Logika, s jakou o životě uvažujeme, vychází z předpokladu, že život stojí, dokud se nezačneme snažit. Že nic nefunguje jen tak, nic k nám nepřijde jen tak, že se tudíž o vše musíme starat.

Ano, vypadá to tak. Ale je to naopak — vše funguje správně, dokud o tom nezačneme mudrovat. Dokud nezačneme přemýšlet a vymýšlet, co a jak, a aby šlo tohle, musíme tamto…

Člověk je primárně duchovní bytost, i celý svět je primárně duchovní, tedy má svůj původ — své zdroje — v nefyzické sféře. Život je rovněž duchovní záležitost, která se pouze materializuje do fyzické podoby. Vše pohánějí naše názory, naše očekávání — to ony jsou všeho zdrojem. Život se jim už jen přizpůsobuje — prožíváme prožitky odpovídající našim úvahám, tak to je. Svým dnešním uvažováním přesně určujeme, co prožijeme zítra, kam se co v našem životě vyvine, co nám to přinese.

Každému nám funguje vše, o čem nijak nemudrujeme, co prostě žijeme, jelikož v tom nehledáme žádnou vědu — nenapadá nás to řešit. Člověk totiž má žít, a ne mudrovat. Narodil se proto, aby si přál, a to, co si přeje, se mu automaticky plní. Člověk je autorem svých prožitků, jak dnes uvažuje, tak bude zítra jeho žití vypadat. Tak se vše vyvine i tak vše dopadne. Člověk to jen neví, tudíž se svými úvahami pracuje velice nezodpovědně.

Mentalita chudoby…

Člověk, začne-li přemýšlet, se na život kouká hlavou. A hlava funguje jako kalkulačka. Té když řeknete, že když pustíte stovku, přijdou k vám dvě jiné, vysvětlí vám, že jste hlupák. Že ztracená stovka je mínus sto, ne plus dvě stě.

Zní to logicky, ale v životě platí logika jiná. Logika kalkulačky je mentalitou chudoby, protože vychází z toho, že tu není nic, tudíž se musí škudlit s tím, co člověk má. Kdo šetří, má za tři, tvrdí kalkulačka, a my jí to věříme. Pak se chováme jako chudáci, protože vyhledáváme, kde je nejlepvěji. Jsme nadšení, když na něčem ušetříme, když nám někdo vnutí slevu.

Není se nám co divit, celé to zní logicky, jen to vůbec neodpovídá zákonům života, které jsou vesměs o lásce a hojnosti. A z této perspektivy je ten, kdo se raduje, že levně nabyl, chudák. Chudák, který myslí v prvé řadě sám na sebe. Proto lenější = výhodnější. Kdybych se na to kouknul z opačné perspektivy, z pohledu toho, od koho jsem koupil, vypadá to jinak — ten druhá nedostal, co by dostat měl. Já jsem pořídil na něčí úkor. Já jsem…

…sednul na lep. Sednul jsem na lep vesmírnému chytáku, a dělám to tak dnes a denně. Svou nuzáckou mentalitu uplatňuji kudy chodím — uvažuji jako ten, kdo nemá na to normálně žít. kdo si nemůže dovolit, kdo škudlí na horší časy, kdo… — je chudý.

Chudoba je stav mysli, a logika kalkulačky nic jiného než chudobně uvažovat nedokáže. Díky tomu od sebe navzájem pořád něco chceme, za něčím se honíme, po něčem toužíme, bojíme se nedostatku a nouze. Děláme vše proto, abychom nepřišli na mizinu, čímž jen sami sebe brzdíme, protože vesmírný zákon akce a reakce jasně říká — jak ty, tak já. Ty držgrešle, já držgrešle. Ale ty to tak chceš, jen si to možná neuvědomuješ.

Mentalita chudoby produkuje boj. Emoce, snažení, obavy, škudlení, černé vyhlídky, snahu předcházet potenciálním hrozbám, kompromisy… Musím, nesmím, nemůžu — to sami sobě namlouváme, a tím v sobě naše nuzné úvahy podporujeme a dál pěstujeme.

