15: Omezení je nesprávné přesvědčení

ico-black-aAbys mohl se svými omezeními pracovat, musíš dokázat jejich projevy v prvé řadě jasně identifikovat. Kdo to neumí, marní čas i energii tím, že zmateně jedná i přemýšlí a tím bloudí v začarovaném kruhu, ve kterém může klidně strávit i celý život. Přitom pochopit a identifikovat svůj blok je úplně jednoduché. Dnešní článek je přesně o tom a řekneme si v něm vše potřebné.

Každé tvé omezení se jmenuje předsudek. Jiná omezení než vlastní předsudky neexistují. Předsudek je zkreslená podvědomá představa, kterou sis o něčem kdysi v minulosti vytvořil (sám o sobě, o jiném člověku, o lidech obecně, o vztazích mezi lidmi, o sexu, o penězích, o světě a jeho fungování, o práci, o každodenních situacích…, o čemkoli). Od té chvíle ji v sobě nosíš a z jejího úhlu se na danou věc díváš pokřiveným pohledem — vidíš něco jinak než jaké to skutečně je. Co ti normálně slouží ti díky tomu sloužit přestává. Obvykle v sobě člověk takovýchto zkreslených představ nosí mnohem víc než jen jednu.

Při každém tvém setkání s něčím, co vnímáš nepřirozeně, se v tvé mysli spustí a odehraje řetězová reakce — scéna. Tvůj uložený obraz se automaticky probudí a zahalí realitu fikcí. A na tuhle zkreslenou fikci ty vzápětí zareaguješ — začneš se pak třeba cítit nepříjemně, nebo začneš něco/někoho/sebe s něčím/někým srovnávat, něco/někdo ti začne vadit, začneš situaci v duchu nebo i nahlas komentovat, posuzovat, hodnotit, automaticky něčemu/někomu začneš přisuzovat nějaké vlastnosti apod. Jinak řečeno — tvá podvědomá představa v tobě ožije a vytvoří z klidné situace drama. Tvůj omyl je tedy v tom, že nereaguješ na to, co se skutečně děje, ale na svou představu o tom.

Stavebními prvky každého scénáře jsou tvá přesvědčení, z nichž se odvine tvůj vztah k předmětu/události/situaci, v níž ses ocitl. Například se cítíš při kontaktu s lidmi méněcenný. Lidé jako takoví ti nic nedělají, přesto se v tobě při setkání s nimi tyhle pocity automaticky probouzejí — a jen proto se mezi nimi necítíš dobře a vyhýbáš se jim, přisuzuješ jim kdejaké vlastnosti a schopnosti (které máš často pocit, že právě tobě chybí), vyhledáváš samotu, případně se snažíš svůj handicap nějak maskovat (předvádíš se, hraješ si na něco, odvádíš pozornost… = chováš se nepřirozeně, o něco se snažíš).

Někdo se zase třeba cítí málo hezký. Pak kdykoli potká člověka, který mu hezký přijde, probudí to v něm nepříjemný pocit vyvolaný potřebou se s ním srovnávat. Výsledkem pak je, že se cítí v nevýhodě a tudíž nepříjemně. Zároveň má i pocit, že jej právě takto vnímají druzí. Důležité je si uvědomit, že tyto “nepříjemnosti” jsou jen vlastní pocity, nejde o nic objektivního. Každý člověk je přitažlivý ne tím jak vypadá, jaké má vzdělání, kolik má peněz, ale tím, co vyzařuje. TO je předmětem jeho přitažlivostiNěkdo má velký nos a stydí se za něj, druhý má ještě větší a nestydí se — a jen díky tomu je přitažlivýCelé je to o vztahu člověka k sobě samému. O tom, co si sám o sobě myslí, jak sám sebe vnímá = o pocitech ze sebe samého.

A stejné je to se vztahem úplně ke všemu. Uvedu ještě jeden typický vztah — k penězům. Cítíš-li se chudý, při každém kontaktu s penězi, s cenovkami na zboží, při debatě o penězích… v tobě automaticky naskočí pocit jejich nedostatku, myšlenka “na to nemám”, “to je drahé” nebo aspoň potřeba počítat, ušetřit…, což je dáno vidinou toho, že bys mohl přijít do stavu, kdy ti budou peníze chybět. Ale to je jen TVOJE vidina, která s objektivní skutečností nemá nic společného. Je to jen “tvoje individuální” skutečnost, kterou denně prožíváš jen proto, že si to takhle podvědomě myslíš. To ale rozhodně neznamená, že to tak platí obecně. Platí to jen pro ty, kdo podvědomě myslí stejně jako ty. Tihle lidé ti budou nejspíš i rádi a ochotně přitakávat a ve svých bludech se budete navzájem utvrzovat a říkat si “takový je život”.

Podobně choulostivý člověk v sobě nosí pocit, že mu na každém kroku hrozí něco zdravotního — bacil, nákaza, prochladnutí, únava, zranění… Obecně se dá říct, že všechny obavy plynou z představy “vnějšího ohrožení”. Řečeno ještě jinak — zdroj něčeho (ať příjemného nebo nepříjemného) člověk vidí někde mimo sebe samého, což je sebeomezující iluze.

