Tarot: pomoc nebo brzda?

Včera jsem řešil s jednou paní její karetní výklad. Požádala mě o pomoc, poslala mi emailem svou otázku a jaké karty si vytáhla.

Sednul jsem na to, napsal stručné vysvětlení významu každé karty a odeslal. Chvíli na to mi přišla odpověď, která se stala i podnětem k napsání tohoto příspěvku.

Jde totiž o ukázkový příklad, jak obvykle karetní výklady „chápeme“ — uniká nám pointa. Což je i zrcadlem toho, jak přistupujeme k životu — i tam nám uniká jeho hlavní smysl. Namísto abychom jej aktivně žili, rozvíjeli se a tvořili, se žití vyhýbáme, protože si nevěříme. Utápíme svou nejistotu v hledání jistot a zázraků.

Mnozí se k Tarotu dostaneme skrze nějakou svoji záležitost, která nás trápí. Nevíme si rady, něco nefunguje. Potud je vše naprosto v pořádku, protože „nefungování něčeho“ není naší chybou (i to obvykle takto nevnímáme a kde co si vyčítáme). Je to jen nutnou (!) vstupenkou do světa myšlenek a pochopení jejich tvořivé role. Je tedy úplně v pořádku, že něco řešíme. Bez „problému“ bychom se nikdy k pochopení, jak život funguje a jak s ním zacházet, nedostali.

Že nám tedy něco nefunguje, trápí nás to a my hledáme řešení, je úplně v pořádku. Nejsme ani divní, ani neschopní, ani jsme nikde neudělali chybu, není se zač vinit. Náš život tak teď má vypadat, aby nás zavedl na cestu, kde pochopíme ty nejzásadnější skutečnosti a objevíme zdroje své síly. A jinak než „řešením něčeho“ je objevit nejde.

Chyba začíná až tam, když hledáme v duchovnu spásu. To po něm chceme něco, co nám nemůže dát. Smyslem duchovního učení je nalezení cesty k sebezměně — ke změně svých názorů a postojů. Až to — sebezměna — změní i náš život. Přinese nám, po čem toužíme. Ale tu sebezměnu musím uskutečnit já, vypěstovat v sobě úplně jiné uvažování. Tarot je jen učením, které máme integrovat do svého způsobu vnímání. Tím změníme sebe a následně se tím automaticky změní i náš život.

Karetní výklad jako takový nikdy nic neřeší. Vždy jen něco avizuje, ale jak věci dopadnou záleží na nás. Na tom, zda to už v sobě máme nastaveno správně či ne. Nezáleží tedy na tom, jak se tváříme, po čem toužíme, ale jací opravdu jsme. Píšu to proto, že mi paní na vysvětlení jejího výkladu odpověděla, že se jí „strašně ulevilo, protože se bála hlavně Viselce, a pak karet X a Y, protože…“.

Tím vlastně ukázala nejen, že se bojí, ale že jí i uniká pointa toho celého. Tarotu i života. Nejspíš netuší, že dokud se bude bát nebo s něčím bojovat, nemůže jí život začít správně fungovat, nemůže přijít správný výsledek. Její strachy, úzkosti a hádky se do něj budou automaticky promítat a není možné, aby se to nedělo. Máme-li v sobě strachy, nejsme schopni je nepromítat do svých každodenních prožitků, rozhodování, komunikace, vztahů, financí, zdraví…

Jde tu tedy o zásadní nepochopení, že Tarot je „jen“ nástrojem, který nás dokáže naučit vnímat tak, abychom se bát a omezovat přestali. Musíme chápat, že nejdřív je nutné změnit sebe (zbavit se svých omezení) a až pak má smysl očekávat správný výsledek. Často doufáme ve výsledky, které nemohou přijít. Vyhlížíme, kdo se nás ujme, kdo nás bude ochraňovat, kde se konečně objeví naše životní láska, nebo aspoň vyhlížíme šťastnou náhodu, nenadálou výhru… To všechno ale znamená, že chceme životní změnu, aniž bychom provedli tu svoji.

Naprosto chápu, že to paní neví, je to obvyklé. Většina lidí kolem Tarotu vnímá jeho poselství spíš informačně než jako učebnici, podle níž se máme naučit žít. Chováme se jako analytici, ne žáci. Učíme se tarotové principy odříkávat, hledáme v nich zázrak nebo předzvěst svého štěstí, namísto abychom se podle nich učili chovat. Tarot si necháváme jen v hlavě — jsme teoretikové. V praxi se ale rozhodujeme i chováme jinak, nezměnili jsme se. Na kartě si přečteme „neboj se změny“, ale my se jí bojme. „Nelpi na starém“, ale my lpíme. „Nic ti nehrozí“, ale my si to nemyslíme.

Namísto otázek typu „Potkám letos konečně svého vysněného partnera?“ se máme ptát „Co mám změnit, abych se stala přitažlivou partnerkou?“ Namísto „Zlepší se letos mé finance?“ se máme ptát „Co mám změnit, abych se cítila bohatá?“ Tím ukážete, že už chápete, o co jde, o čem je i celý život. I že už víte, co se od vás chce a o čem to celé je i není.

