Abychom pochopili, jak vypadá a o čem je cílevědomý život, nejdříve si popíšeme život bez cíle. Hezky si na tom uvědomíme, co možná sami (nevědomky) žijeme, aniž by nás napadalo, že je na tom něco nedobrého.

Život bez cíle je motání se v kruhu. Protože každý život, ať vypadá jakkoli, je cesta. Bludiště od ničeho k ničemu i začarovaný kruh — to obojí je také cesta. Jen nikam nevede.

Cesta, která nikam nevede, nebaví. Nebaví proto, že nepřináší nic nového — vše, co na svém začarovaném kruhu potkáme, dávno známe. Už jsme to tisíckrát viděli, prožili, zkusili. Ničím nás to neobohacuje, nemá nám to už co nabídnout. Proto to jen — nudí.

Žít bez cíle = přežívat

Život, který postrádá smyslupný cíl se stává přežíváním. Přináší nudu a ta nuda vyžaduje — něčím ji zabíjet. Zabíjíme čas, zabíjíme nudu, zabíjíme sami sebe. Náš život je prázdný, nestojí za nic.

Prázdný život není jen takový, kdy nic neděláme. Prázdný život je i takový, kde se honíme, stresujeme, usilujeme, vyhýbáme, nadáváme, stěžujeme si, kritizujeme… Prázdný život tedy může vypadat velice akčně, tím se nenechme mýlit.

Akce neznamená naplnění

Mnozí se svou životní prázdnotu snažíme právě „akcí“ oživit. Trpíme pocitem, že právě o té akci to je — hlavně pořád někde být, něco dělat, na něco koukat, setkávat se s lidičkami, povídat si a smát se a bavit. Svou prázdnotu utápíme v aktivitách a vztazích. Děláme věci, které nám nic nedávají, jen chvilkově zabijí naši nespokojenost.

Nic z toho, co děláme abychom zaplnili čas, co si vymýšlíme abychom předešli pocitu osamělosti a nudy, nám nic nedává. Jen se to tak tváří. Odbíháme od toho, co žít máme, co v nás probouzí nepříjemné pocity, které ale potřebujeme prožít, abychom si uvědomili, že žijeme špatně. Že máme svůj život nesprávně nastavený a to, v čem a jak denně žijeme, nám neslouží. Utíkáme k lacinostem, které odezní hned jak skončí. A tak si vymyslíme další lacinost a tak to děláme pořád dokola, aniž by nám docházelo, co děláme — nic.

Naplnění přináší jedině seberealizace

Jedině tehdy, děláte-li to, k čemu jste bytostně nastaveni, vám přináší naplnění. To naplnění přichází zevnitř, proto je nedokáže nahradit jen tak něco, byť to vypadá jako zábava. naplnění je pocit, kdy cítíte, že se projevuje vaše já. Vaše talenty, hodnoty, jimiž jste byli obdarováni.

Seberealizace má tři roviny:

• Práce = to, čím sloužím ostatním
• Mí nejbližší = sdílení sebe s obdobně nastavenými nejbližšími (partner + přátelé)
• Aktivní odpočinek = relaxace duševní i tělesná formou, která se mnou souzní

Tímto seznamem je i vymezeno to, co správně nastavený život obsahuje. Vše nad je zbytečnost, balast. Úspěšný a naplněný život jede na těchto třech rovinách a víc nepotřebuje. Úspěšný život je nesmírně jednoduchý, jednoduše funguje a obsahuje jen to důležité, neztrácí čas lacinostmi.

Úspěšný život = cílevědomé žití

Pomalu jsme se dostali k pochopení, jak úspěšný život vypadá — je jednoduchý, a obsahuje jen tři linie. přidejme k tomu teď cílevědomost:

• Každé ze tří složek udávám jasný cíl. Dbám, aby každá vždy jasný cíl měla.

