17: Vše odpovídá tvému cítění
šechno v životě člověka je postaveno na jeho vlastních přesvědčeních. Což je — jinými slovy řečeno — jeho duchovní svět. Každý žijeme ve dvou světech zároveň, v duchovním a fyzickém. Přitom duchovní svět je nadřazený světu fyzickému, a to tak, že vše nejdřív musí vzniknout v tvé hlavě a posléze se to projeví i ve fyzické podobě.
Kdo si to již uvědomuje, nesnaží se řešit problémy ani plnit si svá přání na fyzické úrovni, ale jde rovnou o úroveň výš. Tam, odkud vše doopravdy pochází. Nikdy totiž nemůžeš získat nic, o čem nejprve nejsi vnitřně přesvědčen. Nic nezískáš tak, aby ti to sloužilo dřinou, honěním se, hraním si na něco, úsilím, bojem, silou, nátlakem… Zato všechno získáš tak, že o tom sám sebe přesvědčíš. Vše, co chceš, tedy musí nejprve ožít v tvé mysli a posléze se to už pak samo projeví i na fyzické úrovni. Samovolně to pak k tobě dojde — bude ti to fungovat, budeš to přitahovat.
Toto je jediná cesta, je iluze si myslet, že se dá něčeho dosáhnout jinak. Nějakou výjimkou z pravidla. Přírodní zákony výjimky neznají, jsou jednoduché, každá výjimka by vše jen zkomplikovala a vnesla do dokonalého řádu chaos.
Člověk, který si význam svého myšlenkového světa uvědomuje, překročil i iluzi vlastní ovlivnitelnosti okolím. Ví, že vše záleží jen na něm samém, na jeho myšlení. Stejně tak se i zbavil iluze, že je jeho život na něčem nebo někom závislý, že mu něco může zvenčí v jeho záměrech bránit. Ví, že všeho dosáhne prací na sobě, na své duchovní kvalitě — na svých přesvědčeních. A proto se jim pravidelně věnuje a o stav a obsah svého podvědomí se stará, vidí v něm neomezený poklad, zdroj úplně všeho.
Práce na svých přesvědčeních neboli se svým podvědomím je také nazývána rozvojem osobnosti. Ať to nazveme tak či onak, vždycky jde o cílené zvyšování kvality svého žití, k čím dál bezstarostnějšímu a bohatšímu životu. Spočívá ve zbavování se svých stávajících omezení a následně v bezstarostném plnění si svých cílů a snů. Což není nic jiného než cesta k vlastní přirozenosti a — teď přijde něco moc důležitého — lásce sama k sobě. Od lásky k sobě se totiž všechno ostatní odvíjí, na ní vše stojí i padá.
Mít se bezpodmínečně rád znamená přijmout se takový jaký jsi, bez výjimky, se vším, co k tobě patří. Teprve pak máš možnost jít dál za svými sny, do té doby si budeš pořád něčím bránit — něčeho se bát, něco si vyčítat, s někým se srovnávat, soupeřit, maskovat vše, cos na sobě ještě nepřijal… a to vše v tobě bude dál a dál probouzet sebeomezující myšlenky.
Osobní rozvoj se dá vyjádřit ještě jinak — osobní rozvoj je o čím dál jednodušším vnímání světa, života i sebe samého. Je o porozumění, jak ty „neviditelné věci“ fungují. Zbavuje tě iluzí navozovaných smyslovým kontaktem s okolím. Namísto reakcí na vnější zdání se učíš vnímat skutečnou podstatu všeho co potkáváš, s čím se denně konfrontuješ. Uvědomuješ si, že se vždy konfrontuješ jen sám se sebou, protože úplně všechno kolem tebe je úplně stejné — prostředí, ve kterém se pohybuješ je neměnné, pouze budí rozličná klamavá zdání, z nichž se pak odvíjejí tvé reakce, emoce, myšlenky a závěry.
Rozvoj podvědomí tě vede k pohledu na život s klidem a odstupem (nadhledem). Stáváš se „nestranným pozorovatelem“, kterého dění okolo nechává čím dál víc v klidu. Čím víc světu a sobě rozumíš, tím méně situací tě vyvádí z klidu a nutí tě reagovat. Kdykoli se tak stane, víš, že jde o chybu v tobě a věnuješ se jejímu odstranění, protože to je jediná cesta dál. Jen tak dokážeš víc a víc myslet na věci, které chceš, nerušen zdánlivým děním okolo. Jen tak se můžeš stát vědomým tvůrcem svého života. Zbývající články seriálu budou o tom, jak to konkrétně dělat.
