Abych byl bohatý, musím být samostatný a soběstačný

Bohatství je správné vnitřní nastavení. proto není vůbec o penězích ani majetku, což si mnozí mylně myslíme a pak se za nimi honíme. Není ani o vztazích, což si zase myslí jiní, a tak po vztazích touží a chtějí na nich stavět své štěstí. Je to úplně jinak.

Bohatství je schopnost být spokojený jen tak, sám se sebou. Netrpět pocitem, že mi něco/někdo chybí. Nevyhledávat společnost a nekoukat kolem, kde bych si čím udělal radost. V seberozvoji se tomu říká Soběstačnost a Samostatnost. Projevuje se to tím, že nic od života nechci. Na ničem netrvám, po ničem netoužím, na nic nemyslím, bez všeho se dokážu obejít, aniž bych měl pocit, že tím trpím. Nežiji ani tím, že bych vyhledával pomoc, naopak si své věci rád řeším sám, baví mě stát na vlastních nohách.

Samostatnost a Soběstačnost jsou výsledkem správného vztahu k sobě. Uvědomuji si hodnotu svoji a všeho, co mi život dal — talenty, tělo, které toho spoustu dokáže, a duši, která dokáže všechno to bohatství cítit. A právě proto, že cítím to své bohatství, které mi nejde sebrat, cítím se dobře a okolní svět je pro mě jen okolní svět. Nechybí mi, je to jen prostor, který mi nabízí si sám sebe a své schopnosti užívat.

Opačné nastavení vnímá hlavně ten svět. Hodnoty i zdroje zábavy vidí v něm. Tím se stal člověk závislákem, kterému stále něco chybí, a tak každou chvíli po něčem pokukuje, o něčem fantazíruje, touží mít co nemá, být s někým, kdo tu není… Nedívá se na své šěstí a zábavu skrz sebe, ale skrz okolí. Možná výstižněji řečeno — nikoli skrz to, co má neustále k dispozici, ale to, co nemá.

Radost mu dělá když si něco koupí, sní, poslechne, na něco se podívá, někam zajde, někomu zavolá, někde se s někým sejde… Hlavní roli v jeho „zálibách“ hraje ta druhá strana — společnost, jídlo, nákup…

Tohle „opačné“ nastavení způsobuje, že člověku neustále něco chybí. Necítí se sám spokojeně ani bezpečně. A tak dál vymýšlí, zkouší, touží… A souběžmě s tím se trápí svými úvahami, jak by bylo hezké, kdyby bylo jinak, než jak je. Své štěstí vidí někde v budoucnosti. Až… Kdyby…

Z pohledu přitažlivosti je právě tohle totálně nepřitažlivé. A jelikož život je založen právě na té přiažlivosti, nefunguje, protože nemůže. Člověk sám sebe staví do role Robinsona uprostřed civilizace — cítí se sám a nosí v sobě touhu po změně.

Toužící člověk si obvyke neuvědomuje, že cesta vpřed je opačná, než si představuje — přestat toužit tím, že najdu hodnoty a zalíbení v sobě a tom, co odjakživa mám v sobě.

Příčinou všeho trápení je tedy pouze nesprávný úhel pohledu. Na sebe. Přestal jsem vidět hodnoty v tom, co mám, tím, že jsem se začal koukat kolem a vsugeroval si, že jsou hodnoty tam. Sám sebe nedoceňuji a okolí přeceňuji. Od té chvíle jedu ve své psychóze, kterou se denně mrskám.

Život je vymyšlený dobře a tohle to jen potvrzuje. Nikomu nemá co chybět, dá se na to jen špatně dívat. Pak ztratí hodnotu, co skutečně hodnotné je, na úkor toho, co není v mé režii a já si na tom pěstuji závislost se vším, co k ní patří.

Čím dřív člověk začne pracovat na své samostatnosti a soběstačnosti, tím dřív skončí jeho utrpení. Přestat zabíjet čas trajdáním, vysedáváním u televize a internetu, sdílením zbytečností na „sociálních“ vykecávadlech… Obecně řečeno — říct „Ne!“ konzumaci zbytečností, a začít žít aktivně a tvořivě, používáním a rozvíjením svých schopností.

Život začne bavit, protože jsme konečně pochopili, o čem vlastně je — na čem jej stavět, čím jej trávit — aktivně, sami sebou. Díváme se na vše už jen jako na prostředek, na kterém si užíváme sami sebe, od smetáku, kartáčku na zuby, přes klienty, partnera, děti, aktivní odpočinek…

Ještě jinak se dá úspěšné žití vyjádřit jako — trávím čas péčí o to, co do mého žití skutečně patří. Tedy já, mé tělo (pohyb a odpočinek), má duše (seberozvoj), mé talenty (seberealizace) a můj domov (prostředí, ve kterém žiji).

Stop konzumu, o to jde. Konzum je peklo, lákadlo, bludička, která vítězí pokaždé, když jí podlehneme. Konzum má hodně podob, od pokleslých po zdánlivě vznešené. Je ovšem dobré si uvědomit, že kdykoli něco sami aktivně děláte/sdílíte, je to vždy úplně jiná liga, než když na něco jen koukáte nebo posloucháte. Co sami vymyslíte, připravíte a prožijete, je vždy řádově úplně jiné, než co vymyslel, připravil a prožil někdo jiný.

Jelikož konzumace čehokoli je laciná, proto je laciný i život na ní stavěný. Laciný = neuspokojivý. Bohatství přijde až poté, co začneme život stavět na svých vlastních aktivitách, žít sami za sebe a pro sebe, užitečně a smysluplně, tedy — samostatně a soběstačně.