Své žití myslím vážně

Myslet věci vážně, v tom je mnohem víc, než se zdá. Je v tom v podstatě všechno, protože je tím přesně dáno, jaký průběh i výsledky budeme prožívat.

Myslíte-li něco vážně poznáte tím, že se na to těšíte. Zároveň tak nějak klidně, s důvěrou a chutí podstoupit ten proces. Užívat si sebe v tom, co opravdu chcete dělat.

Chcete něco dokázat, i tak se to dá říct. Nečekáte od toho zázraky, nespekulujete o tom, neřešíte, co z toho kápne… Vy se prostě do něčeho chcete pustit a užívat si svou cestu, své schopnosti. Své cestě chcete dávat a paralelně s tím se učit a rozvíjet.

Přesně takto totiž vypadají úplně všechny cesty v životě. Život není ničím jiným, než nabídkou někam cestovat. Životospráva je cesta, ježdění na kole je cesta, učení se čehokoli je cesta, vztah je cesta, rodičovství je cesta, seberealizace je cesta, péče o sebe je cesta… Vše je cesta, a ta cesta nabízí vždy to stejné — zábavu sebou samým a zároveň rozvoj a obohacování sebe samého.

Jdeme-li do čehokoli s jinými představami, nikam to nepovede. Nic nám to nedá, rozhodně ne to, co od toho čekáme. Nechtít chodit po cestách, které nám nabízejí zrání, je rozhodnutí přežívat. Budeme prožívat vše, co to s sebou nese — od nudy přes prázdnotu a sahy ji zabíjet, po každodenní vnitřní boje. A znova, a znova.

Nemyslet věci vážně znamená od života něco chtít. Hledat hodnoty kolem a žít s pocitem, že je vůbec možné lacino něco kloudného zažít. Začít žít se tedy musí pochopením, že všechny hodnoty jsou ve mně. A žití znamená ty hodnoty používat a tím rozvíjet.

Pěstovat sám sebe, to je žití. A vše ostatní žití není. Život je proces vlastního „sebepěstování“, tak by mohla znít jeho šikovná definice. Jiné alternativy žití neexistují.

Abych žil, potřebuji tedy brát vážně v prvé řadě sám sebe. Uvědomit si, že to já jsme ten balík hodnot, které mi dal život proto, abych měl o pěstovat. Mé kvality, to je onen pytlík buchet, který si Honza nese do světa, protože — nic víc nepotřebuje.

Každý jsme se narodil kompletně vybaven všemi potřebnými hodnotami, které čekají na své pěstování. Život je správně nastavený od samého začátku, a stačí začít — žít. Nikomu nic nechybí, vše je v nás, takže jde skutečně jen a pouze o to správně začít. Začít s tím, co v sobě mám.

Je snadné udělat chybu a začít fungovat jinak. To je v pořádku, chyby do žití patří, jsou nositeli zkušeností. Je ovšem potřeba své zkušenosti úročit = neopakovat stejné chyby. Nefungovat mechanicky, pořád to samé dokola, den za dnem, ale měnit své postoje Dělat rozhodnutí, která mění mechanismy našeho fungování.

Je běžné, že člověk sám sebe vážně nebere, že vidí hodnoty všude možně, že se na svět dívá zkresleně, že bojuje, trpí, ubližuje si… To vše je v pohodě, když jej to zároveň mění. Ale když jen trpí a bojuje, neschopen se měnit, to už v pohodě není.

Kdo není schopen se měnit, bojuje. Existuje nekonečno forem boje, protože nesprávných cest existuje vždy nekonečno. Stejně jako správná cesta existuje vždy jedna jediná. Namísto zkoušení všech nesprávných je tedy dobré znát tu správnou — seberozvoj.

Seberozvoj není další z možností, jak trávit čas. Seberozvoj je jediný způsob, jak žít. Jak se žitím bavit, a zároveň se stále posouvat dopředu. Bez žití postaveného na seberozvoji upadnete do stereotypu, závislostí a zbytečností. Váš život bude jako dům bez základů — pořád s ebude hroutit, a vy hasit požáry, které se neustále někde objevují. Zahánění nudy, konzum, problémy zdravotní, vztahové, pracovní, osobní…

Seberozvoje je prevence, aby se nic takového nedělo. Seberozvoj vede člověka tak, aby sám sebe vážně vnímal, a dělal skutečně to, co dělat má — co je pro něj dobré. Dá se to říct i tak, že seberozvoj učí být prozíravý. Předem víte, co vám co přinese. Vidíte do budoucnosti, což mnozí neumíme, a proto si neuvědomujeme důsledky svých rozhodnutí, postojů, názorů ani svého fungování.

Neprozíravost je vlastnost člověčí logiky. Ona vše posuizuje z okamžité perspektivy — jaké to bude teď. Ale už se vůbec nezabývá tím, kam mě tohle chování a uvažování vede. Co díky němu budu žít zítra, za měsíc, za rok… Jak bude můj život vypadat, jak budu vypadat já, můj svět, mé každodenní pocity, mé zdraví, mé vztahy, finance, mé cokoli.

Seberozvoj nepotřebuje reklamu. Stačí si uvědomit, jak žiji. Jestli jsem já a mé žití ztělesněná hojnost anebo ne. V tom druhém případě je dobré vědět, že bez seberozvoje se nezmění vůbec nic.