04: Tajemství spolehlivého fungování
řitažlivost je synonymem pro chuť dávat. Ničím jiným ani přitažlivost není. Proto bude nyní tak jednoduché jí porozumět, protože prakticky v tomto jediném spočívá.
Chuť dávat neboli přitažlivost vychází z vnitřního pocitu, že ti nic nechybí, a že tudíž dávat můžeš. A právě proto i dávat chceš. Kdokoli v sobě naopak nosí nějakou nespokojenost, automaticky se jeho vyzařování mění z chuti dávat na opak — potřebu něco chtít nebo se něčeho bát. Proto byl minulý článek tak rozvláčný, protože představoval přípravu na pochopení, co to znamená se cítit plný a klidný neboli „celistvý„.
Celistvý člověk je takový, který je sám se sebou spokojený bez vnější příčiny. Je spokojený s tím, co je. Nemá pocit, že mu něco schází, že je něco špatně, netouží se za ničím hnát, o nic usilovat ani nemá pocit, že je „něco špatně“. Díky tomu nepociťuje vnitřní prázdnotu ani obavy, které jinak v lidech probouzejí vnitřní tlaky. Jakákoli nespokojenost se sebou samým automaticky pocit prázdnoty (a obav) vyvolává a z něj následně automaticky vzniká potřeba pociťovanou prázdnotu něčím zaplňovat. Něčím zvenčí. A právě tato „potřeba zaplňovat“ vyjadřuje (a vyzařuje) obavy a chtění od života pořád něco dostávat, namísto aby chtěl člověk životu dávat.
Štěstí ti nepřinese, když něco dostaneš
Necelistvý člověk trpí falešnou představou, že když něco získá, udělá jej to šťastným. Což je ale obrovský omyl. Když něco získáš, můžeš chvíli cítit radost, to ano. Jenže tato radost brzy pomine. A nemá se štěstím nic společného. Nejsi-li šťastný, tvou chvilkovou radost ze získání něčeho brzy vystřídá stejná prázdnota, jakou jsi cítil dřív. Vrátí se a tvůj život se tudíž nijak nezmění. Zákonitě tedy začneš toužit získat něco dalšího. A tak pořád dokola. Snaha získávat se stane tvým životním stylem. Budeš závislý na věcech, penězích i lidech. A tím budeš pro věci, peníze i lidi naprosto nepřitažlivým. Tvůj život se stane konzumním přežíváním. Jedna stará moudrost říká — štěstí způsobené vnější příčinou je ve skutečnosti formou utrpení. Staneš se na tom závislým, budeš toho otrokem, protože se tvá nálada bude neustále měnit podle toho, zda to s tebou je nebo není. Tvé myšlenky se k tomu budou neustále upínat a bojovat o to nebo s tím.
Šťastný budeš, až se naučíš chtít dávat
Teprve poté, kdy se staneš celistvým, se zbavíš podvědomím vyvolávaných pocitů, že něco potřebuješ. Tím se tvá touha dostávat změní v touhu dávat. To přijde úplně automaticky. Dostaví se permanentní pocit pohody, bezpečí, radosti, síly, štěstí a chuti je sdílet a zmizí touha něco dostávat. Svou plnost a touhu dávat začneš vyzařovat, a od té chvíle se staneš tím, čím chceš celou dobu být — přitažlivým. Začneš přemýšlet způsobem: „Co zde mohu nabídnout? Jak mohu být užitečný? Co pro vás mohu udělat? Jak vám mohu pomoci?“
Naše dokonalá firma bude dávat
Pro úspěšného ředitele zeměkoule je touha dávat nutným výchozím bodem. Bez toho nepochodí. Bude stále narážet na překážky, komplikace a neúspěchy právě proto, že nebude přitahovat, nebude mít to správné vyzařování. Namísto přitažlivosti bude vyvíjet úsilí a to nikdy nefunguje, protože podle zákona akce a reakce každá vyvinutá síla vyvolá protisílu.
Správný ředitel zeměkoule vůbec netouží něco jen tak získávat. To pro něj není vůbec žádná motivace, nevidí v tom žádnou výhru. Vůbec nemyslí na sebe, na svůj prospěch. On vidí smysl v tom něco dokázat, někomu posloužit, potěšit, pomoct, překvapit — myslí na prospěch druhých. Tohle mu udělá radost, pro tento pocit žije, v něm vidí smysl činnosti své firmy.
