13: Aktivní myšlení znamená neomezenou tvořivost
entokrát se zastavíme nad vymezením dvou vzájemných protipólů, navzájem opačných mechanismů myšlení člověka a povíme si o nich tolik, aby bylo jasno, co je který zač — z čeho vychází, jak funguje i co produkuje. A který nám tudíž slouží a který nás brzdí.
Kartu, ke které je dnešní článek, vezmeme odzadu a nejdřív se zastavíme u myšlení či chování reaktivního. Reaktivní myšlenkový systém je postaven na zdáních a z nich dedukovaných závěrech, dohadech, teoriích a hypotézách. Hlava něco na základě smyslového poznání vyhodnotila a vyprodukovala z toho závěr.
Je jedno, zda je cesta od smyslového poznatku (dojmu) k závěru krátká a přímá, anebo jde o celou složitou teorii na sebe navzájem logicky navazujících a ze sebe vycházejících dílčích závěrů. Vždycky půjde o teorii omezenou, která v určitém bodě narazí a za tento bod se už nedostane. Narazí na svou hranici a co je za ní pro ni zůstane záhadou.
Jelikož už víš, že je Vesmír nekonečný — žádné hranice v něm neexistují. Kde se tedy bere tato hranice, k níž každá teorie odvozená ze smyslového poznatku vždycky dospěje? Tuto hranici nebo lépe řečeno omezení vytyčil sám prvotní poznatek, na němž je celá teorie postavena. Čím dál je od skutečnosti, tím dřív dedukce narazí.
Takhle funguje každý omyl, který v sobě nosíš — je zdrojem většího či menšího sebeomezování. Staví ti hranici, ohradu, za niž se nedostaneš, dokud své přesvědčení nezměníš. Každý omyl, který v sobě nosíš, tě nejen omezuje, ale zároveň zvyšuje míru tvé ovlivnitelnosti a vzbuzuje v tobě pocit zranitelnosti okolím. Kdykoli se totiž dostaneš do situace, která tvůj vnitřní blok nakousne = situace pocházející z oblasti „za tvojí hranicí“, automaticky se v tobě začnou generovat mylné představy o vazbách, závislostech něčeho na něčem jiném, o nedostatcích… — jinak řečeno, nastartuje se myšlenkový mumraj produkující zmatené dedukce spojené s přemýšlením „dopředu“. Jsi vyveden z klidu, z teritoria, kde se cítíš bezpečně, přestáváš být „teď a tady“. Namísto toho tvé myšlenky letí do budoucna, vyprovokovány k potřebě situaci „nějak vyřešit“ a zaujmout k ní stanovisko. Toto stanovisko pak není ničím jiným než jasným příkazem pro Vesmír — chci to takhle. Takto vzniklý závěr ale zpravidla vůbec není to, co skutečně chceš, ale to, co si myslíš, že musíš, nemůžeš nebo nesmíš (musíš šetřit/uskromnit se/přistoupit na kompromis/bránit se/bojovat…, nemůžeš si něco dovolit/dělat co chceš/odmítnout/udělat po svém…, nesmíš polevit/odejít/něco otevřeně říct…).
Tomuto způsobu uvažování se říká reaktivní právě proto, že mysl reaguje na vnější impulsy, kterým nerozumí, které nepřirozeně vnímá. Je jimi vyváděna z klidu do obav, k potřebě tyto situace řešit (přemýšlet, vymýšlet, bránit se, hledat bezpečí nebo útočit). Podléhá zdáním, je tedy ovlivnitelná. Není třeba zdůrazňovat, jak je pak takový člověk manipulovatelný, zmatený, jak se cítí ohrožený ani jak je to zneužitelné a zneužívané.
Lidé s nepřirozenými pohledy na svět neustále něco řeší, s něčím nebo někým bojují, dělají co nechtějí, cítí se ohrožováni, což v řeči informačně-energetické znamená, že vysílají všechno možné, jen ne myšlenky na to, co skutečně chtějí. Přijde jim, že o vše musí bojovat, chránit to, honit se, dřít, kalkulují a počítají, a podle toho dělí věci na možné a nemožné. Netuší, že se jen utápějí ve vlastních představách.
Opačným protipólem je myšlení aktivní. Je postaveno na přirozenosti a z ní pramenící schopnosti zůstávat v klidu. Mysl zůstane v klidu pokaždé, když je konfrontována se situacemi, které vnímá přirozeně. Nenechá se zmást ani zastrašit, protože ji to ani nenapadne. A tudíž si nenechá ani nic nabulíkovat, ničím se oklamat ani se nenechá do ničeho vmanipulovat.
Jednoduše řečeno — aktivní mysl si jede po své vlastní vlně, myslí na věci, které chce, a ty si v klidu a nezávisle realizuje, protože jí automaticky přichází do cesty vše, co k tomu potřebuje. Vytváří si vlastní svět, takový, v jakém chce žít, povznesena nad vše, v čem žít nechce a co jí neslouží.
Stav tvé mysli odpovídá v některých životních oblastech stavu aktivnímu a v ostatních stavu reaktivnímu. Ty první věci vůbec neřešíš, ty druhé řešíš pořád. A budeš je řešit tak dlouho, dokud je nevyčistíš = dokud se tvé nepřirozené pohledy nenahradí přirozenými. Jak dlouho to bude trvat není nikde napsáno, závisí to jen na tobě a tom, jak se dokážeš poučit nebo jestli se dokážeš svého bloku zbavit aktivně — pochopením sebe samého, meditací, Tarotem a jinými formami práce s myslí a podvědomím, které všechny vedou k nahrazení nepřirozených pohledů těmi správnými.
Aktivní práce s podvědomím je přímý rozvoj kvality života. Je to postupné rozšiřování teritoria, které vnímáš přirozeně na úkor oblastí, které ještě přirozeně nevnímáš. Funguje to úplně stejně jako když se rozhodneš věnovat čemukoli jinému. Už za chvíli budeš sebe i ostatní překvapovat dosaženými výsledky a po nějakém čase tvé výkony přijdou ostatním úžasné až stěží uvěřitelné. Dokážeš rutinně věci, které si tvá mysl dnes vůbec nedokáže představit a navíc se to stane zdrojem tvé radosti. Pravé radosti — radosti bez vnější příčiny, radosti ze sebe samého. A když žiješ s radostí, všechno se ti daří a všechno, co děláš, tě baví.