Mentalita kalkulačky z nás dělá závisláky, protože si myslíme, že zdroje všeho jsou od nás oddělené. Že leéí někde tam… Za zdroje svých příjmů považujeme své zákazníky, ne sebe. Za zdroje všeho považujeme něco nebo někoho, ne sebe. A pak už to jede samo, pak už to nejde jinak, než být chudákem. A nejde samozřejmě jen o peníze, jde o všechno — city, zdraví, vztahy, nálady… To vše jsou divadýlka, která hrajeme, protoež si myslíme, že musíme. Že je to potřeba, anebo že to je slušnost. Ale ve skutečnosti to není ani jedno, ani druhé, je to prachobyčejné pomatení mysli, psychóza, dojmy z dojmů.

Mentalita hojnosti…

Všude říkám a píšu, že na světě koexistují dvě logiky, které jsou přesně opačné. Člověk s logikou svojí, dedukční, která nikdy nikam daleko nedojde, protože nás bude vždy držet zpátky. Pokaždé, když se budeme chtít někam posunout, něco si dovolit, něco dokázat, vysvětlí nám, že to nejde.

Chceme-li to mít opačně, potřebujeme tedy přejít na tu logiku druhou, opačnou a hlavně — reálnou. Ta naopak na žádné dojmy a dedukce nedá. V ní je dedukování přísně zakázané, ani není potřeba. S novým vnímáním zůstávají všechny cesty otevené, vše k člověku proudí samo, aniž by to řešil.

Ono to ani jinak nejde, protože život funguje správně, jedině když jej neřešíme. Mentalita hojnosti je tudž postavena na schopnosti neřešit, nededukovat, nemyslet si. Jenže ono nejde neřešit na povel, on se člověk musí naučit uvažovat tak, aby jej cokoli řešit vůbec nenapadalo. Až pak je schopen žít tak, jak to skutečně cítí, jak mu to skutečně vyhovuje a mít vše tak, jak to skutečně mít chce.

Mentalita hojnosti zároveň není ani náznakem sobecká. Právě naopak — ona myslí na druhé, na jejich prospěch, jejich dobro, jejich úspěch, pohodu a štěstí. Je zbavená veškerého suilování a škudlení, protože v tom nevidí žádný smysl.

Mentalita hojnosti je Věděním, které zná životní principy. Ví tudíž, že se vše automaticky doplňuje, dokonce vždy v ještě lepší kvalitě. Pustíte-li vděčně stovku, přijdou vám dvě. Pustíte-li dvě, přijdou vám čtyři, a tak pořád dál a dál.

Tohle vám kalkulačka nikdy nedá, protože její pravidla takto nefungují. K vaší smůle, protože jedině vděčným pouštěním se hojnost rozvíjí. Pustíte přežité, pustíte prostředky, a ony k vám přijdou v lepší a větší míře.

Tohle je ovšem potřeba nejen vědět, ale cítit. A cítit to člověk začne, až když to v sobě vypěstuje. Když projde procesem své vnitřní transformace. Pak to naskočí a už jej to neopustí. Hojnost se stane jeho trvalým stavem, jeho každodenní realitou, ve všech životních oblastech. Vděčně vyhází a opustí vše, co s ním nesouzní a půjde si po své cestě, nekompromisně a vděčně, s otevřeným srdcem, aby do jeho žití mohlo proudit vše, co k tomu bude kdy potřebovat.

Chceme-li žít s jistotou hojnosti, potřebujeme vše stavět na svém vlastním vyzařování. Musíme se nastavit tak, že nic jiného než hojnost nás vůbec nenapadá očekávat. Staneme se přirozenou autoritou, charismatickým tvůrcem své reality, ztělesněnou láskou, zdravím, vitalitou a bohatstvím. Budeme přitažliví, protože ať jsme kde jsme, mají z nás všichni užitek. Aniž bychom se snažili, protože my takoví prostě jsme.