejně, jak vnímáš vesmírnou energii, která tvoří tebe samého, vnímáš i energii tvořící všechno a všechny ostatní. Nejen ostatní lidi a všechny předměty, ale také všechny situace a vztahy. Dokud rozlišuješ a vnímáš své okolí jako rozmanité entity, budeš vždycky ovlivnitelný, protože tvůj omezený pohled vnímá okolí odděleně, přisuzuje mu vlastnosti podle svých dojmů, vidí kolem sebe rozdílnost, komplikovanost a v neposlední řadě i vlastní potenciální ovlivnitelnost, podřízenost, závislost, ohroženost. Jakmile ale nakoukneš za oponu smyslovému pohledu, naučíš se vždy a za všech okolností vidět jen masu souvislé energie, zbavenou všech tvarů, vlastností i zdánlivého vlivu. A tím se obrovsky kvalitativně posuneš.

Nebude to dnes, dnes s tím teprve začínáš. Ale bude to brzy. Stačí svůj nový pohled na vše kolem začít trénovat:

• Zkoušej si sem tam přes den na chvíli přepnout z „klasického“ pohledu na pohled vnitřní. Rozhlídni se nejdřív trochu okolo, vnímej třeba i svoje pocity, a pak zavři oči a představuj si, jak je všude kolem jen klidné souvislé nekonečné pole energie (sulc/oceán/mlhovina…). Že vše, co jsi vnímal s otevřenýma očima, „zmizelo“ ze scény.
• Uvědomuj si, že vše, co jsi v okamžiku před zavřením očí viděl, vnímal i prožíval, byly ve skutečnosti jen tvé reakce na to, jak na tebe okolí navenek působilo. Byl jsi pod vlivem svých předsudků.

Přepnutím na „vnitřní“ neboli „skutečný“ pohled se vždycky úplně uklidníš. Přestaneš nekontrolovaně vysílat nesmysly. Uvědomíš si, že se ve skutečnosti vůbec nic neděje. Okolí přestane tvou mysl provokovat a svádět. Budeš-li vnitřní pohled trénovat, brzy se naučíš celý svět takto jednoduše vnímat. A tím získáš obrovský klid a sílu, které se stanou pevným základem pro všechny tvé budoucí schopnosti.

< Předchozí část | Pokračování >