Aby věci fungovaly, musí je pohánět láska

ico-black-sSprávně věci fungují, fungují-li úplně samy. Takto jednoduše je svět vymyšlený. Nic nevyžaduje snažení, úsilí, plánování, popostrkování, kontrolu… Naopak, tohle věci spolehlivě brzdí.

Jak už to tak v životě ale bývá — to, co vypadá na papíře triviálně, se ve skutečnosti ukáže jako to nejobtížnější. V případě správného fungování je potřeba úplně vše odbrzdit. Zbavit se veškerých tendencí do věci zasahovat — myšlenkami i chováním.

Eso Disků právě tento fenomén „dokonalého fungování“ člověka učí. Vede jej k tomu, aby se odnaučil chodit na věci rozumem i silou, a vydal se „cestou odbržďování“. Bude to cesta dobrodružná, která za odměnu přinese trvale perfektní výsledky. Trvalou životní kvalitu, ničím nepodmiňovanou, na ničem nezávislou.

Aspekt, na který bych se teď rád u Esa Disků zaměřil, je láska. Je zmíněna na začátku karty jako „umění milovat život“, a pak v samém závěru „vnímám svět s láskou“, za čímž je důležitý dovětek — „a tím tvořím vše, co chci.

Zaměřit se na to chci, abychom si uvědomili, že veškeré naše snažení je projevem deficitu. Deficitu právě té lásky. Jelikož ji necítíme, napadá nás řešit tohle a tamto, rozebírat, vyhodnocovat, dedukovat, snažit se, bojovat, obávat se, pochybovat…

Obecně řečeno — kde chybí láska, přicházejí dedukce a emoce. Neboli boj duševní a následně i v našem chování. K čemuž už zbývá jen zodpovědět otázku — „Co to ta láska vlastně je?“

Láska je Vědění. Což může znít překvapivě, protože takto se na lásku obvykle nedíváme. Proto bychom asi odpověď, že — milovat znamená vědět — nejspíš nikde nedostali.

Obvykle máme lásku spojenou se sympatiemi, případně hezkým chováním. Jsme přesvědčení, že chápeme, co láska je i že ji poznáme, ale to jsme úplně vedle. Kdybychom lásku znali, nebudeme znát emoce. Buď jedno, nebo druhé. Ale obojí zaráz žít nejde. Buď názory, nebo láska.

Člověk tráví v emocích každý den. Je plný názorů, a ty názory jsou na každém kroku konfrontovány se světem. Člověk pak prožívá ty konfrontace — buď kouká na něco, co vypadá v souladu s jeho názory, anebo ne. Adekvátně se potom cítí — dobře nebo špatně.

K tomu je užitečné vědět že ať tak či onak, skutečnost je jiná. A láska, to je vidění té skutečnosti. Není to natírání věcí ani na růžovo, ani na černo. Vidíte reálně, protože víte, jak se koukat. Proto je to Vědění, jelikož jen díky němu víte, co jaké skutečně je.

Jako odezvu na reálné pohledy na svět člověk lásku cítí — trvale, ke všemu. A to je i nutná podmínka úspěšného žití a tvoření.

Milovat život znamená s ním nebojovat. Nebát se jej. Nevidět problémy, nevidět hrozby, nevidět chyby, necítit se závislý, nemít pocit, že něco nesmím nebo musím.

Všechno nepříjemné i naivní uvažování a chování je neláska, jejíž zdroje jsou naše názory. A dokud budeme o životě a světě přemýšlet, budeme dedukovat názory další a další. Nikdy si nic nového nedovolíme. Nic nezměníme. Nic neuzdravíme. Není jak. Netvoříme, ale stavíme svému žití překážky. Motáme se uvntř ohradníku, který jsme si sami vykolíkovali. A bez lásky se z něj nikdy nevymotáme.

INTUITIVNÍ NAVIGACE
Článek pro mě na teď
Výklad pro mě na teď

Tags

top