Život jde stavět jedině na své důvěře. Co to ale je?
elý život stojí a padá s naší důvěrou. To ona je jeho základním stavebním kamenem, o ni musí být život opřený, aby skutečně pevně stál a přinášel pohodu.
A teď jde o to pochopit, co to ta důvěra vlastně je, kde se bere. V Tarotu o ní mluví Eso Mečů, které říká — důvěra je tvé myšlení a uvažování. Neboli — tvé názory. Jaké sis vypěstoval, tak se denně cítíš i funguješ.
Vše je o názorech, neboli o duchovní stránce naší osobnosti. Člověk trpívá tendencí svou duchovní stránku nebrat moc vážně a sází spíš na fyzično, snažení a jistoty. To ale dělá velkou chybu, protože stavět na fyzičnu je naivní. A je asi dobré vysvětlit proč:
Ve fyzickém, světě se neustále vše mění. Proto stavět svůj život na něm je loterie, kdy budeme každou chvíli lomit rukama, že se něco nečekaně změnilo, něco odešlo, něco se vyvinulo jinak než jsme čekali…
Ve světě duchovním jsou věci stálé. Proto má smysl stavět na něm, jelikož pak je úplně jedno, jak se co ve fyzičnu mění, odchází a přichází, jelikož — se život přizpůsobuje našemu duchovnímu nastavení (které se nemění), což v praxi znamená — vše se stále vyvíjí v souladu s ním a dojde-li ke změnám, jsou ihned kompenzovány — vše odejité je ihned doplňováno.
Jaké má člověk duchovní nastavení (neboli názory) je jeho práce. On sám si je vytváří, přebírá, vymýšlí a dedukuje. Je to vymyšleno dobře — takto si každý za vše může sám. A zároveň mu v tom nikdo nemůže udělat nepořádek, protože jen člověk sám si dokáže své názory řídit, vytvářet a měnit.
Život funguje jako chameleon, který se dokáže libovolnýcm názorům přizpůsobovat. Ve výsledku pak každý prožíváme přesně to, co odpovídá našim názorům.
Existují dva typy názorů — vydedukované, a reálné (přirozené). Ten první typ, ten v sobě nosí kde kdo. V praxi to pak vypadá tak, že jeden řeší peníze, druhý řeší vztahy, třetí zdraví, čtvrtý práci, pátý politiku… Může za to nereálnost těch názorů. Konkrétně řečeno — nereálné názory stavějí člověka do pozice oběti. Cítí se závislý, ohrožený, slabý, vše je nejisté. Tato „psychóza ohroženosti“ je vlastností nereálných názorů, protože ať dedukujete jak dedukujete, vždy skončíte u toho, že se vám může něco zlého přihodit.
Názory reálné nic takového nepřipouštějí. Mluví o člověku, světě a životě tak, že je vše zcela bezpečné, klidné, člověk je neustále jen podporovaný, chráněný, opečovávaný, a může zcela bezstarostně žít to své, co mu sedí a vyhovuje.
Taková je totiž realita, která — jak již bylo řečeno — se dokáže z tohoto dokonale fungujícícho a bezpečného stavu jako chameleón přizpůsobit i jakýmkoli jiným představám.
Člověk si tedy může vymýšlet, co chce, a život mu přesně to umožní žít. Což se i děje, my všichni prožíváme své vlastní předsatvy, jen si to mnozí neuvědomujeme. A jsou to zase jen ty představy, nač denně narážíme, co v nás probouzí všechny emoce a dramata, a staví nás do odpovídajících rolí.
Reálné názory nejdou vymyslet. Ty se totiž cítí. A to je ten skrytý vtip. Člověk si své názory vymýšlí hlavou, ale ty správné se cítí srdcem, čili úplně jiným orgánem, fungujícím úplně jinou logikou. Proto je marné zkoušet hlavou vymyslet to, co má člověk cítit. To prostě nejde.
Reálným názorům se říká Vědění. Jsou to jinak řečeno životní principy neboli zákony. A aby život pevně stál a poskytoval člověku klid, bezpečí i schopnost žít to své, je potřeba v sobě nosit právě tohle — životní zákony, které potřebujete nosit v srdci, tedy cítit.
A právě o tom je Eso Mečů, které na tato cenná fakta o životě a jeho fungování poukazuje.
Vědění není zadarmo, k vědění se člověk potřebuje vydat. Naše škola nabízí právě onu cestu k Vědění, kde se člověk nejen dozví, jak život funguje, ale ruku v ruce s tím se i naučí, jak životní zákony cítit. Jak cítit naprostou důvěru v život, který se o mně dokonale stará, pečuje, ochraňuje a uskutečňuje mé záměry, abych mohl žít bezstarostně své sny.
