Najít sám sebe a začít čarovat

Osvobodit svého ducha znamená najít sám sebe. Člověk je totiž něčím jiným, než si myslí, protože je něčím jiným, než co vidí.

On je vlastně celý život postaven tak, že to nejdůležitjěší není vidět. A právě to je ten vtip, který nás klame. Jsme zvyklí se zabývat tím, co vidíme, a proto nám úplně uniká to zásadní, podstatné, důležité.

Platí to tedy i o člověku samotném. Vidí „figurku“, tělíčko, a tak se s tím tělem ztotožňuje. Z pozice figurky se člověk kouká nejen sám na sebe, ale i na celou svoji existenci. O svém žití přemýšlí jako o životě panáčka, který se narodil, aby se o sebe staral.

Je dobré si uvědomit, že slovo „starat se“ vycházi z pojmu „starosti“. Což se dá jinými slovy příznačně vyjádřit jako „řešit problémy“. A tak to potom i v životě panáčka vypadá — řeší. Vyhodnocuje okolnosti a podle toho, co si o nich myslí, se cítí i chová.

Panáček je i vždy bude otrokem těch okolností. Pohledem panáčka totiž nikdy nebudou okolnosti vypadat ideálně. Vždy bude něco nejisté, ohrožené, něco se kazit, někde překážky, soupeři, konkurenti… A tak ten panáček bude stále plný emocí a úsilí. Bude se cítit ohrožený, a tak svůj život zasvětí boji o svou existenci.

Ten boj o existenci se dá nazvat také „Hra na jistoty“. To je totiž to jediné, kde se panáček cítí dobře — v jistotách. Když má naspořeno, když má kontakty a známé, když má jisté příjmy, když je pojištěný…

Panáček tedy dělá vše pro to, aby ty jistoty měl. Bez nich se totiž ocitá v krizi — psychické, finanční, osobnostní, existenční… Zároveň ten panáček zjišťuje, že navzdory „jistotám“ se pořád cítí nejistě. I poté, co má našetřeno atakdále, jej kde co zneklidňuje. Je to obava, aby o své jistoty nepřišel. Okolnosti se totiž neustále mění, a to panáčka znervózňuje — stále je co řešit.

Hra na jistoty neboli život panáčka, je dramatický kolotoč — nemá to konce. Díky „jistotám“ se může cítit lépe, to ano, ale nikdy to nebude úplně ono. Panáček totiž nedokáže žít víc než — kompromisy. Kompromisy jsou panáčkův trvalý životní styl. Nic není úplně ono, tak to je. Nikdy není úplně klid a pohoda. Nikdy není jasné, co ano a co ne. Nikdy nic není jisté.

Seberozvoj člověka v prvé řadě seznamuje s faktem, že je něčím úplně jiným, než si doposud myslel. Na což návaže vysvětlením, čím vlastně je a jak funguje. I v jakém prostředí se nachází a jak se to prostředí chová.

Tím se odkrývá úplně jiná hra, než jakou panáček doteď hrál. Naráz je vše jinak — jiné podmínky, schopnosti, možnosti i jiná logika. Z emotivně-dramatické „Hry na jistoty“ se stává úžasná „Hra na neomezené tvoření“. Klamy jsou postupně odhalovány, člověk naráz vidí vše jinak proto, že jej v prožívaném zajímají úplně jiná fakta než dřív.

Člověk si díky pochopení uědomí, jak mistrně byl na každém kroku klamán. Začíná hru chápat — a směje se. Směje se té dokonalé iluzi, jakou dokáže život totálně vtipně do všeho zakomponovat. Panáčkovu pozornost vždy upoutá A, ale o to nikdy nejde. Vždy jde o B, které ale pozornosti nevědomého zcela uniká, přesto že to vidí a vnímá.

Funguje to jako kabaretní kouzelník, který mává levou rukou, aby na ni diváci koukali, zatímco trik provádí rukou pravou, aniž by si toho kdokoli všiml. Život je jeden dokonalý trik vedle druhého.

Abychom mohli čarovat (neomezeně tvořit), potřebujeme se odnaučit přemýšlet. A to jde jediným způsobem — pochopit životní zákony. Tím se na život a svět naučíme dívat ryze technicky (jako na počty). Pak pro přemýšlení (názory) nezbude prostor, jelikož je vše jasné, takže není o čem.

Život je kouzelně vymyšlený ne proto, aby člověka klamal, ale aby jej bavil. Aby mohl mít člověk radost sám ze sebe, že se nenechal žádnými klamy ošálit. Pak má vše za odměnu, tedy nikdy lacino. A to je dobře, ne špatně. To jediné totiž člověka dokáže naplňovat a nekonečně bavit.

Žití s pochopením se nikdy neokouká, nikdy nepřestane bavit, je v něm trvalá vášeň, nadšení, radost a štěstí. I zdraví, bohatství, láska… Tohle vše jde zažívat jedině díky pochopení, takzvaným „vědomým žitím“.

Vědomé žití není žádná věda, věda je naopak žití bez pochopení. Vědu vždy dělá člověk z věcí, kterým nerozumí, jelikož vše na světě je ve skutečnosti úplně jednoduché. Složitě jde na věci jen koukat, když jim nerozumíme. Jak už jsem psal — uniká nám jejich skutečná pointa, proto se vrtáme v tom, co je úplně nepodstatné, jelikož to přitahuje naši pozornost a naší logikou to podstatné je.

Život nabízí neuvěřitelné a doslova neomezené možnosti se bavit a tvořit. Cokoli nás napadne. Takový je jeho potenciál, to má každý člověk k dispozici. Je to jen podmíněno potřebou se naučit, jak se to dělá, jak to celé funguje.