Hlídat si své cíle

Úkolem úspěšného člověka je pečlivě dbát na to, aby každá z jeho životních složek měla jasný cíl. Aby vše někam spělo, aby se to vyvíjelo, zrálo, rozvíjelo. Jen tak to má schopnost přinášet naplnění neboli — hodnotu. Vše ostatní je lacinost, což ničemu nevadí, pokud na lacinostech svůj život nestavíme. Klidně zajděme jednou za čas do kina nebo hospody, luštěme křížovky, pleťme šály, jen to vnímejme jako pouhé odreagování, nikoli pilíř svého žití. Život musí stát na naší vlastní aktivitě, která nás zároveň naplňuje = je to naše srdcovka. Děláme to z niterné potřeby, je to forma našeho sebevyjádření, která nás zároveň rozvíjí a obohacuje.

Cílevědomé žití je, když…

Nejprve musíme mít jasno, co je to vlastně ten cíl. Správný cíl, řečeno přesněji:

• Správný cíl (výsledek) je takový, který funguje sám a přináší samovolně radost.

Správnému výsledku se říká zralost. Vyjadřuje se tím, že je proces dotažen do konce, vše je, jak má být, není už co vylepšit. A právě proto to už i funguje samo a přináší vše dobré. Obvyklý problém našich životů je, že jsou jeho součásti nezralé, proto pořád něco řešíme.

Samovolné fungování je nutnou podmínkou správného cíle, potvrzením, že jste skutečně do cíle došli. Už z této definice si můžeme uvědomit spoustu důležitých skutečností, které nám doteď unikaly. například — že mnohé věci nám samy nefungují. Uvedu několik typických příkladů:

• Necítíme se sebevědomě a soběstačně (nestojíme nohama pevně na zemi)
• práce nám nepřináší radostné naplnění, ale nervy (bojujeme s úkoly, lidmi)
• bojujme s dětmi a jejich výchovou
• doma to s partnerem také není to pravé ořechové
• počítáme finance, abychom vyšli
• každou chvíli jsme u doktora
• bojujeme se světem, řešíme kde co a kde koho, cítíme se ohrožení, závislí

Obvyklou reakcí na neuspokojivý stav je — útěk. Na pivo, za milencem, za kamarády, k televizi, počítači, facebooku… Což nic kloudného nepřinese, protože to není žádné řešení.

Vše zmíněné jsou jen a pouze — výsledky, které nedozrály. Nedokázali jsme dojít po svých cestách do úspěšného cíle, bloudíme někde v půli cesty a nehýbeme se dál. Uvědomme si tedy, že toto vše jsou nedotažené cesty. Jejichž výsledkem je nespokojený život, kompromis, který nefunguje ani nebaví — není to možné. Řešením je — dokázat dojít do cíle.

Cílevědomost = zaměření se na úspěch

Už víme, jak vypadá neúspěch, můžeme začít věnovat pozornost správnému přístupu. Správný přístup je podmíněn věděním: Vím, jak na to. Mám v tom naprosto jasno. Pak jdete na věci jednoduše a s jistotou. Víte, jak se chovat, rozhodovat, protože si uvědomujete, co je důležité a co ne. Pak je vaše rozhodování snadné jasné a správné. Znáte jednoduchá pravidla, máte na to jasný systém. Tento:

