Princezna Disků v Tarotu vysvětluje téma zrození. Neboli příchod něčeho nového. Něco, co v nás zrálo, dozrává a klube se na svět. Vývojová etapa končí a brzy se dostaví její výsledek (který zároveň nastartuje etapu novou). Z mého obrázku to není patrné, ale Princezna Disků je těhotná. Právě její těhotenství je symbolem blížícího se zrození. Ale nejen zrození, těhotenské břicho samo o sobě značí samotný proces zrání, který celý probíhá — uvnitř.

A to je nesmírně důležité pro uvědomění si paralely, že i vše, co v sobě pěstujeme my, je celou dobu proces vnitřních změn, které teprve až se všechny dokončí, vypadne z nich výsledek — životní změna. My ale o našich životních tématech uvažujeme často jinak, obzvlášť, přijde-li životní etapa, v níž něco řešíme. Snažíme se hledat rychlá řešení, a když nám konečně dojde, že žádný zázrak naší věci nepomůže, obujeme se do věci s vervou, abychom to měli co nejdřív za sebou.

Žádné urychlování

Ale ani verva s chutí něco urychlit není správný přístup, protože to nikdy není o vynaloženém úsilí, ale o — pozvolném zrání. Tak, jako dítěti trvá tři čtvrtě roku, než se vše vyvine, aby se mohlo narodit, tak i vše v životě chce svůj čas, který urychlit nejde. My můžeme proces zrání jen komplikovat, čemuž pak bude odpovídat i výsledek. Vždy na něj máme vliv, ale nikoli urychlující, nýbrž kvalitativní.

Bude-li matka v těhotenství pít, kouřit nebo prožívat vnitřní dramata, neporodí dřív ani později. Ovlivní tím pouze zdraví svého dítěte. Podepíše se na jeho kvalitě podobně, jako když o sebe matka pečuje, žije harmonicky, s ohledem na svůj stav. Její přístup se na budoucím dítěti projeví naopak pozitivně, ale i jí se dítě narodí až za tři čtvrtě roku, nedozraje dřív.

Často máme tendence od situace utíkat. Nerozumíme tomu, co prožíváme, a proto se svou životní situací bojujeme. A boj, to je vlastně vždy útěk, protože řešíme úplně nepodstatné, přičemž nám úplně uniká pointa.

Princezna Disků nás tedy učí v prvé řadě chápat, že není co urychlovat. Máme žít v klidu, bez ohledu na to, v jakém stádiu a okolnostech se nacházíme. Nikdy není důvod se nervovat, honit, ani čeho bát. Na místě je trpělivost a péče o sebe ve smyslu — pochop, co prožíváš, a tomu svůj život přizpůsob. Máš-li se něco naučit, tak se to uč. Máš-li se změnit, pracuj na své sebezměně. Je-li potřeba si utáhnout opasek, utáhni si opasek. Funguj v klidu, přizpůsob se situaci — zodpovědně a pečlivě dělej, co po tobě teď život chce.

Netrpělivost = past

Silnou roli v našem chování hraje netrpělivost. Často díky obavám (cítíme se situací ohroženi). Obvykle si myslíme, že „řešíme nějaký problém“ a tak toužíme mít už tohle řešení za sebou. Hledáme rychlý recept, záchranu… Opět se nabízí příměr s těhotenstvím — být těhotná také není problém, to je jen „jiný stav“. Princezna Disků nám tedy svým těhotenstvím říká — Ty žádný problém neřešíš! Tak se uklidni a v pohodě jen dělej, co po tobě život chce. Přizpůsob se, uč se, co se máš naučit, měň, co máš změnit, a užívej si to. Užívej si svou schopnost se přizpůsobit, namísto boje a touhy, aby bylo zase vše po staru.

Netrpělivost je past v tom smyslu, že našemu životu bere klid. A tím jej mění v jednu velkou nutnost a povinnost. Obíráme se o vše hezké, a to jen proto, že svou situaci nechápeme a myslíme si, že řešíme problém. Ve skutečnosti se jen něco učíme, podobně jako ve škole. Ta také neskončí dřív, budeme-li víc šprtat, ale až se vše v klidu probere.

