Všechno má svůj čas
souvislosti s Princem Disků bych dnes chtěl připomenout, že „všechno má svůj čas“. Přímo na kartě najdete větu „přišel čas činů“, což avizuje, že ne vždy čas činů je, jsou i jiné časy, jiné fáze života.
Zdůrazňuji to proto, že mnozí žijeme tak, jako by čas činů byl pořád. Honíme se od pondělka do pátku, od nevidím do nevidím, a pak zase a zase. Život bereme jako čas permanentních aktivit.
Takto ale život vůbec nefunguje, proto tak nemá fungovat ani člověk. O tomhle život není, a už vůbec ne ten úspěšný. Nenarodili jsme se pro honičku ani úsilí, ale pro radostné žití. Jeho součástí je tvoření, ovšem zdaleka ne jedinou, a ani tvoření samotné není uskutečňováno pouze naší vlastní aktivitou.
Život funguje jako příroda
Život je nekonečnou sérií cyklů pěstování. Vše v životě se pěstuje a žijete-li jinak, jdete na to nesprávně. Pěstuje se úplně vše, tělo, duše, talenty, děti, uvažování, vystupování, mezilidské vztahy, podnikání…
Každý cyklus má své fáze, podobně jako v přírodě je jaro, léto, podzim a zima. Pěstování probíhá od přípravy záměru přes jeho usazení, realizaci až k uzrání stanoveného výsledku.
Fáze vývojového cyklu představují v Tarotu figury, tedy Princezna, Princ, Královna a Král. Princezna je zrodem něčeho nového, Princ ochotou to uskutečnit a Královna s Králem jsou složkami zralosti — Královna je o zralosti vnitřní, Král o zralosti vnější (obě složky zralosti jsou nutné).
Naše pocity jsou řízeny shora
Je důležité principy fungování života znát a chápat, abyste se zbavili potřeby jej žít jinak — honičkou a úsilím. Zbavíte se i stavů rozčarování, že se vám momentálně vůbec nechce tohle nebo tamto — pochopíte, že to je normální. Je to v souladu s tím, co po vás život právě chce — cítíte se vždy přesně tak jak máte, protože život se stará kromě jiného i o to, abyste se cítili vždy v souladu s fází, která je pro vás aktuální.
Své cítění musíme umět vnímat, což nejde, dokud v sobě nosíme vnitřního policajta, kterým sami sebe buzerujeme. Musím, nesmím, nezvládnu, nestíhám… Tohle nám nenašeptává Vesmír, tím my sami překřičujeme svou vlastní přirozenost, kterou je klid a radostné dělání toho, nač se momentálně cítíme naladěni. Což může klidně být i vůbec nic.
