Do problému se každý z nás dostane pouze jedním jediným způsobem — nesprávnou reakcí. Ocitneme se v situaci, která od nás očekává reakci A, ale my se zachováme způsobem B, C, D, E, F… Proč? Situace nás totiž oklame. Umění úspěšně žít spočívá ve schopnosti se klamat nenechat. Zachovat se vždy tak, jak od vás situace očekává. Proč reagujeme jinak, než máme, i jak univerzální správná reakce vypadá, se dozvíte v následujícím článku.

Problém neexistuje. Existují jen situace, které za problémy považujeme. Jsou to všechny ty, které nás vyvádějí z klidu. Vidíme v nich totiž něco jiného, než co nám chtějí sdělit, a tudíž i reagujeme jinak, než máme.

Vesmír k nám v takových případech mluví řečí, které nerozumíme, tudíž si jeho „slova“ vyložíme po svém. Prožíváme pak nikoli to, co se skutečně děje, ale co si myslíme, že se děje. Ze situace jsme si vytvořili drama a v něm teď žijeme — myslíme si, že nám něco hrozí, že s námi někdo bojuje, že se něco kazí nebo aspoň komplikuje. A tím, že svým dojmům věříme, situaci komplikujeme, generujeme překážky a do života si přitahujeme nepříjemné stavy a situace.

Musí to tak být. Vesmír nerozhoduje, jaké situace nám pošle, zda se nám bude dařit nebo ne. O tom rozhodujeme každý sám svými představami. Jaké máme, tak žjeme, tak se vše vyvíjí i dopadá. V tom spočívá svoboda a neomezenost našeho tvoření.

Cherchez la illusion

Známé francouzské přísloví „za vším hledej ženu“ bychom mohli parafrázovat na „za vším hledej iluzi„. Právě ona — iluze — je zdrojem všeho negativního. Platí to bez výjimky. Úplně vždy, když s někým nebo něčím bojujete, když se něčeho obáváte, když jste z něčeho smutní, kvůli něčemu/někomu se trápíte, něco vám nefunguje, zažíváte něčeho nedostatek…, vždy žijete pod vlivem vlastní iluze. Představujete si život jinak, než jaký je a jak funguje. Vidíte někde problém, a proto se k tomu jako k problému stavíte. Myšlenkově — vaše myšlenky se kolem toho neustále točí, rozebírají to, bojují s tím = řešíte to.

Nejdřív vaše nitro, potom i Vesmír

Pod vlivem iluze každý člověk přemýšlí o tom, co si nepřeje. To je zákon. Pod vlivem iluze se totiž každý cítí ohrožený, a tudíž má dojem, že musí situaci řešit — o něco bojovat, něco chránit, obhajovat, před něčím utíkat, uhýbat, o něco usilovat… Ale to nikdy není pravda, protože nic z toho není skutečnost. To vše je jen subjektivní (vnitřně prožívaná) realita, kterou jste si sami vlastním dojmem vytvořili.

Zkreslený dojem (iluze) se okamžitě projeví tím, že spustí řetězovou reakci:

• začnu se cítit nepříjemně: to je okamžitá reakce na každou iluzi, která se ihned dostaví zcela zákonitě, té se nikdo nevyhne
• dostaví se vnitřní neklid: nepříjemné pocity ve mně začnou probouzet negativní myšlenky, které se projevují dalšími nepříjemnými pocity. A tak pořád dokola…
• roztočí se kolotoč nepříjemných myšlenek a pocitů: rozpoutá se vnitřní boj
• přijde nutkání situaci řešit: vnitřní neklid, který přerostl ve vnitřní boj, se zákonitě projeví potřebou situaci řešit
• sáhnu po řešení: pod vlivem vnitřního tlaku se zachovám podle toho, jak jsem vnitřně nastavený — urazím se, naštvu, začnu se hádat, vyčítat, bojovat, soupeřit, útočit, vyhrožovat, nadávat, rozbrečím se, uteču, začnu se třást strachy a představovat si katastrofy, které mi hrozí, přepadne mě panika, stres, začnu hledat záchranu…

Ať se v posledním kroku zachovám jakkoli, zachovám se špatně. To proto, že všechny mé reakce se snaží řešit něco, co neexistuje. Jsou namířeny proti vnějšímu zdroji, který si myslím, že mě k mým reakcím vyprovokoval. Jenže to je klam. Nikdy mě nevyprovokuje něco zvenčí, ale mé nitro, mé podvědomí. To, co považuji za zdroj mého neklidu, je ve skutečnosti pouze spouštěč, nikoli zdroj.

