Žít přítomností znamená žít spokojeně. Tudíž si můžeme jednoduše udělat obrázek o tom, jak na tom se svým štěstím jsme. Běháme-li myšlenkami v obavách, co bude anebo vracením se k tomu, co se kde stalo, co jsme udělali nebo řekli, stejně jako co udělal/řekl někdo jiný, šťastní nejsme.

Ani svobodní, spokojení — nežijeme svůj život. Žijeme iluzi života, svázáni svými dojmy o závislosti na okolí, jeho názorech a shovívavosti vůči nám.

Teď a tady

Žití teď a tady je stav, který nám přijde jako z jiného světa. nedovedeme si představit tak sami žít, přijde nám to těžké.

Ono to ale těžké vůbec není, ono to je jen nemožné. Dokud nezměníme své myšlení vystavené na dojmech za to, které staví na životních principech. Pak bude naopak takový stav samozřejmý. Stejně jako zdraví, bohatství, láska…

Kdo žije hlavou, žije jako pes u boudy. Jeho svoboda je dána délkou řetězu. Pro hlavu je nemožné vše, co si nedokáže spočítat. Ona pořád jen dedukuje a kalkuluje, čímž nastavuje mantinely, za které vás nepustí. Vše, co leží dál, vám zpřístupní Vesmír, ale musíte mu to dovolit.

Všechny hodnoty se spojí, začnou spolupracovat a obohacovat nás i naše okolí. Přitažlivost se stane naším přirozeným vyzařováním, vkladem do všeho, čeho se účastníme.

Přitažlivost je způsob uvažování

Vše je způsob uvažování, tedy i přitažlivost. Ta je charakteristická tím, že věci samy fungují, protože k tomu mám konkrétní důvody:

• Ničeho se nebojím, protože vím, že není čeho (sebevědomí).
• Na ničem nelpím, protože nic nestavím sám nad sebe (sebehodnota).
• S ničím nebojuji, protože nevidím důvod (láska).
• Nic mi nechybí, protože si vše dokážu sám dávat (celistvost).

Stav teď a tady znají děti. Jsou bezstarostné, dokud jim nezačneme do života mluvit. Dokud jim nezačneme říkat, co musí a nesmí, co jim hrozí, co dělají špatně, srovnávat je s jinými dětmi… Tím je zcela bezpečně připravíme o jejich nevinnost, stejně jako jsme o ni byli připraveni my sami vlivem mouder našich rodičů a blízkého okolí.

Vše je ale v pořádku

Ač to může znít smutně, je to úplně v pořádku. Hra tak začíná, její úvodní fáze má přesně tak vypadat. Při hře na slepou bábu také může vypadat jako ublížený ten, komu se zavážou oči a on tápe. Ale takto to vnímá jen ten, kdo tu hru nechápe.

Ostatní se baví. A bavit se životem je podmíněno porozuměním jeho pravidlům. Bez nich se jen divíme a bojujeme, ale s pravidly vše získává úplně jinou tvář. A tato tvář je i nutnou podmínkou vedoucí ke stavu, o kterém si zde píšeme — teď a tady, neboli naprosté spokojenosti a pocitu bezpečí. Což nejde ani bez pochopení, že je úplně v pořádku se nechat v úvodu života zablokovat.

Řekněme si ke čtyřem pilířům, na nichž stojí schopnost žít spokojeně přítomností, maličko víc:

Ničeho se nebojím, protože…

Jsem se dozvěděl, jak život funguje. Poznal jsme jeho principy, z nichž jasně vyplývá, že mi nic nehrozí ani nikdy nehrozilo. Že se ani nikdy nic špatného nedělo, vždy jsem jen získal nezbytnou zkušenost, která ať vypadala jakkoli, mě obohatila. Stejně hledím i na přítomnost a budoucnost, tudíž — není co řešit.

Na ničem nelpím, protože…

Jsem si uvědomil, že jsem zdrojem úplně všeho. Tudíž nemá smysl na ničem lpět, když si to já sám dokážu do života přitáhnout. Přeji-li si něco, umím si to splnit. Chce-li ode mě něco/někdo odejít, nechám to jít. Necítím se tím nijak nepříznivě ovlivněný. Nebojuji s tím, proto mi přijde brzy náhrada, která bude lepší než co odešlo — není co řešit.

S ničím nebojuji, protože…

Nevidím důvod. Nic nepovažuji za problém, v nikom nevidím soupeře. Žiji v harmonii se vším a se všemi, pluji životem jako loďka nesená řekou — nechávám se životem vést, protože mu plně důvěřuji. Vím, že mě věde vždy správně, tam, kde mi bude nejlíp, stačí mu do toho nemluvit, a to já už nedělám. Takže — není co řešit.

Nic mi nechybí, protože…

Jsem celistvý. Vyčistil jsem si své podvědomé bloky, které ve mně probouzely negativní pocity a úvahy. A pokud ještě je potřeba něco vyčistit, vím, jak to udělat, je to pro mě rutinní záležitost, kterou se bavím. takže — není co řešit.

Shrnuto a podtrženo — znám přírodní zákony a vím, jak s nimi zacházet, abych je dostával do krve a čím dál víc se jimi dokázal řídit. Stav „teď a tady“ je pro mě tudíž cílem, který si bezpečně splním.

<Předchozí | Následující >