Správný ředitel zeměkoule ať pomyslí na cokoli, co s jeho firmou souvisí, vždy vidí v hlavní roli sebe jako dávajícího nebo aktivně konajícího. Uvědom si to třeba na partnerském vztahu. Představ si partnera, který chce tomu druhému dělat radost tím, jak se k němu chová, jak o něm přemýšlí (nejen, když jsou spolu). Sám cítí radost až jako odezvu na to, že sám toho druhého potěší. Žije chutí svého partnera těšit. A to prostě musí fungovat, protože je pro toho druhého přitažlivý, s takovým partnerem se cítí každý dobře. Naproti tomu si představ partnera, který od svého protějšku pořád něco chce. Komanduje jej, poučuje, kritizuje, žárlí, kontroluje, hádá se, stěžuje si, nadává, vyčítá, uráží se, chce partnera měnit, pořád mu na něm něco vadí, nechce jej nikam samotného pouštět, hlídá si jej… Takový partner myslí hlavně na sebe a svůj vlastní prospěch (protože mu něco chybí). A právě tím je vše, jen ne přitažlivý. Nic hodnotného do vztahu nepřináší, namísto toho od vztahu něco chce. Žít v takovém vztahu je všechno, jen ne pohoda a radost. A to vše se děje jen proto, že se takový člověk sám necítí spokojeně. Žije s pocitem, že mu něco chybí, a tak usilovně od života něco vyžaduje a s životem bojuje. A tak se dívá i na svého partnera — něco od něj pořád chce, očekává a chová se k němu, jako by mu patřil namísto aby toužil nechat vedle sebe svobodně žít a dávat mu svou lásku. Není-li člověk sám se sebou spokojený, cítí se i ohrožený, slabý, díky čemuž žárlí, podezírá, kontroluje, vyčítá, má strach, aby o svého partnera nepřišel. A když od něj partner, zdevastovaný jeho chováním, odejde nebo odchází, dělá scény, protože cítí, že o něco důležitého přichází. Jeho životní prázdnota dostává ještě větší trhlinu, hroutí se mu svět.
Úplně stejné to je i s podnikáním. Kdo podniká tak, že chce dávat, podniká v pohodě a má radost, že dělá radost. Ale kdo podniká pro peníze anebo se strachem, že nevydělá dost, pořád o něco usiluje, v ostatních vidí konkurenty, bojuje o svou existenci. Není vyrovnaný a tudíž ani jeho firma nedokáže vyrovnaně pracovat.
Za všechno může strach
V obou příkladech — nefunkčním partnerství i nefunkčním podnikání, je prvkem, který nefunkčnost vyvolává, strach. Strach je na pozadí každé negativní emoce, myšlenky i za každým úsilím. Strach je nepřirozené vnímání, vycházející z iluze. Iluze oddělenosti, boje o přežití, možného nedostatku, nejistoty, nesoběstačnosti, konkurence, nepřátel, překážek, ohrožení, potřeby o něco usilovat…
Strach je příčinou úplně všeho negativního. Všech pochybností, nedostatků, lpění, závislostí, překážek, trablů, nedorozumění, průšvihů, nemocí… A co je vlastně strach? Už to dávno víme, ale vždy strojí za to si to zopakovat:
Strach je má vlastní falešná představa
Je to můj zkreslený pohled na něco, díky němuž to vidím jinak, než jak to je. Strach je fikce, kterou jsem si sám udělal a teď pod jejím vlivem žiji a uvažuji. Strach tedy není nic skutečného. Je to jen nesprávné vnímání.
Pod vlivem strachu se mění vyzařování člověka z přitažlivosti na nepřitažlivost. Toto je jedna z nejdůležitějších vět na světě. Je to vyjádření zákona přitažlivosti i příčiny jeho fungování/nefungování. Je to přesně vydefinovaný bod zlomu, kde se láme hůl. Kde se rozhoduje, zda ti něco, ať je to cokoli, funguje anebo nefunguje.
Nic, kde v sobě nosíš strach, ti nefunguje. A fungovat nebude až do chvíle, než se svého strachu zbavíš. Strach je příčinou nejen všech problémů, ale i kompromisů. Skoro každý nějaké kompromisy děláme. Někdo v partnerství, jiný v zaměstnání, ve způsobu kde žijeme a jak žijeme… Chybí nám odvaha to změnit, máme strach, že to nezvládneme, že o něco přijdeme. A tak s tímto strachem přežíváme dál — doma s člověkem, se kterým vztah dávno nefunguje, v práci děláme něco, co nás dávno nenaplňuje atd.
Cíl ředitele zeměkoule: zbavit se strachů
Strach je jediným omezujícím faktorem ředitele zeměkoule. A tudíž zákonitě i jeho firmy. Cesta dál tedy spočívá ve zbavení se svých strachů (neboli pocitů závislosti na druhých lidech). A právě zde přijde vhod poznání — pochopení čím jsi, jak funguješ, jak funguje Vesmír, kde leží zdroje všeho, co je strach i jak jej překonat. Tohle vše se ti bude sakramentsky hodit, protože při překonávání svých strachů se budeš mít oč opřít. Budeš stát pevně na zemi, přestože budou bubáci řádit. A v takových chvílích právě pevnou půdu pod nohama potřebuješ, jinak podlehneš.
S pevnou půdou pod nohama je překonávání strachu o něčem jiném. Už jde jen o to, jak rychle to proběhne. Už se nehraje na to, kdo z vás zvítězí, protože vítěz je jasný — ty. Vaše role se v podstatě otočí, protože ten, kdo doposud vždycky vyhrával, byl strach. Odteď už nevyhraje. Už tě jen potrápí, ale nezvítězí. A co víc — tvá vítězství nad strachem ti budou přinášet dobré pocity ze sebe. Začnou posilovat tvé sebevědomí, sebedůvěru, sebehodnotu, radost, štěstí, a nakonec ti to přinese právě to kýžené a potřebné — celistvost = chuť dávat a dělat svým dáváním radost. Staneš se totálně přitažlivým a bezstarostným. A tudíž vše, co tvá firma začne vyrábět, bude úspěšné.
