Bláznova cesta

Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.

XX: Aeon

Ahoj, Blázne, a neboj se mě. Ano, jsem obrovský, ale to neznamená, že jsem nebezpečný. Já jsem ten nejpohodovější, koho můžeš potkat, ten nejpohodovější v celém Vesmíru. A víš proč?

Právě kvůli své velikosti. Díky ní na svět koukám z výšky, a tak mi vše přijde malé a milé. Můj nadhled mi dovoluje si s ničím nedělat starosti, nic nebrat zbytečně vážně a už vůbec ne dramaticky. Nemám nepřátele, protože si je nevymýšlím, necítím se nikým ani ničím ohrožovaný.

I ty, Blázne, jdeš po své cestě proto, abys vyrostl. Aby ses také na vše naučil dívat s nadhledem a klidem, protože bez toho bys pořád s něčím bojoval a za něčm se honil.

Bojují jen malí a slabí. Protože se bojí, nic jiného v tom nehledej. Nejsou zlí, jen se jm hlavou honí dramatické představy plné obav. Silný nebojuje, protože necítí důvod to dělat. Nepotřebuje si ani nic dokazovat, dělat dojem, kout pikle, vymýšlet, plánovat, usilovat… Toto je doména malých, protože na vše koukají zespod, a tak jim to přijde ohromné, důležité, nebezpečné, a nutí je to ve všem něco hledat. 

Malý člověk ve velkém světě se stále o něco snaží, protože se obává i proto, že se za něčím žene. Ale to není správná cesta. Správná cesta je stát se velkým člověkem, a na vše koukat shora. Teprve pak vidíš věci reálně. Teprve pak se cítíš bezpečně, protože už si žádné nebezpečí nevymýšlíš. Pak se ani nehoníš, protože i to hezké vnímáš bez příkras, reálně a normálně.  Teprve jako velký o sobě nepochybuješ, protože tě k tomu nic nenutí, necítíš důvod se srovnávat, poměřovat nebo dohadovat.

Velký člověk není obrovský jako já, Blázne. Velký člověk je velký duchem, což znamená — pochopením. TO je duch. Duch = pochopení, láska = pochopení, štěstí = pochopení, vše dobré vychází z pochopení, jak je svět vymyšlený a proč právě tak.

Proto na své cestě, Blázne, potkáváš nás, kteří ti o fungování světa vyprávíme. Svěřujeme ti tajemství, jejichž odhalením se vše ukáže být krásné, přátelské, bezpečné, potřebné a podporující. A také malé, normální. Svět zkrásní, život zkrásní, ty zkrásníš, všichni zkrásní. A vše se stane normálním. Nic se nezmění, jen tvé brýle, a celý Vesmír je naráz nádherný, protože jej v jeho nádheře vidíš. Nematou tě už dojmy, vidíš čistě, vše takové, jaké to skutečně je a k čemu to je dobré, čím to slouží. Vidíš hojnost a dokonalý řád.

Vyrosteš jen díky pochopení. Bez něj bys zůstal malý a slabý. Ty, Blázne, víš, jak se v životě cítí člověk, který nezná životní zákony, protože jsi je také neznal. A teď už i znáš ten rozdíl, jak se cítí ten, kdo je zná. Cítíš ten rozdíl. Rozdíl mezi pochopením a nepochopením, rozdíl mezi velikostí a malostí, pohodou a nepohodou, chudobou a bohatstvím, zábavou a snažením, láskou a handrkováním…

Žij jako velký člověk. Tedy nápadně nenápadně. Tak to má být, tak velkého člověka poznáš. Neřekl bys do něj, že je velký. Chová se i vypadá úplně normálně, klidně, nenápadně. Ovšem když si všimáš, jak mluví, jak se chová, jak se rozhoduje — cítíš sílu. Charisma. Přirozenou autoritu. Inspirativní osobnost. Cítíš jasnost, klid, nadhled, cítíš opravdovost.

Velký člověk používá nulové úsilí, nulové snažení. A právě proto se mu vše daří, vše mu vychází a funguje. Protože nulové úsilí je vyžadováno mechanismem, který se o všechno fungování na světě stará. Klidný záměr, a nulové úsilí jsou hybnou silou všeho ve Vesmíru. Ale na to, abys mohl takto žít, musíš vyrůst. Musíš se naučit na vše koukat s nadhledem, nezaujatě.

Má tajemství jsem ti svěřil, Blázne. Užívej je pro vše, co chceš žít. Bav se svým růstem, svou velikostí, svou schopností si žití čím dál líp užívat. Užívej si svůj nadhled, a buduj si větší a větší. Nadhled je páka, díky které se vše, co si přeješ, samo uskutečňuje. Bez nadhledu nedokážeš nechat, ať se o tvé záležitosti a potřeby stará Vesmír. To nikdo nedokáže, to nejde. Zůstaň malý, navždy plný starostí a pinožení, anebo se rozhodni vyrůst, a budeš žít úplně jinak. Máš na to i na to, tvůj osud není předem daný, svou budoucnost si denně tvoříš, tvé dnešní chování je předlohou toho, co budeš žít zítra.

Volba je na tobě, vše závisí jen na tobě. Takto to je, protože toto je jediná možnost, jak nastavit život správně, jak jej udělat smysluplný a spravedlivý. Já, Aeon, jsem velký proto, že si dobře hlídám, jak se ke všemu stavím. Zda mé chování i v těch nejobyčejnějších věcech, odpovídá životním zákonům. A to je i to jediné, oč se ve svém životě starám. Žiji úplně jednoduše, přitom maximálně efektivě a kvalitně. Dělej to, Blázne, také tak, indície máš.