Být teoretikem duchovního světa, případně hledat spásu v kartách či jiných technikách, kterým kloudně nerozumíme — o tom to není, proto to ani nikam nepovede. Tajemno je od toho, abychom je odkryli a pochopili, ne se v něm babrali. Život nás učí a rozvíjí, nemá zájem na nás tajemně působit. Chce, abychom poznávali a poznané zužitkovávali. Jenže my často jen opatrně našlapujeme kolem a s nadšením si povídáme o kouzlech. Připadáme si sice chytřejší, ale naše životy se nemění, protože na to se musí úplně jinak.

Je to jako byste každý rok před svým polem našli hromadu zrní, nadšeně si o tom zázraku povídali s kamarády, ale ani ve snu vás nenapadne to pole zorat, zrní zasít a obdělávat, abyste nakonec sklidili jako odměnu za svou práci úrodu. Přišlo to, co jste potřebovali, ale vy jste to nechali bez užitku. Stejné to je, kdykoli otočíte tarotovou kartu. Vesmír vám nabízí příležitost, která má pro vás nedozírný přínos. Ale ten přijde jedině poté, co s ní správně naložíte — když to poselství pochopíte a pustíte se trpělivě do práce — naučíte se podle něj uvažovat a rozhodovat.

Jedním ze základních poselství Tarotu je — neexistují žádné negativní karty, protože neexistují žádné negativní situace ani problémy. Už jen to když si uvědomíte, začnete se na život dívat jinak. Neříkám, že se hned přestanete bát, ale pochopíte, že není čeho a že vaše strachy jsou brzdami, které máte ze svého života odstranit. Dokud nezmizí, budou vás brzdit dál. Pak vám bude i jasné, že nemůže přijít zázrak v podobě tarotového výkladu, mandaly, modlitby ani výhry v loterii nebo příchodu pana úžasného. Vždy se vám nabízí jen a pouze práce na sobě — seberozvoj, který přinese sebezměnu.

Chápete-li správně, ani to jinak nechcete. Vůbec nemáte zájem na tom něco dostávat, chcete sami sebe rozvíjet. Sílit, bavit se sami sebou, sebepřekonáváním. Cítit se líp a líp, jistěji a jistěji, čímž dokážete víc a víc dobrého sdílet s druhými. Takto je to správně, toto se po každém z nás chce, to nás život každého učí. Toto je ono bohatství, láska, dobro a přitažlivost. Jakákoli jiná představa o nich je iluze.

O mnohém jsme naučení uvažovat jako slaboši a závisláci (což není naše chyba). Namísto „jo, to zvládnu sama“ nám v hlavách naskakuje „kdo mě zachrání, kdo mi pomůže, kdy přijde láska, kdo udělá něco, čeho se bojím za mě, kde něco pořídím lacino, jak se něčemu vyhnu…“. A právě tohle je nutné změnit. Dokud to v nás vypadá takto, nemůžeme chtít žít spokojeně a šťastně. I vztah bude v takovém případě jen útěkem od reality, od nutnosti se postavit na vlastní nohy, a nic kloudného nám nepřinese.

Nejsme na světě od toho, abychom se schovávali, utíkali, ani utápěli svou nejistotu ve vztazích (nefungujících, protože takové vztahy fungovat nemohou). Jsme tu proto, abychom si uvědomili, že vše zvládneme sami, že nepotřebujeme berličku, krytý zadek ani nic podobného. Vesmír je láskyplný drsoň. I já jsem takový. Mluvím otevřeně, ale s tím nejlepším úmyslem. Vím, že jedině tohle má smysl a hodnotu a je mi jedno, jestli to druzí berou nebo ne, to je jejich věc a jejich život. Nepotřebuji se nikomu zalíbit, tím bych mu jen škodil, byť by to tak nevypadalo. A to rozhodně dělat nemíním. Jedině když budu jaký jsem, něčeho dosáhneme, protože vy budete dosahovat výsledků. A to se i děje, za což jsem vděčný.

Nehledejte spásu v ničem, co se tváří mile a krásně, to vám nikdy nic nedá. Budete zabíjet čas, změna potřebuje něco jiného — výzvy a umění je zdolávat. Kdo si myslí, že rčení „všude je jen dobro a láska“ znamená, že v sobě bude nosit strachy, špatně uvažovat, ale ono to nebude ničemu vadit, nic nepochopil.

Ne, to se skutečně nikdy nestane, tak toho nechejte. Raději si uvědomte, že to dobro a láska, které skutečně všude kolem jsou, chybějí vám uvnitř. Proto vás míjí. Nečekejte ale změnu zvenčí, protože ona musí přijít zevnitř. Ne tak, že budete po něčem naivně toužit a snažit se být hodní, ale že se rozhodnete zbavit svých slabostí.

To je ta cesta, jediná, která vám přinese, co si přejete.