Nejde o to, kolik toho dělám, ale co dělám

Král Mečů učí umění cílevědomosti, neboli schopnosti dosahovat svých cílů. Dotahovat věci do úspěšného konce. Fungovat tak, aby to přinášelo efekt, aby věci bavily i přinášely užitek a vše pro život potřebné.

Cílevědomost tedy není jen jasná představa cíle, ale je v tom i schopnost toho cíle dosáhnout, uskutečnit svůj záměr.

Aspekt, na který se chci teď zaměřit, je na kartě zmíněný „důraz na podstatné„. On je totiž alfou a omegou celého žití, od něj se vše odvíjí.

Jako příklad můžeme použít samotný seberozvoj — věnuje se mu kupa lidí, resp. kupa lidí tvrdí, že „na sobě pracují“. Ale jen hrstka ví, že to tak není, že to tak jen vypadá. Že spousta toho, co si lidé myslí, že někam vede, nevede vůbec nikam. Stohy načtených knih, desítky absolvovaných workshopů, akcí, festivalů, přednášek… A výsledek?

Otázka na výsledek je velice správná otázka, protože právě ten jasně ukazuje, jestli to, co člověk dělá, někam vede nebo ne. Říká se tomu efektivita — co vkládam, se mi vrací. Výsledky buď začnou chodit, anebo ne. V případě seberozvoje jsou těmi výsledky životní změny, mění se člověk, jeho pocity, opouští jej stres, pocity nejistoty, nahrazuje je nadhled, radost, klid, pohoda…

Král Mečů tudíž říká — bedlivě pozoruj, co ti věci, které děláš, přinášejí. A hned reaguj! Hned řeš, co je potřeba řešit, hned dělej změny, které je potřeba dělat, hned opouštěj, co je potřeba opustit.

Tohle je důraz na podstatné — fungovat úplně jednoduše, ale dělat nekompromisně kroky, které se ukazují, že je potřeba je udělat. Protože jinak se náš život rozplizne. Budeme přemýšlet, rozebírat, odkládat, doufat, fantazírovat… Budeme žít složitě a naprosto neefektivně. A marně hledat chybu, která není v tom, co řešíme, ale jak k věcem přistupujeme.

Žít špatně je mnohem složitější než žít dobře. Člověk, který funguje špatně, pořád něco vymýší, žije s pocitem, že toho má moc. Ale je to jinak — on jen vůbec nedělá, co má. Tráví čas věcmi, které mu nic nepřinášejí. On svou činnost počítá na čas, na hodiny strávené tímhle a tamtím. Ale o to vůbec nejde. Jde o to, umět ve správný okamžit udělat to správné rozhodnutí, správný krok, změnu.

Jiná obvyklá chyba fungování je dělat pořád dokola věci, které nepřinášejí efekt. Naivně očekáváme (nevědomky), že děláním toho samého přijde jiný výsledek. Bu%d si neuvědomujeme, že to nejde, anebo nejsme ochotni změnit svůj přístup.

Občas potkám někoho, kdo používá mé online karty. Je z nich nadšený, chválí je, povídá, jak mu pomáhají, a děkuje. Potkám jej za tři roky, je pořád stejně nadšený, děkuje, chválí, ale… já vidím, že mám před sebou úplně stejného člověka, s jakým jsem mluvil před třemi lety. Nic se nezměnilo.

Ono ani nemohlo, ale to vím jen já, ten druhý ne. Ten druhý žije s pocitem, jak na sobě pracuje, a že „vždycky, když ho něco rozhodí, mu kartička vrátí klid“. Ale o tohle vůbec nejde, to je stejné jako když pokaždé když vás chytne žlučník, sníte prášek. To nikam nevede, to se jen trápíte, nic víc.

Skutečný výsledek je, že vás už nic nerozhazuje. Že žijete spokojeně a věci vám fungují. Stejně jako ten žlučník, který se už vůbec neozývá, to vše je — minulost.

Online kartičky ani prášky tudíž nejsou „dělám to, co někam vede“. Což není nic proti kartičkám ani práškům na žlučník. Ono akorát tohle samo o sobě nestačí. Ono se potřebuje přesně vědět, co všechno mám dělat, a potom i to všechno systematicky provozovat.

I proto se jmenuje moje služba „seberozvoj jako životní styl“, protoe to jediné má smysl. To bude přinášet efekt, ze kterého člověk padá na zadek. Ale dělá-li to jinak, padá na hubu, a to je úplně jiné padání. I ten žlučníkář potřebuje změnit životosprávu, až pak dělá to, co má smysl a někam vede.

Král Mečů rozumí životu. Proto je žlutým králem — žlutá je barva elementu vzduch, tedy správné vnímání (porozumění). A král jako takový znamená, že v tom elementu už je zralý = už ví, chápe, rozumí. A proto je schopen žít jednouše a zároveň efektivně. Už nebloudí slepými uličkami, je rozhodný a — dává věcem přesně to, co potřebují.

Proto mu věci fungují a vyvjejí se, přinášejí ovoce i radost a naplnění z žití jako takového, z cesty k těm cílům. Což se nedá říct o zkoušení kde čeho, protože to je dělání věcí, které zpět nepřinášejí vůbec nic. Pak člověk cítí marnost a prázdno, a tyto pocity se každou chvíli znovu a znovu vracejí.

Povídání by šlo zakončit slovy — žij jednoduše, což znamená pořádně. Začni dávat věcem, co potřebují, nevymýšlej kličky a nesnaž se být laciný ve svém uvažování a přístupu. Důslednost v dělání věcí tím správným způsobem je cesta ke svým cílům i vlastnímu naplnění.