Princezna Disků nás zbavuje stresu

Princezna Disků nás učí si všechny své „jiné stavy“ užívat jako něco jedinečného. Jako něco obohacujícího, co v jiných etapách svého života nezažijeme. Tam budeme prožívat zase jiná dobrodružství. Není tedy důvod spěchat, ale naopak si plně a hluboce užít a prožít to, co nám život na teď přichystal a čím nás bezpečně provází.

Je to vlastně velká životní moudrost, umět si užívat to, co právě je, s ničím jiným to nepoměřovat, nesrovnávat, nehodnotit. Ono to i je neměřitelné, neporovnatelné, protože to je — jedinečné.

I my lidé jsme jedineční tím, že jsme každý jiný. Proto jsou i naše osudy různé, přesně přizpůsobené našim vlohám a rolím, které tu na světě máme plnit v souladu se svým určením i vnitřním nastavením.

Vnitřní zrání = příprava na změny k lepšímu

Princezna Disků nás učí, že na každou změnu ve svém životě musíme být připraveni. I to je důvod, proč nemá smysl spěchat, ale v klidu a zodpovědně zrát. V okamžiku, kdy změna přijde, potřebujeme být připraveni, protože náš nový život bude vyžadovat nový přístup. Vše, co jsme se naučili, zhodnotíme.

I správná matka využije těch devět měsíců k tomu, aby se připravila na příchod dítěte — aby měla vše potřebné i aby v situacích, které pro ni budou nové, tušila co a jak. Kdo se snaží, honí nebo bojuje, chová se přesně naopak. Je nezralý, a dál odmítá zrát. Namísto, aby se učil, připravoval a měnil, zůstává nastavený stále stejně.

Přinést něco světu

Princezna Disků říká doslova: Jedním z cílů tvé existence je něco světu přinést. Nenarodili jsme se zbytečně, ale s jasným záměrem. Byli jsme nastaveni tak, abychom světu něco konkrétního přinášeli. Život nás na naše budoucí role připravuje, je nastavený tak, abychom den za dnem, prožitek za prožitkem, ve správný čas dozráli a mohli svou roli plnit.

Zbavme se tedy jednou provždy pocitů, že je něco špatně, že jsme někde chybovali nebo že něco mělo nebo mohlo být jinak. To jsou iluze, kterými se trestáme a výsledkem jsou nepříjemné pocity. Výčitky a boj s naší minulostí, se sebou samými nebo s lidmi, kteří náš život ovlivnili je naivní.

Vše mělo být, jak bylo, všichni měli být přesně takoví, jací byli, naše prožitky měly přesně tak vypadat. Přijměme vše, jaké to bylo i je, pochopme, že není co řešit, co vyčítat, vše je dobře.

Přijetím se stane, že se se sebou i svým životem smíříme, sladíme, a budeme cítit lásku. Přestane boj, a nahradí jej pohoda. Budeme se mí rádi, budeme mít rádi svět, a zároveň — budeme s chutí prožívat to, co nám přišlo do života, ať je to cokoli.

Už život nebudeme vnímat jako nekonečné problémy a komplikace, ale jako proces, který nás kontinuálně obohacuje, a zároveň se o nás stará, abychom jím mohli procházet v klidu a bezpečně.

Těšit se a bavit

Ať v životě procházíme jakýmkoli obdobím, měli bychom se z něj těšit a bavit tím, že se něco učíme, že se každým dnem obohacujeme a tím zrajeme. Rodí se v nás něco, co až do sebe vše zapadne, vyjde na svět jako naše nová kvalita.

Vše, co v sobě pěstujeme, se jednou projeví, stačí to nechat dozrát. Přijde obohacení a nám se naše investice mnohonásobně vrátí. Takto uvažuje Princezna Disků a učí nás vidět život stejně.

<Předchozí | Následující >