10: Neklid je sebeklam
esáté pokračování seriálu ke kartám „Člověče, poznej se“ je odvrácenou stranou předchozího článku, který se věnoval sebevědomí. O sebevědomí se dá říct, že je mírou všeho přirozeného v člověku. Čím víc přirozenosti v sobě člověk nosí, tím sebevědoměji a bezstarostněji se cítí, myslí i jedná.
Dnes je předmětem našeho zkoumání nejistota (myšleno nejistota jako pocit), která je naopak mírou všeho nepřirozeného. Je to temná strana osobnosti. I tu je potřeba dokázat pochopit a rozpoznat, naučit se mezi přirozeným a nepřirozeným jasně a okamžitě rozlišovat. Proto se dnes zkusíš na přirozenost i nepřirozenost podívat z různých úhlů pohledu, aby ti to u některého z nich v hlavě secvaklo a měl jsi v tom na věky věků jasno.
Nejistotu způsobuje vše, co vnímáš zkresleně a tedy nesprávně — tvé předsudky. Vše, nač máš zdeformovaný pohled, v tobě vždy nejistotu vyvolá, protože sám sebe klameš. Přisuzuješ okolí vlastnosti, které nemá. Tvá mysl je pak vyrušena z klidu a pohody, přijde na tebe potřeba „něco vymýšlet“, protože v něčem vidíš „problém“.
Čím víc nejistot v sobě nosíš, tím nepřirozeněji přemýšlíš a tím pádem se i nepřirozeně (nedobře, nejistě) cítíš, chováš a reaguješ. Tím víc událostí i vlastních myšlenek tě zneklidňuje, rozrušuje. Máš tendence se přetvařovat, hrát si na něco. Spekulovat nad tím, jak se zachováš. Schovávat se za různé pózy, masky, role, kterými svou nejistotu zkoušíš zakrýt a tím se od přirozenosti ještě víc oddaluješ. Nejistota generuje i potřebu se nějak „chránit“, sichrovat, protože se cítíš ohrožený. Znamením nepřirozenosti je rovněž netolerance, hněv, nepřejícnost, závist, vyčítání, neodpouštění, zdůrazňování a rozebírání chyb druhých, stejně jako ostych přiznat své vlastní.
Přirozenost je zdrojem veškerého bohatství, nepřirozenost zdrojem všech omezení. Cesta za neomezeností je tedy cesta k přirozenosti. Zbavuješ se svých bloků a tím víc a víc umožňuješ bohatství všeho druhu, aby k tobě samovolně proudilo.
Tvé sebevědomí se vždy projevuje pozitivními pocity a reakcemi (radost, láska, štěstí, bohatství, otevřenost, sdílení, chuť dávat, dělit se…). Tvá nejistota to dělá přesně naopak, generuje pouze pocity a reakce negativní (strach, obavy, vidiny nedostatku, neúspěchu, závislosti něčeho nebo sebe na něčem/někom jiném, ovlivnitelnost, uzavřenost, ale i zlost, agresivitu, hněv, zuřivost, lakotu, snahu se separovat…).
Stejně jako každý člověk jsi i ty vybaven přesným indikátorem, který okamžitě vše přirozené i nepřirozené rozpoznává. Většinou je to srdce, u někoho výjimečně solar plexus. Kdykoli tebou projede i nepatrný záchvěv nepřirozenosti, ucítíš v tom místě zachvění, někdy i stažení, svědění apod. — tvé srdce se zavírá. To je jasná známka nepřirozenosti. Naopak čím přirozeněji se cítíš, tím větší pohodu tam pociťuješ — tvé srdce se otevírá. Nauč se svůj indikátor vnímat a vědomě s jeho reakcemi pracuj. Až si zase budeš něco hezkého vizualizovat, na něco se těšit, všimni si pocitu, který se směrem od srdce v tobě rozlévá a čím vyšší extáze dosahuješ, tím ten pocit bude intenzívnější. V takovém stavu je dobré své vizualizace ukončovat.
