Výzvy jsou nutné součásti našich cest
idíme-li problémy, chyby a komplikace, natíráme život na černo. On takový není, ale my tak na něj koukáme. Náš pohled není reálný, on jen reaguje na dojem, jakým na nás kde co působí.
Jakmile člověk vidí problém, začne vnitřní bitva, která se obvykle projeví i navenek — člověk svým vidinám problému uvěří a začne s tím bojovat.
Je už pak jedno, jakou formu boje zvolil, podstatné je, že je mimo realitu a problém, který si vymyslel, prožívá a dál jej živí, tudíž tím generuje události budoucí, které budou vypadat přesně tak, jak si dotyčný vykresluje (tedy černé).
Umět zdolávat výzvy — o to v životě běží. Buď se na nich zasekáváte, anebo přes ně přecházíte, čímž rostete a vy i váš život jste kvalitnější a bohaší.
Je dobré chápat, že výzvy tu vždy byly i budou. Nejde před nimi utíkat, schovávat se, vyhýbat se jim. Ony si nás všude najdou, což ovšem není zle, to je dobře. Výzvy nás chtějí obohacovat, aby náš život fungoval. Kdo se výzvám vyhýbá, protoe v nich vidí problémy, nedozrává. Život se mu snaží pomáhat, ale on to nechápe a bojuje přesně s tím, co přináší jeho životu uzdravení.
Nechápeme-li roli výzev, budeme se snažit žít v jistotách. Což není nic jiného než kompromisy, které nám štěstí rozhodně nepřinesou. Jistoty = závislosti. I tak by se to dalo výstižně nazvat. Pořád se pak o něco snažíme, nečeho bojíme, s něčím bojujeme. Necítíme se bezpečně, pocit nejistoty a snaha mít život pod kontrolou je náš trvalý společník.
Život nikomu v ničem nebrání, on dělá pravý opak. Podporuje všechny, aby se vše, co jim dělá starosti, mohlo uzdravit a dozrát. Jenže život uvažuje úplně jinak než člověk, tudíž jeho pomoci musíme rozumět. Pak se vše otočí a vše, co nás dřív zneklidňovalo, nás začne bavit a budeme to vyhledávat.
