Bláznova cesta
Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.
IV: Císař
U Císaře se Blázen dozvídá o své velikosti. I ty jsi se, Blázne, narodil jako Císař. I ty jsi na světě, abys byl autoritou. Jsi mocný tvůrce, máš všechny potřebné schopnosti si svůj život tvořit, tak to dělej. Proto jsi se narodil. Máš si svůj život užívat a tvořit přesně v souladu s tím, jak věci vnímáš a cítíš.
Vnímej, co ti vyhovuje a co ne, v čem jsi dobrý a v čem ne, co tě oslovuje a co ti nic neříká, a tím se řiď. Jdi svou cestou, nemanipuluj sebou ani sebou nenech manipulovat. Názory ostatních neber vážně, nemají s realitou moc společného. Řiď se tím, co cítíš, to je vždy správné.
Stejně se chovej i k ostatním. Nemanipuluj jimi, nechtěj je měnit, nesnaž se je o ničem přesvědčovat, nic od nikoho nechtěj. Respektuj jedinečnost svoji i ostatních, nechej každého, ať žije po svém, myslí si co chce, a žije si, jak chce.
Pak jsi mocný, protože s nikým nebojuješ, ani sám se sebou. A ta tvoje moc otevírá dveře všem tvým záměrům a potřebám = nikde nenarážíš. Jsi pak i nesmírně užitečný, protože tvé chování je přitažlivé. Jsi inspirativní, nezávislý, opravdový.
Každý máme své jedinečné talenty, i ty je máš. A ty talenty máme proto, abychom se bavili jejich používáním, abychom jimi byli užiteční sobě i ostatním. Vnímej, v čem jsi výjimečný, co ti jde samo, a to rozvíjej. To je tvá cesta, jediná, na které ti bude dobře. Je úplně jedno, co to je, důležité je jen to, že to je „to tvé“.
Jedině, jdeš‑li cestou svých talentů, cítíš se dobře, rosteš jako člověk a cítíš, že stojíš na vlastních nohách. Neděláš-li to ale, cítíš se malý, nedůležitý, slabý, zbytečný, osamělý, ohrožený a nešťastný. Jsi malicherný, emotivní, pro vše dobré naprosto nepřitažlivý.
Slabý člověk se necítí, jak by měl a obviňuje z toho svět. Vše vidí dramaticky, ve všem hledá problémy, věci mu přijdou drahé, lidé zlí, špatní… Ale skutečnou příčinou je jeho přístup ke svému žití, v jalovém nakládání ze svým potenciálem, který namísto aby rozvíjel, soustavně potlačuje.
Se svojí silou potřebuješ správně nakládat. Hlídat si, abys ji využíval pouze způsobem, který slouží. Nesnažit se jí zneužívat, nezkoušet ji používat proti druhým, na prosazení svého apod. Ani jí nemrhat „pácháním dobra“. Od toho sílu nemáš, všechny tvé záměry a potřeby se dají, mají a dokonce i potřebují uskutečňovat zcela nenásilně.
Silný se potřebuješ jen cítit. Být si vědom, že jsi mocný tvůrce, věřit, že vše , co si přeješ, dokážeš uskutečnit, že dokážeš žít přesně tak, jak si přeješ. Skutečná síla je jen vnitřní pocit, navenek sílu projevují jen slaboši, kteří se snaží bojovat. A právě proto zůstávají slabí a jejich cíle v nedohlednu, protože — Vesmír neočůráš. Vesmír slabému a bojujícímu dveře neotevře, protože k tomu není důvod, nezaslouží si to.
Jakmile začneš svou sílu zneužívat, obrací se proti tobě a zavírá ti dveře, tak to je. Tak si to hlídej, a bude ti dobře. Jediný, kdo ti dokáže bránit, jsou tvé názory a snaha jít na něco silou. A silný člověk to ví, proto se chová tak, aby si neškodil, aby si před sebou nezavíral dveře.
Tvá síla nespočívá ve tvých talentech a schopnostech, ale ve tvém pochopení, jak s nimi zacházet. Schopnosti má každý (i všichni slabí), ale jen někteří vědí, co s nimi. Silný jsi tehdy, řídíš‑li se životními zákony. Chápeš‑li, že jsou nastaveny ve tvůj prospěch — tak, abys mohl žít po svém a neomezeně tvořit. Stačí je tedy dodržovat, a není možné se mít špatně, není možné, něco nedokázat, není to prostě možné. Možné je ale se těmi zákony neřídit, a pak to funguje přesně naopak — není možné se vymotat z nekonečných bojů a kompromisů.