Pravidla cílevědomého žití

• Chápu, že vše hodnotné prochází procesem zrání. Vše se tudíž musí vypěstovat. Dojít od startu až do Cíle, nikdy neskončit napůl cesty!
• Startem je správně nadefinovaná Vize. Takto to vždy musí začít, přičemž je nutné se řídit pravidly Vize (umět ji správně nadefinovat i používat), aby výsledek přinesl to, co má.
• Jdu do nejistoty, těším se na ni. Nejistoty se nebojím, naopak.
  Vnímám ji jako nutnou podmínku pro uskutečňování svých záměrů. Chápu, že jen tak může Vesmír plnit svou roli v naší spolupráci — podporovat mě.
  Nechávám se vést, sám nic neplánuji, nevymýšlím, žiji jen tím, co ke mně samo chodí a na to jen správně reaguji.
  Na ničem nelpím, netrvám, ničeho se nebojím vzdát, pustit, nechat to jít. Žádnou změnu, která přijde, nepovažuji za problém.
• Jsem připravený, že cesta nebude hladká. Očekávám nečekané výzvy, počítám s nimi.
  Nejsem naivní, nečekám hladký průběh bez výzev. To pak vede k panikám, obavám, pochybnostem, tendencím se vzdát. Očekávám-li výzvy, dokážu na ně až přijdou správně reagovat. Nenechám se jimi zaskočit, nezačnu panikařit ani (nevědomky) nesejdu z cesty.
• Poznám výzvy. Vím, že chodí ve třech podobách:
  Lákadla = něco se mě snaží svést z cesty, nalákat mě jinam. Něco se mi nabízí, snadný zisk, ale zároveň něco, co nechci, co není v souladu s mým záměrem.
  Odbíháním k lákadlům odbíhám ze své cesty = nejdu po ní.
  Bubáci = něco mě straší. Probouzí pochybnosti, představy, že se něco nepodaří, že mi něco hrozí, že neuspěji…
  Klid = nic se neděje. Resp. vypadá to tak. Testuje to mou trpělivost a důvěru. Zda nezačnu zmatkovat a sám něco vymýšlet a řešit.
• Své cestě musím být věrný. To je nutnost, musím se chovat, uvažovat i rozhodovat v souladu se svými záměry. Musím to mít na paměti při všech výzvách a řídit se tím.
  Žiji tak, jako by můj cíl už byl splněný. Nesmím dopouštět, abych se rozhodoval a choval jinak. Tím bych ukazoval, že nejsem zralý, má přitažlivost by nebyla v souladu.
  
• Vše přijímám. S ničím nebojuji, nic nepovažuji za problém ani komplikaci.
  Vše chápu jako zkoušku (trénink), kde mám potvrdit své odhodlání/důvěru.
  
• Jsem spokojený. Trvalá spokojenost je potvrzením, že na ničem nelpím, že má radost a štěstí jsou živeny z mého nitra, nikoli tím, za čím jdu.
  Spokojenost = žití tím, co mám. Vidění hodnoty v tom, co mám, umím a co je (je to přesně to, co potřebuji, ať to vypadá jakkoli; nechci žít tím, co mi dělá dobře, ale tím, co je pro mě nejlepší, a to je to, co je, tak od toho neutíkám).
  Nespokojenost = žití tím, co nemám. Vidění hodnot v tom, co mi chybí. Vyjadřuje boj se sebou, existenci podvědomých bloků, kterých je nutné se zbavit.

Znáte-li tento seznam a dokážete se jím řídit, můžete si začít říkat úspěšný člověk. Vše, do čeho se pustíte, nejen dopadne, jak má, ale bude vás cesta k cíli i bavit a naplňovat — pocitem, že jste dobří, silní, samostatní, soběstační, že vše zvládnete, i že je život skvělý. Právě tyto pocity jsou vyjádřením vaší sebehodnoty, sebedůvěry, sebelásky a přirozeného vnímání.

Aby byl návod na úspěšný život úplný, zbývá doplnit poslední krok:

Jakmile si cíl splním…

• Je čas na další cíl. Zadat novou vizi a vydat se na cestu k jejímu splnění. Vize se přitom může týkat:
  Něčeho nového = nový projekt, životní oblast
  Rozvinutí něčeho stávajícího = dát tomu novou formu.
  Je nutné vědět, že vše, aby naplňovalo, se musí vyvíjet. Jinak to přestane bavit, přijde stagnace. proto vše (vztah, podnikání, koníčky) potřebují vždy, když v současné podobě dozrají, nový směr a cíl.
  

A tak pořád dokola. Tak vypadá naplňující, správně pochopený a žitý život. Kontinuální obohacování se stanovováním si a plněním svých cílů.

<Předchozí | Následující >