Pořádek, systém, řád, režim, disciplína — to vše je jedno a totéž, a jedná se o základní podmínku úspěšného i spokojeného žití. Vše, co funguje, podléhá jasnému řádu, neboli systematickému přístupu.

Péče

Vše v přírodě, na světě i v životě podléhá Zákonu pěstování. A pěstování není nic jiného než pravidelná péče. Vše, oč pečujeme, se vyvíjí směrem k lepšímu, roste, sílí, prosperuje, obohacuje, ale také naplňuje, přirozeně rozvíjí pocit užitečnosti, sebehodnotu, sebeúctu, život získává smysl…

Pravidelnost

Pravidelnou péči a řád si zaslouží úplně vše, každodenní život potřebuje být poskládaný ze samých věcí, o které vědomě pečujeme, od ranních rituálů v koupelně, stravovacích návyků, duchovních návyků, návyků aktivního pohybu, pracovních návyků, výchovy dětí, ale i provozování svého koníčku, odpočinku a spánku. To vše se potřebuje stát návykem, abychom to dělali automaticky, správně a pořád. To je disciplína, vědomý kvalitní přístup, neboli péče.

Péče znamená přístup

• pravidelný = režim, který skutečně dodržuji (návyk)
• cílevědomý = mám své každodenní záležitosti pod kontrolou a vím, proč žiji tak, jak žiji, proč dělám, co dělám, kam to spěje, co mi to přináší
• přirozený = dávám věcem to, co přirozeně potřebují — potřebnou kvalitu

Říká se tomu také zodpovědnost, spolehlivost, systematičnost, a možná úplně nejlépe — opravdovost.

Cílevědomost

Jedině žiji-li s jasnými vizemi, jak chci žít a kam chci vše směřovat, a poté se systematicky chovám v duchu životních zákonů tak, aby se to vše plnilo, opravdu žiji. Vše ostatní je přežívání. Život se o nás sice dokáže starat, ale my s ním musíme spolupracovat. A to bez cílevědomého a systematického přístupu ke všemu, co žijeme, nejde.

Cílevědomost, to jsou ty tři techniky, které se učíme v naší škole. Jsou to techniky cílevědomého nebo klidně opravdového, kvalitního žití. Jsou nej tři, čili toho máme na starosti skutečně málo. Ale ty tři věci potřebujeme dělat systematicky, disciplinovaně. Pak bude náš život bude jedna báseň — vše se bude ladit, plnit a neustále zkvalitňovat.

Systém

Kde chybí systém, vládne chaos. Motáme se v životě od rána k večeru, od pondělka do pátku, aniž by ten život někam spěl. Namísto, abychom jej řídili, dělá si s námi, co chce. Podléháme náladám, emocím, žijeme ve vleku namísto jako tvůrce.

Nepečujeme-li o své tělo, je to na nás vidět a my to moc dobře cítíme. Nepečujeme-li o svůj vztah, řešíme pořád to samé. Nepečujeme-li o svou seberealizaci, je stále stejná i přináší stále to samé. Nepečujeme-li o své děti, řešíme s nimi pořád dokla to samé. Nepečujeme-li o svou duši, řešíme to samé úplně ve všem, protože se nijak neměníme.

Chaos

Chaos plodí stagnaci, která přináší omrzelost, nudu, ale také ůnavu, vyčeprání, nechuť, depresi… Chaoticky žijící člověk si obyvkle ani neuvědomuje, kolik zbytečností dělá, jak mrhá svou energií a jaké nic mu jeho chování přináší. Stejně tak kolik času potom pozabíjí zbytečnostmi, frustracemi, nudou a jejím zaháněním. Neefektivita, to je hlavní z atributů nesystematického žití. Spoustu vydáváte a minimum dostáváte.

Radost

Dodržujete-li ovšem ve svém žití řád, máte radost sami ze sebe. Už z toho samotného faktu, že ten řád dodržujete. Že dáváte svému žití smysluiplnou podobu = jste aktivními tvůrci jeho kvality. Že každou chvíli nevyměknete, což chaotik ani nevnímá, že každou chvíli vyměkává (mění svá rozhodnutí, ruší, vzdává, odsouvá, podléhá závislostem, zlozvykům…). Komplikuje a znehodnocuje život sobě i druhým.

Sebeúcta a sebehodnota

Dodržování režimu a kontroly nad svým žitím je zdrojem sebeúcty. A je dobré si uvědomit, že nežijeme-li tak, aby bylo z čeho sebehodnotu, sebeůctu, sebedůvěru a sebevědomí přirozeně čerpat, nemůžeme nic z toho cítit. Nic takového nenajdeme na ulici, to všechno v sobě musíme — vypěstovat. Systematicky tak, že se budeme chovat kvalitně a spolehlivě, abychom především my sami tu kvalitu vnímali a cítili.

