Na život se musíme naučit koukat jinak

Život je úplně jiný, než se zdá. Kompletně jiný, dá se bez nadsázky říct, a je to tak proto, aby se bylo co učit. Aby bylo co objevovat, odkrývat, a postupně se tak měnila naše životní úroveň.

Je k tomu dobré dodat, že životní úroveň se nikdy nezmění tím, že si něco pořídíme, zdědíme peníze, změníme práci, potkáme lásku… Tím se nezmění vůbec nic, dál budeme žít kvalitativně pořád stejně, jen trochu jinak.

Životní úroveň neboli kvalita žití je dána našimi názory. Proto jedině jejich změnou se něco v životě změní k lepšímu. Proto je život v prvé řadě škola, jejímž smyslem je člověku nabízet možnosti měnit své názory, aby pak mohl žít odpovídající kvalitu.

Život nabízí ohromný potenciál, který se ovšem nikdy nenabízí zadarmo. Vždy půjde o možnosti se to či ono naučit. Z toho důvodu vše úplně jinak vypadá i funguje, než se zdá a Viselec v Tarotu právě tento fenomén vysvětluje.

Postava visící hlavou dolů symbolizuje potřebu se na vše naučit dívat úplně jinak — v podstatě přesně naopak než jsme zvyklí. A nejen dívat, ono s tím „úplně jiným díváním“ souvisí i „úplně jiné chování“, „úplně jiné pocity, reakce“ a v konečném důsledku i „úplně jiná kvalita fungování“.

Kdybych měl vypíchnout to nejdůležitější, co je jinak, zmíním třeba fakt, že „život funguje správně sám“. Takto jednoduše to je zařízeno. Člověk to ale nevidí (protože to tak vůbec nevypadá) a tak se v jednom kuse o chod svého žití snaží. Stále něco řeší, vymýšlí, zkouší, plánuje, šetří, dělá si starosti…

Výsledkem toho všeho je, že svým uvažováním a chováním člověk chod života akorát brzdí. Mohl by žít mnohem lépe, kdyby nic z toho nedělal. Hází si klacky pod nohy, protože dáky svým názorům nedokáže nechat život jen tak fungovat.

S touto optikou ovšem není možné se cítit bezpečně ani svobodně. Svazuje nás pocit závislosti i vlastní ohroženosti. Reálně nám sice vůbec nic nehrozí, život je úplně bezpečný a dokonale se o nás dokáže starat, ale my mu to nedovolujeme, protože se o vše snažíme starat sami. Jakmile se nám něco nezdá, bereme věci do vlastních rukou a tím se od přirozené podpory a hojnosti odstřiháváme. Naší logikou „je potřeba konat“, ale to je velký omyl.

Realitou je pohoda a hojnost, ale člověk se na život dívá skrz starosti a problémy. Sám si je vymýšlí, jen o tom neví. Je to prostě celé jinak, aby se člověk potřeboval žít naučit. Žití tím získá smysl i krásu.

Každý se narodil tak, aby přežil, ale předpokládá se, že se na úrovni, která mu byla dána do začátku, nezastaví. Očekává se, že člověk bude chtít jít dál, že pochopí naivitu i škodlivost svých názorů a vydá se na cestu k jejich výměně za reálné.

Člověk je ale velký bojovník, i to je vlastnost jeho naivního způsobu uvažování — nikdy nevidí chybu ve svých názorech, přestože právě tam vždy je. Nenapadá nás, že řešením je změna našich postojů, my se snažíme řešit „to něco“, v čem vidíme problém. A protože se snažíme řešit něco, co rozhodně není příčinou, je výsledkem jen boj a rozčarování.

Člověk žije v začarovaném kruhu svých názorů. Čemuž ještě nahrává fakt, že lidé kolem uvažují stejně. To nás v bloudění udržuje, náš přístup nám vůbec nepřijde divný.

Není snadné si uvědomit, že je vše jinak, než si nejen my, ale i všichni kolem myslí. Proto je ta informace, kterou přináší Viselec, nesmírně cenná. Nabízí řešení, jak z bludného kruhu ven. A to je k nezaplacení.

Pochopením života se vše úplně otáčí. Člověk zjistí, jak je totálně podporován a může žít zcela bez starostí. Stačí přestat brzdit a vše funguje samo. Objevíme v sobě neuvěřitelné schopnosti i si uvědomíme, jak je vše naráz jednoduché. Jak je vše samozřejmé. Jak se nikdy není čeho obávat, co řešit, o čem přemýšlet, vše je bezpečné, jasné a snadné. Nic nás nebrzdí, neexistuje důvod nežít tak, jak nám vyhovuje.

Nevíme-li, jak se k něčemu postavit, stačí se zeptat a odpověď sama přijde. Chceme-li něco, stačí požádat a ono se to samo stane. Potřebujeme-li něco uzdravit, taktéž. Život je prostě kouzelný, ale všechna ta kouzla jsou skrytá, aby člověka motivovala k tomu se naučit je vidět a používat.

Život je cesta duše. Vede naši mysl k pochopení, že nejsme tělo, které vidíme, ale duše, kterou sice nevidíme, ale přesto existuje a dokáže vše, co nedokáže tělo ani logika. Právě ta duše má ony úžasné schopnosti udělat náš život kouzelným, krásným, šťastným, zdravým a bohatým, když ji poznáme a naučime se jejího potenciálu využívat.

Naučit se na život dívat jako na život duše, ne těla, o to jde. Pak se vše úplně změní a spolu s pochopením životních zákonů se napojíme na hojnost, která tu rovněž je neustále k dispozici, ale naše názory nám z ní brání čerpat.

Nikdy tedy nejde o to něco řešit, ale nastavit svou duši tak, aby nám to, co si přejeme, do života samo přišlo a už to v něm zůstalo. Takto funguje život, a jedině takto se i něco změní, uzdraví a vyřeší. Vlastním snažením se vždy snažíme o nemožné, což všichni dobře známe.