Umění nechávat věcem volný průběh
Dnes jsem sáhnul do svého druhého balíčku tarotových karet a vytáhl Královnu Disků. Je to skvělá karta, která učí člověka spolupracovat s Vesmírem. Přirozeně = tedy i nic nedělat. Umět nechat práci na něm.
Tahle milá karta bývá častým kamením úrazů, protože v nás hlodá nedůvěra, netrpělivost, pochybnosti, nutkání vzít věci do vlastních rukou a začít je řešit…
A to i poté, co člověk pochopí, že tu není na nic sám, že na všem neustále spolupracuje s Vesmírem a tudíž, to, jak ke každodenním záležitostem přistupoval dřív, je neefektivní a kontraproduktivní.
Královna Disků je etalonem této klidné pohody, která má přijít vždy poté, co v procesu tvoření splníme svou roli. Naše aktivita je potřebná, ale vždy jen v počáteční fázi etapy tvoření — musíme vymyslet, co chceme dělat, a svůj plán prozradit Vesmíru.
Hned poté pak přichází jeho čas a náš „víkend“. Mnozí ovšem chceme pracovat i o víkendu v iluzi, že tím něčemu pomáháme. Že náš aktivní přístup posouvá věci dopředu. Jenže neposouvá. Náš víkendový aktivní přístup pouze generuje zbytečnosti, které celý proces tvoření brzdí.
Zbytečně vydáváme energii na činnosti, které nemají smysl. Sice za sebou možná vidíme „kus poctivé práce“, ale je to kus zbytečné poctivé práce. A jejím produktem jsou při nejlepším zbytečné výsledky.
Život je hra klamů, klamy jsou tedy jeho všudypřítomnou součástí. Celý Vesmír naplno pracuje, podporuje nás úplně ve všech záměrech, ale je neviditelný. Člověk má tudíž dojem, že se nic neděje. A právě tohoto pocitu nicnedění učí Královna Disků se zbavit.
V krátké formulaci na kartě se objevuje důležité slovo zdárně. Protože právě onen zdar je zajištěn naší důvěrou ve Vesmírovo dokonalé řešení všeho, do čeho se pustí a my ho to necháme dopáchat až do konce.
Odpočinek i myšlenkové odpoutání od našich úkolů jsou nedílnou součástí procesu tvoření. Musíme to dělat, jinak nedáváme Vesmíru prostor uskutečňovat jeho úkoly. Spolupráce je o střídání se, a to musíme pochopit a zařídit se podle toho. Makat, a druhý den zase makat, a další dny zas a zas — je úplně špatně. Stejně jako nemakat, ale myslet na práci.
