Bohatství leží v hloubce. I štěstí.
pakem hloubky je povrchnost. A vše, co je povrchní, je laciné, protože to vůbec neřeší to podstatné, ale první dojem.
Vše povrchní je jenom „jako“. Hraní si na něco, vidění hodnot v tom, kde nic hodnotného není. Míře hloubky, s jakou dokážeme vnímat, odpovídá hodnota našeho žití. Čím jasněji rozlišujeme mezi skutečným a hraným, čím opravdověji a upřímněji se dokážeme vyjadřovat, čím ochotněji a radostněji se stavíme ke každodennímu životu, tím víc nám toho život vrací zpět.
Život je bumerang. Co dáváme, to se nám vrací. Proto je naivní si myslet, že to někdy bude jinak. Náš přístup přesně určuje zpětnou vazbu. Neočůratelně. Mohu si být jistý, že co dávám, to se mi vrátí, a stejně to platí i o druhých. I oni žijí přesně to, co do života dávají, navzdory tomu, jak se třeba snaží tvářit.
Tvářit se snažíme, právě když nežijeme opravdově, tedy s hloubkou. Snažíme se budit dojmy. A snažíme se o to proto, že kdybychom se otevřeli, vyplavalo by všechno to naše bolavé egíčko na povrch a to je přesně to, co nechceme.
Ego vzniká z nespokojenosti. Něco nám vadí, něco bychom chtěli jinak. A problém a boj s ním jsou na světě. Staly se součástí mého života, mým stínem, který s sebou všude tahám.
Desítka Pohárů mluví o bohatství, a je dobré si z toho odnést, že ona o tom bohatství mluví jako o „vědomí vlastního bohatství“, neboli toho, co v sobě mám. Nebo možná ještě lépe — co k sobě cítím.
A zde je potřeba si ještě udělat jasno v tom, že co k sobě cítím není to, co si o sobě myslím. Myslet si a cítit je právě ten obrovský a zásadní rozdíl. Být namyšlený, pozér, egoista, přeháněč, bavič…, to vše jsou jen masky. Neboli povrchnost, snaha budit dojem, ať už vědomá, anebo podvědomá čili automatická, protože jsem se za tu masku naučil skrývat a dramatizuji věci už zcela samozřejmě, aniž bych si to uvědomoval.
Něco si o sobě myslet = něco jsem si vymyslel. Na něco jsem se upnul, udělal z toho hodnotu a snažím se tak tvářit. Přirozený člověk si o sobě nemyslí nic. Proto si na nic nehraje ani se ničím nemaskuje. Je autentický, a tím totálně přitažlivý.
Maskami překrýváme realitu. Měníme ji na něco jiného. A ať je ta změna jakýmkoli směrem, je to změna k horšímu. Je jedno, jsem-li bavič nebo uplakánek, mistr světa anebo pan ušlápnutý. Nejsem přirozený, a o to jde.
Přirozený budu, až zase začnu cítit. Až má hlava přestane dedukovat, až přestanu svět posuzovat skrz své názory. Až přestanu vidět chyby a problémy, až se stanu tolerantním a ty, se kterými si rozumím, budu mít stejně rád jako všechny ostatní.
Pak totiž budu mít — bohatství v srdci. Budu bohatá duše, která už nededukuje, ale cítí. Srdce je odblokované, tedy konečně svobodné. Je mojí autoritou, policajt hlava už to vzdal, odpojil se a přestal mi do žití mluvit.
Bohatství je správný vztah k sobě. Sebeláska. Pak se i stejně — s láskou — dívám na svět. Nevidím problémy, v lidech soupeře, a nic od nikoho nechci. Proto mi život funguje a přináší vše, co má, co si přeji i potřebuji.
Bohatství je za odměnu, protože my všichni jsme prošli částečným zablokováním srdce. Je to tak, je to součástí života. Důvod je ten, že poté, co se částečně každý zablokujeme, dostáváme příležitost to změnit. Vrátit se do stavu vnitřní čistoty — přirozenosti. Do stavu, kdy vnímáme s láskou a pochopením, jsme klidní, tolerantní, podporující. Jedním slovem — bohatí. A to jde jedině, když už nic nevymýšlíme, ale cítíme.
Bohatství je tedy čistota duše. Tedy ani peníze, ani majetek, ale přirozené vnitřní nastavení, díky kterému jsme schopni — cítit. A to cítění je naší autoritou. Plně na ně spoléháme, plně mu věříme. už nás nenapadá dedukovat, protože není důvod.
Chceme-li si odpovědět na obě otázky, které na kartě Desítky Pohárů najdeme, vyjádřeme to třeba takto:
- Bohatství je míra přirozenosti nastavení člověka. Tomu odpovídá jeho schopnost cítit, namísto dedukovat a vymýšlet.
- Vztah k sobě je určující pro to, jak člověk žije. Do jaké míry cítí a do jaké míry je zablokovaný. Tomu odpovídá kvalita jeho žití, a to jak z pohledu pocitového, tak toho, jak mu životní oblasti fungují a co mu přinášejí.
Bohatý tedy budu, když začnu cítit bezpodmínečnou lásku k sobě i celému světu. Pak jej uvidím bez chyb a přejde mě potřeba něco měnit a vylepšovat. přestanu s životem bojovat a on začne fungovat. Dokážu žít, jak chci, v klidu, spokojeně a s pocitem trvalého naplnění.
