Vše potřebné i hodnotné je v člověku

Vše opravdové je skryté. Tak zní základní zákon života, od nějž se pak odvíjí celá životní logika.

Tento úvodní zákon rovnou i vysvětluje, proč je logika člověka tak odlišná — ona to neví. A jelikož to neví, ani ji nenapadne něco hledat. Koukat hlouběji než na první dojem.

Člověk kouká pořád a na vše, to je jeho základní vlastnost. Ale jelikož kouká, aniž by hledal ve všem, nač kouká, něco skrytého, dělá si na vše mylné názory.

Společným jmenovatelem všech těch názorů je omyl, protože vycházejí z toho, co člověk vidí, ne z toho, co mu uniká. A uniká mu přesně to podstatné, to opravdové, to skutečně důležité. To, o co skutečně jde a na čem je potřeba stavět.

Člověk je klamán na každém kroku, což není špatně, to je hra. Dokud ale nevíme, že hrajeme hru a jakou, sami sobě házíme klacky pod nohy. i to je ale součást té hry. To není špatně, to je jen vývojové stadium.

Špatně začne být, když se to „vývojové stadium“ stane „konečnou stanicí“. Tak to být nemá, tak to nebylo zamýšleno. Počítá se, že člověk půjde dál. Že si uvědomí, jak skáče životu na špek a rozhodne se to změnit.

Život je cesta a má tedy jako cesta vypadat. Proto je vymyšlen tak, že člověk má k tomu, aby šel stále dopředu, všechny potřebné schopnosti, ale je na něm, jak s tím potenciálem naloží.

Jdeme-li stále dopředu, žijeme. Stavíme.li se ke svému žití jinak, přežíváme. nenaplňujeme smysl žití a je to znát. Jako zpětnou vazbu na náš nesprávný přístup prožíváme situace, které nás vyvádějí z pohody. Probouzejí se v nás emoce, boje, obavy, pocity ohrožení, prázdnota, nuda, závislosti a další nepříjemné stavy.

To vše jsou přirozené signály, které nám chtějí říct — takhle ne! Život s námi všemi neustále komunikuje, a dělá to formou našich prožitků. Ty příjemné nám mají říct — děláš to dobře! A ty nepříjemné opak.

Cílem první etapy života je najít vše sám v sobě. Takzvaně dozrát. Naučit se dívat na sebe i svět tak, že mio nic nechybí, protože vše hodnotné vidím v sobě. Jsem takzvaně celistvý, sám sobě všeho zdrojem. Ničeho se nebojím, nic mi nechybí, o nic mi nejde, jsem totálně spokojený.

Pak žiji s myšlenkami v sobě, protože je nic okolo nepřitahuje. Já sám se cítím hodnotnější než cokoli jiného na světě. Od té chvíle se probudí vnitřní potřeba si své hodnoty nejen užívat, ale i sdílet. Sdílet své kvality, které si plně uvědomuji.

Tím se otevře životní etapa druhá, kdy to, co jsem v sobě nalezl, sdílím, kudy chodím. Takzvaně „žijí tím, že jsem“. Znamená to, že se o nic nesnažím, jen do svého žití automaticky přitahuji vše, co je kompatibilní s mými kvalitami. Žiji svou vlastní přitažlivostí, která se sama stará o to, abych žil své ideály.

Ideální partner, ideální přátelé, ideální klienti, ideální příležitosti, ideální vše. Život se sám transformuje do ideálu, protože tomu už nic nebrání. Dojde ke skokové změně kvality žití, od kompromisů a zkoušek k těm ideálům.

První fázi života je možní nazvat „období investování“, a tu druhou, poté co dozraji, „období odměn“. Naplní se tak jiný zákon života — vše je za odměnu.

Život je tedy hra, je to i cesta, a je to i proces pěstování. Dáme-li to vše dohromady, vyjde nám, že život je cesta, která nám nabízí možnost v sobě vypěstovat zralost a poté žít své ideály = totální kvalitu.

Takový život je, tak by se měl žít.