Sebeůcta i sebehodnota rostou s každým kvalitním rozhodnutím, úvahou i přístupem. Cítíme sami k sobě čím dál větší respekt, díky čemuž se pak i na okolní svět a díváme jinak. Hodnoty začínáme vidět v sobě, ne okolo. Už si nenecháme kde co vsugerovat, líbit, sami rozhodujeme, co dělat budeme i nebudeme. Dokážeme si jít svou cestou, uvědomujeme si svou hodnotu a kvality. Začínáme si vybírat, odmítáme nevhodné a nedostačující, zatímco jsme byli dřív za cokoli vděční. Vážíme si sebe, svých talentů, schopností, svého času i energie.

Život i sebe si začínáme vychutnávat. A svět nám to vrací, protože stejnou úctu a kvality v nás vidí i on. Začíná nám jít sám na ruku, reaguje na to, co do něj vyzařujeme, co k sobě vnitřně cítíme. naríz není potřeba paběrkovat, naráz k nám samy chodí kvalitní příležitosti, lidé, nabídky, aktivity… Přitahujeme je, protože už jsme — přitažliví.

Flákání

Chaotik kloudného necítí nic, protože nemá z čeho. Funguje nahodile a náladově, a to je jeho peklo. Jeho žití nemá žádný řád, on mu jej nedokáže dát. Když se do něčeho pustí, obvykle s tím zase brzy přestane, protože — to nedokáže. Není zvyklý, jeho styl je zkoušet a vzdávat a řešit. Ničemu nedává, co by měl, protože to nesystematicky nejde. Svůj život fláká a pořád něco řeší, aniž by to byl vyřešit schopen.

Život se neřeší, ale žije. Je dobré si připomenout zákon, že neúspěšný život je mnohem těžší než úspěšný. A je to proto, že úspěch se pěstuje, což je cílevědomé systematické dělání úplně jednoduchých věcí. A neúspěch, ten je výsledkem komplikovaného honění a snažení a nálad a emocí a starostí. Úplně zbytečných, je dobré dodat.

Můžeme buď pěstovat, nebo věci flákat. To první baví a naplňuje, to druhé je mechanické plnění každodennách povinností a plácání se v životě. Nic mezi tím, neexistují mezistavy, protože život funguje podle logiky srdce, které zná jen Ano, anebo Ne. Čili buď žijeme pořádně, anebo jakkoli jinak, což znamená, že nežijeme. V životě platí, že jedině ten správný přístup funguje, a vše ostatní ne. I malý kompromis už nenaplňuje, nebaví, přináší rozčarování, zbavuje žití všeho hezkého a opravdového.

Správně = jednoduše a efektivně

Život je nekompromisní, a má-li za něco stát, chce od nás adekvátní přístup. Jednoduchý, nehledejme žádnou vojnu, ono je to vymyšleno dobře, protože to správné je vždy to nejjednodušší a nejefektivnější. Jen to vyžaduje naše pochopení. Potřebujeme si uvědomit, o čem věci jsou a nejsou, co nám co přináší i bere.

Vědomý přístup dává všemu hloubku a smysl. Dokud si plně neuvědomuji, co denně dělám, proč a co to přináší mně i druhým, nedokážu žít. Nedokážu dávat a tudíž ani čerpat. Chaos a lacinost jsou už v mém povrchním přístupu, jelikož vůbec neřeším, kam co vede.

Málá ukázka cílevědomosti a zodpovědnosti, pro představu: u snídaně se sám sebe v duchu zeptám — Vím, proč snídám zrovna tohle? Proč piji čaj zrovna z tohohle hrnku? Mám tu snídani hezky načančanou? Jím pomalu a v klidu, vychutnávám si ji? Myslím u snídaně na tu snídani, užívám si ji? A to je celé, toto je vědomé žití, které dává všemu v životě smysl i kvalitu. Vnímáte, co jste dřív nevnímali, uvědomujerte si, co jste si dřív neuvědomovali, přestáváte být mechaničtí a slepí.

Takto se stačí začít koukat úplně na vše, co denně od rána do večera děláme. A náš život se celý změní, zkrásní, zkvalitní. Začneme se cítit úplně jinak než dřív. Budeme cítit, že konečně — žijeme. Ve světě, který je kouzelný, bohatý, příjemný a krásný.

Radost, štěstí, spokojenost, sebeůctu, pohodu, klid můžeme cítit jedině, žijeme-li tak, že nám náš vlastní přístup ke každodennímu dění tyto pocity vrací. Pak přichází i hojnost s láskou a jejich sdílení.

Kvalitu žití tudíž udává hloubka našeho vnímání — co všechno jsme schopni si uvědomovat.