Jednoznačně se dá říct, že jakýkoli přirozený pocit/reakce je vždy pozitivní a je stavebním kamenem tvého sebevědomí. Naopak každý nepřirozený pohled, který v sobě nosíš, generuje nejistotu a ta se vždy projeví negativním pocitem/reakcí. Z toho plyne známá věta, že nic negativního ve skutečnosti neexistuje a teď už si sám dokážeš jednoduše zdůvodnit proč — protože to všechno jsou jen produkty nesprávných pohledů na svět, žijící jen v hlavách svých nositelů. Neexistující, vymyšlení bubáci.
Teď si opět uvědom, co už víš: všechny tvé předsudky (zkreslené pohledy) v tobě vznikly starým vnímáním světa — vnímal jsi jej jako jednotlivé oddělené entity, nikoli jako souvislé pole energie, která se přelévá a mění pod vlivem tvých vlastních myšlenek, jimž se přizpůsobuje. Kdybys odjakživa svět takhle vnímal ty i tví rodiče, kamarádi…, žádné předsudky bys v sobě nevybudoval — neměly by z čeho vzniknout. Ale žes podlehl svým vlastním smyslovým zdáním i stejně vzniklým názorům tvého okolí, vyrostly ti v podvědomí bloky. Ber to jako fakt a hlavně — nijak se tím netrap. Je to jen aktuální stav, který jde libovolně změnit.
Skvělým krokem, který teď můžeš na své již započaté cestě za neomezeným podvědomím udělat, je opět si hluboce uvědomit, jak celý Vesmír funguje jen v závislosti na tom, co do něj posíláš. Uvědomíš si tím ještě jasněji než dosud, jak stěžejní roli ve svém životě hraješ. Jak mocným tvůrcem úplně všeho ty sám jsi.
Opakovaně si připomínej, vizualizuj, že celý Vesmír (a tedy vše, co vnímáš jako lidi, situace, peníze…) vždycky jen reaguje na tvé vlastní povely. Nic jiného nedělá. Je to v tomto ohledu pasivní systém, není na tebe naštvaný, zasednutý, nijak tě neomezuje. On tě jen POZORNĚ POSLOUCHÁ a na vše, co mu přikazuješ, poslušně reaguje.
Pokud něco není jak by sis přál, není to tím, že má Vesmír zacpané uši ani tím, že ty máš prostě v životě pech ani ničím jiným. Je to jen v tom, že si neuvědomuješ, co mu říkáš. Anebo — v lepším případě — už si to uvědomuješ, ale ještě to nedokážeš vždy ukočírovat. Dostáváš se do stavů/situací, kdy v tobě vyskočí nejistota a díky ní začneš (aspoň na chvíli) produkovat nesmysly — věci, které nechceš.
Vesmír za tebe nic nevyřeší. Ani nikdo jiný. Na to zapomeň, tím způsobem vůbec neuvažuj. Vesmír neřeší, co mu říkáš, on jen mechanicky plní. Což je užitečné vědět i pro případ, až už budeš schopen po něm chtít co doopravdy chceš — Vesmír nebude přemýšlet, co a jak velkého sis vymyslel ani kolik to stojí — je mu to šuma fuk, on prostě nic neřeší, jen plní, protože ho tvoření baví a umí to. Někdy jen nechápe, proč jsi nešťastný, když ti dodal cos přesně chtěl.
Kámošit s Vesmírem znamená mu rozumět. Čím víc ti to jde, tím větší úžasnosti spolu můžete vesele páchat. Jestli můžu doporučit, rozšiř své předchozí vizualizace o tu, jak ty sám aktivně do Vesmíru něco konkrétního vysíláš a on ti přesně to vrací zpět „hotové“. Rovnou si můžeš vizualizovat nějaké své konkrétní přání. Podvědomí je na dosah ruky.
