Bohatství = kvalita pocitů

Skutečné bohatství je bohatství duchovní. Pokud si pod tím nedokážete nic představit, myslí se tím „bohatá duše“. A pokud ani tohle žádnou konkrétní představu neprobudí, znamená to — kvalitu mých pocitů.

Jak kvalitně se cítím, tak jsem bohatý. Takto jednoduše to funguje, naše pocity jsou kontrolkami, které ukazují, jak na tom s bohatstvím jsme.

„Skutečné bohatství“ se tomu říká proto, že cítíme-li se kvalitně, jsme přitažliví a věci nám v tomto stavu fungují samy. Cítím-li se dobře v souvislosti s financemi, budou mi do života přicházet a budu jich mít stále dost. Stejně to platí i se vším ostatním — cítím-li se dobře např. v souvislsoti se svou seberealizací, bude mi fungovat a bude o mě i zájem…

Jsem-li tedy skutečně bohatý, nemusím se o nic starat, protože splňuji podmínku, aby věci fungovaly samy. Jde tedy o to pochopit, že nejde o ty finance anebo zákazníky, ale o to, jak se já v souvislosti s nimi cítím (co v souvislosti s nimi očekávám). Pokud nejsou mé pocity příjemné, potřebuji změnit způsob, jakým se dívám.

Kdo nepřitahuje, ten se musí snažit. Ano, to je pravda, ale snažení není cesta. To je jen z nouze ctnost, berlička, kterou bych se měl rozhodnout dokázat co nejdřív odhodit.

Dokud stále řeším ty finance anebo zákazníky, neřeším podstatu věci a nic tím tudíž ani nevyřeším — nevymyslím nic, co můj život změní. Je to tedy o mých pocitech, ne o nějakých strategiích, plánech nebo snahách. Bohatství neboli životní úroveň se nezmění vymýšlením ani snažením, ale změnou mého uvažování, díky níž mi přijde téma, kterí řeším, samozřejmé i zábavné. Cítím pak radost a chuť, pohodu, namísto obav a starostí.

Jsem-li chudý, uvažuji tak, že se v konečném důsledku bojím. Cítím se ohrožený, mé úvahy se točí kolem toho, že se musím snažit, že mi něco hrozí, že se něco může pokazit… A já tomu musím zabránit.

Cítím-li se v souvislosti s něčím nedobře, život mi tím říká — „Na to nemáš!“ A dodává — „O to se ani nesnaž, to bude katastrofa“. Život nás ale nechce odradit, jen varovat, abychom se nejdřív změnili a až pak se pustili do toho, co nás teď ještě zneklidňuje.

Takto vypadají nereálné vzorce uvažování, začarovaný kruh úvah, které všechno něčím podmiňují. Realita taková ovšem není, ale já na to takto koukám. Začarovaný kruh se tomu říká proto, že z něj nejde najít cestu ven. Vše je navzájem podmíněné a právě to mě stresuje — mám pocit, že když se „něco“ stane, bude zle.

Každý boj skončí, až přestanu vidět černě. Dokud mě napadají scénáře, ve kterých je „něco špatně“, nic se nezmění.

Klíč k bohatství člověk najde ve Vědění. Pochopí, jak věci fungují a začne na ně koukat jinak. Jeho nové vzorce úvah jej začnou naplňovat pohodou, bezpečím a bezstarostností. Tak totiž vypadá realita, kterou ale hlavou nikdy neuchopíme. Realita se nedá vymyslet, tu se potřebuje člověk dozvědět.

Realitu vymyslet nejde, protože věci fungují jinak než mozek. Je tedy potřeba opustit bludný kruh, kdy znovu a znovu o věcech přemýšlíme. A namísto vymýšlení se naučit, jak věci fungují, čímž se vše ukáže v jiném — naprosto bezpečném — světle.