Umění nechat věci plavat aneb nesnesitelná lehkost bytí
těžejní dovedností, nutnou pro úspěšné naplňování svých vizí, je umění nechat věci plavat. Pustit své záměry z hlavy a nijak se k nim zbytečně nevracet, neřešit je. Namísto toho musíme umět důvěřovat, že Vesmír na jejich naplnění už aktivně pracuje a chápat, že z naší strany se už nic víc skutečně nechce.
Umění nechat věci se samovolně organizovat a uskutečňovat je zároveň uměním dosahovat perfektních výsledků, mnohem lepších, než si člověk původně představoval. Zároveň je to asi i jediný způsob, kdy výsledek plně odpovídá všemu, co člověk do své vize promítl. Jak to?
Vesmír je ten, kdo najde ideální způsob a naplánuje postup
Vysvětlení je překvapivě jednoduché — je to tak proto, že Vesmír (na rozdíl od nás) dokáže vyhodnotit a navzájem zorganizovat úplně všechny možné varianty. Dokáže porovnat všechny možnosti s požadavky záměru, vybrat ten nejlepší výsledek a potom vše i zorganizovat tak, aby právě ten k nám přišel. Tohle by člověk sám nikdy nezvládl, není na to vybaven.
Umění se odpoutat od svého záměru umožňuje Vesmíru pracovat naplno. Je to umění nulového úsilí a bezstarostnosti, postavené na absolutní důvěře. Někteří lidé to mají v sobě vrozené, což mimochodem souvisí se žebříčkem hodnot. Kdo totiž považuje za největší hodnotu na světě sebe a jako další jsou na jeho stupnici hodnoty duchovní (láska, odvaha, síla, pravda, radost, štěstí…), je přesně tím, komu to půjde snadno.
Čím víc člověk považuje za hodnoty věci z hmotného světa včetně peněz, tím mu to půjde hůř, protože má tendenci se k těmto věcem nebo osobám upínat, honit se za nimi, lpět na příležitostech je získat a ze strachu, že o něco přijde, něco se nepodaří nebo že mu něco uteče, se snaží mít pořád události pod kontrolou. Což je to nejhorší, co může dělat, protože tím do veškerého dění vnáší totální binec.
Schválně to zde rozebírám, protože v tom je zároveň návod, jak se umění odpoutanosti naučit. Většina z nás pod vlivem nějakých iluzí žijeme, proto to umění v krvi nemáme. S něčím v životě bojujeme, inklinujeme k tomu to řešit, usilovat, trápit se, lpět. Pro nás všechny je tedy potřeba se těchto sebeomezujících tendencí zbavit.
Cesta = rozvoj sebehodnoty
Toho se dá zbavit právě tím, že v sobě posilujeme svou sebehodnotu a svůj žebříček hodnot přestavíme tak, aby duchovní hodnoty stály na čelních příčkách.
Je to tak i logické. Uvědomíme-li si známou věc, že vše hmotné pochází ze světa myšlenkového, snadno pochopíme, že právě kvalita duchovních hodnot člověka je tím, co přitahuje vše hmotné. Takový člověk na ničem okolo sebe nelpí, protože se jeho myšlenky točí kolem úplně jiných — nehmotných — témat.
Skutečné hodnoty jsou ty duchovní
Správně nastavený člověk přemýšlí o lásce, radosti, spokojenosti, štěstí, naplnění, sdílení, dávání… Toto jsou pro něj hodnoty, které řeší a rozvíjí, protože jsou pro jeho život podstatné. A právě tím dovoluje, aby k němu ostatní — „nižší“ hodnoty — volně proudily, protože o nich vlastně moc nepřemýšlejí, neusiluje o ně.
Duchovní hodnoty = lidské vlastnosti. Skutečné hodnoty jsou duchovní. Což není nic jiného, než lidské vlastnosti. To, jaký člověk je, určuje, co vyzařuje a tudíž i přitahuje. Lidské vlastnosti udávají kvalitu naší přitažlivosti.
Myslet = brzdit
Už jsem psal, že člověk nejvíc brání tomu, nač nejvíc myslí. Myslet na něco často znamená na tom lpět, nebo se toho bát. Vznikají tak (zbytečné) myšlenkové boje, které jsou překážkami, oddělující nás od toho, nač pořád myslíme.
Co považujeme za touhu, je často lpění. Myslíváme-li na něco s pocitem, že bychom to chtěli, je to lpění, ne touha. Touha v sobě nese chuť něco dokázat, nějaký být, nikoli něco/někoho mít.
Uvedu ještě jeden důležitý aspekt související s odpoutáním a sebehodnotou: pro vše, na čem lpíme, oč usilujeme, oč se snažíme, za čím se ženeme, jsme naprosto nepřitažliví. Usilujeme o to něco získat = používáme sílu. A jak víme — každá síla vyvolává protisílu. Takže čím větší máme tendenci o něco usilovat, tím automaticky zvyšujeme odpor — tendenci to od tebe odpuzovat.
Přitažlivost = odpoutanost
Jediná síla, která ve Vesmíru funguje, je síla přitažlivosti. A tu získáme jedině odpoutaností. Každý z nás přitahuje jen to, od čeho je odpoutaný, co nijak myšlenkově neřeší. Nechává to volně proudit a Vesmír se sám stará, aby toho měl pořád dost.
Tarotovou kartou, která téma odpoutanosti vystihuje, je Viselec. A jeho rada zní: Medituj. Pracuj se svými myšlenkami. Dnešní povídání je návodem, jak to dělat, nač se zaměřit. Takže ještě jednou zopakuji: posilujme v meditacích svou sebehodnotu a dělejme si pořádek v hodnotách. Uvědomujme si, že právě duchovní hodnoty nám přinášejí skutečnou, trvalou radost, spokojenost a štěstí. To nám nic hmotného nikdy nedá!
Štěstí je ten správný cíl
Stěžejní touhou každého člověka, která stojí na pozadí každé jiné touhy, je být šťastný. Ať toužíme po domě, autě, partnerovi, dětech, nových botách, člunu, penězích — vždy je za tím to stejné — chceme být šťastní.
Štěstí není nic jiného než duchovní hodnota — stav mysli. A ten ani dům, ani auto, ani partner, ani děti, ani boty, ani člun, ani peníze, ani nic jiného nezmění, nevyladí. To si musíme nadělit sami tím, jací jsme. A to, jací jsme, záleží na hodnotách, které ctíme, v čem hodnoty vidíme. Buď žijeme v zajetí iluzí hmoty, anebo jsme nad ní a chápeme, co je skutečné bohatství.
Duchovní hodnoty se sebehodnotou přímo souvisejí. Jakmile začneme duchovní hodnoty chápat jako ty nejvyšší, automaticky si sami sebe budeme mnohem víc cenit. Začneme chápat, že všechny tyto nejvyšší hodnoty jsou v nás a nikde okolo. Náš hodnotový žebříček se tím otáčí. Namísto těkání po okolí se naše pohledy obracejí dovnitř, do sebe. Sami v sobě pak trávíme mnohem víc času než dřív, protože každý rád tráví čas tam, kde vidí hodnoty.
A to je i celý ten vtip — pochopení, že naši pozornost vždy přitahuje to, v čem vidíme hodnoty. Tomu se nedá vyhnout, zabránit. Ani není třeba, stačí pochopit, v čem je spatřovat. Pak nám půjde žít odpoutaně od okolního světa, a tudíž přitahovat správné lidi, peníze, hmotné věci — vše, co si přejeme a pro žití potřebujeme.