Každé omezení je generátorem nepříjemnostíKaždý tvůj předsudek se projeví tím, že tvou mysl vyvede z klidu a spustí sérii nepříjemných představ, jimž se neubráníš. Na nepříjemné představy (vnitřní strachy) okamžitě reaguje tvé tělo — dostaví se nepříjemné pocity. Čím silnější tvá mylná představa je, tím těžší je pro tebe generování negativních myšlenek a pocitů zastavit. Tím, že daný scénář v podobě série myšlenek automaticky (podvědomě) vygeneruješ, jeho obsah zároveň vyšleš do Vesmíru a on podle něj začíná tvořit tvůj budoucí zážitek. A takhle to jde pořád dokola — kdykoli se setkáš se situací, která tě vyprovokuje, přesně tohle se stane a vždy to pak vede ke stejnému výsledku — něčemu, co nechceš.

A teď na to pojďme kouknout ještě energeticko-informačně. Při každém projevu svého omezení ti hlavou proletí informace typu: toho se bojím!, to nechci!, jsem tlustý!, to je mi nepříjemné!, cože, tolik peněz?, tohle nedokážu!, na to nemám!, kde na to vezmu?…) nebo do minulosti (vzpomínka, výčitka…). 

Zároveň pocítíš aspoň na okamžik slabé sevření (nebo zašimrání) na srdci. Srdce je totiž ventil, který reguluje tok energie tvou bytostí — vždy přesně a okamžitě reaguje na tvé myšlenky. Otevírá se při myšlenkách příjemných (podpůrných), uzavírá se při myšlenkách a představách negativních (omezujících). Tok energie se tedy vlivem srdeční reakce buď umocní anebo přiškrtí. Takto pracuje srdce bez přestání.

Jelikož je vše o toku energie, mělo by ti teď být jasné, jak se svou energií neustále pracuješ — že svými myšlenkami přímo ovlivňuješ srdce, jímž její tok reguluješ a — regulovat cíleně můžeš. Naučíš-li se pracovat se svými myšlenkami a emocemi, budeš schopen tok energie posilovat a záměrně jej využívat ve svůj prospěch. Tohle si uvědom a zapamatuj, to se ti bude sakramentsky hodit.

V každém případě si pamatuj následující větu: Model “přiškrcení toku energie” funguje vždy a tudíž POKAŽDÉ zabrání tomu, abys dostal to, co nepřirozeně vnímáš (lásku, peníze, přátelství, partnera, zdraví, úspěch…). Jinými slovy — NIKDY NEMŮŽEŠ DOSTAT NĚCO, CO VNÍMÁŠ NEPŘIROZENĚ. Nikdy, to totiž nejde, taková možnost neexistuje. Pokud navíc nepřirozeně vnímaná situace způsobí, že se pak tvá mysl zabývá negativními myšlenkami intenzivně (zažiješ šok) nebo delší dobu (myšlenky se točí okolo toho, čeho se bojí), začneš právě to, čeho se bojíš, mocně přivolávat jako svou příští zkušenost, kterou pak i prožiješ.

Chceš-li svůj život obohatit, existuje jediná cesta — zbavit se některého svého bloku, sebeomezujícího pohledu na to či ono. Úplně nejdřív musíš zodpovědně přijmout, že autorem každé nepříjemnosti nebo nedostatku jsi vždy ty sám a nikdo jiný s tím nemá nic společného. Nikdy. Vše je jen o tvé hlavě. Tohle si musíš jasně uvědomit, pochopit to a přijmout. Mnohonásobně si tím zjednodušíš život a zkrátíš svou cestu k vyčištění. Nejvíc času totiž člověk stráví úvahami okolo toho, kdo mu ubližuje a čím, utápí se v nich, rozvíjí je a tím bloudí ve slepé uličce, která nikam nevede, pouze člověka trápí, bolí a jeho svět iluzorních představ posiluje.

Dnešní článek určitě nemá nikoho strašit. Naopak, je tu kvůli pochopení, jak omezující bloky fungují, jak se projevují, co způsobují. A také že jsi jediný, kdo na ně má vliv, což je v každém případě moc dobrá zpráva, protože naučit se jinak myslet zvládneš sám a to hlavní, co k tomu potřebuješ, je rozhodnutí se svému sebeomezování postavit čelem a věnovat mu pozornost. Příští článek bude o tom jak na to.


< Předchozí část | Pokračování >

INTUITIVNÍ NAVIGACE

Ideální článek pro mě

Ideální výklad pro mě

 Ideální karta pro teď

PŘIJDE TI TO ZDE UŽITEČNÉ?

Kup si předplatné

Předplatné je dobrovolné, aby rozvíjelo naši štědrost.


Chceš dát věci do pohybu a vyladit si život?

Přihlas se do „Školy seberozvoje“

 Kup si „Tarot pro osobní rozvoj“ 

Najdi i ty zábavu a naplnění v rozvoji kvality svého života.

 

Tags

top