Skutečný zdroj neklidu leží ve mně ve formě podvědomého bloku — zkreslené představy o právě prožívané situaci. Děje se A, ale já skrz svůj podvědomý blok vidím B. Chci tudíž řešit B, ale ve skutečnosti se po mně chce něco úplně jiného: zbavit se svého podvědomého bloku = přestat v situaci A vidět B, ale A.

Podvědomý blok funguje jako zkreslující brýle. Děje se A, ale já skrze své brýle vidím B. Jsem tedy úplně mimo realitu, jen o tom nevím. Prožívám úplně jiný příběh, než v jakém skutečně jsem, proto je veškeré mé uvažování i jednání zmatené a pošetilé. Já ale svému příběhu věřím, protože mám své brýle stále nasazené.

Béčko jako „Blbost“

Áčko neboli skutečnost je vždy pohoda. Nikdy to není nic negativního, protože nic negativního neexistuje. Řečeno jinak — vidím-li A, cítím se v klidu, protože nepodléhám dojmu, že je něco špatně, že mi něco hrozí.

Béčko neboli nepohoda je vždy můj vlastní výmysl. Představa problému, pocit ohrožení, vize nedostatku, komplikací, utrpení, ubližování, nepřátelství, soupeření, konkurence, nemoci, krize…

Je tedy nutné chápat, že autorem všech Béček jsem já sám. Ve světě samých Áček vidím tu a tam Béčka. A kdykoli takové Béčko zahlídnu, zneklidní mě to a já se začnu chovat nepatřičně, začnu se cítit nepříjemně, a pokud svým představám uvěřím, stanou se součástí mého vyzařování a začnu si do života přitahovat právě to, čeho se bojím, s čím bojuji, co si nepřeji. Začne se to dít, protože Vesmír na mé vyzařování musí zareagovat.

Nikdy nemám nic řešit

Teprve chápete-li doposud napsané, dojdete k logickému (a správnému) závěru: Nikdy, když mě něco dostane do neklidu, to nemám řešit. Nic takového se po mně nechce, mám dělat něco úplně jiného. Něco, co mě (díky brýlím) ani nenapadne: mám se jen uvést zpátky do klidu = svůj vnitřní neklid mám ztišit. Tím dosáhnu stavu, kdy se daná záležitost VYŘEŠÍ SAMA.

„Potřeba řešit je největší chyba.“ Vždy, když se snažím zneklidňující situaci řešit, se dopouštím největší chyby. Právě zde vzniká budoucí problém, nedostatek, zklamání, nezdar…

Ano, přesně takto to je. Jelikož neexistují žádné problémy, neexistuje ani nic, co by bylo potřeba řešit. Pokud něco jako problém vnímám, je chyba ve mně a mým úkolem je tu chybu v sobě odstranit (zbavit se svých brýlí). Pak už mě to, co mě doposud z klidu vyvádělo, přestane rozrušovat a tudíž ani nebudu trpět pocitem, že mám něco řešit.

„Namísto potřeby řešit…“ se musím naučit na situaci zareagovat úplně jinak. Spálit svůj podvědomý blok a v mysli ukotvit přání, jak to chci mít. Tím se naučím žít tak, aby se vše v mém životě vyvíjelo, jak si přeji. Svým snům umožním, aby se samy naplňovaly a situacím, aby se samy příznivě vyvíjely.

Vnímat svět s láskou

Bohatství každého člověka odpovídá míře lásky, kterou okolo vidí. Čím míň vidím Béček, tím se cítím klidnější, spokojenější, bezpečnější, podporovanější, sebevědomější, šťastnější, jistější. Tím silněji cítím, že celý svět tu je proto, abych si jej užíval, podporuje mě, a vše, co si přeji, se automaticky naplňuje. Prožívám lásku, protože lásku všude kolem vidím = koukám už na svět bez brýlí. V nikom nevidím nepřítele, nikde překážku, očekávám jen úspěch a žádný můj záměr mi nepřijde nereálný. Uvažuji pozitivně a myslím jen na to, co si přeji. Po nikom nic nechci, cítím, že vše,co chci, si samo najde svou cestu — práce, partnerství, podnikání, finance, zdraví, cokoli.