Bláznova cesta
Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.
V: Velekněz
Velekněz prozradí Bláznovi dvě tajemství: o polovičatosti a samovolnosti. O polovičatosti jako základní vlastnosti Vesmíru, a tedy i všeho v něm. O polovičatosti jako mechanismu, který je zdrojem zábavy, růstu a všeho dobrého, který ale stejně tak může být zdrojem degradace a zkázy.
Vše je polovičaté, a to je dobře. I každý člověk vyroste do stavu polovičatosti. Jsme na tom tedy všichni stejně, aby bylo žití spravedlivé. I ty, Blázne, jsi polovičatý. Polovina tvých nastavení a tím pádem i názorů ti slouží, a polovina ti ubližuje. A to je úplně v pořádku, do toho stavu jsi vyrůst měl stejně, jako do něj automaticky vyrostl úplně každý.
Dobře je to proto, že v tvé „odvrácené“ polovině leží tvá perspektiva. Je to prostor, který ti umožňuje jej ladit, a tím se i vyvíjet. Růst jako člověk a tím i zvedat svoji životní úroveň. Jinak, než že vždy poladíš sám sebe, ani životní úroveň růst nemůže. To si jen lidé bláhově myslí, že když si něco koupí, někam se odstěhují, něco si užijí, tak jim to i něco přinese. Ale to jsou jen naivní fantazie, které se v praxi vždy ukážou jako liché.
Polovičatost je tudíž správný stav, proto se v něm každý ocitneme. Jenom — to nemá být stav konečný. Člověk nemá polovičatý zůstat, v tom mu dobře nebude. Člověk má ze stavu polovičatosti kontinuálně růst, bavit se každodenními kroky vpřed, které dělá.
Ve skutečnosti se ani ničím jiným, než svým růstem, bavit nedá. Život je jednoduchý, vše jde dělat správně jediným způsobem (ke kterému jen existuje nekonečno variant nesprávných, které nikdy nepřinesou, co člověk čeká).
Život je tedy koncipovaný tak, aby člověk mohl růst, aby se mohl bavit na každodenní bázi kroky, které dělá. Sám připravuje každému člověku kompletní ideální program, který každodenní zábavu i růst zajišťuje, i který se automaticky stará o vše potřebné, co člověk ke svému žití potřebuje.
Život je tudíž bezstarostný, protože funguje sám. Od tebe, Blázne, vyžaduje jen, abys jej nechal plynout a svůj program a úkoly si nevymýšlel. Protože dokud to děláš, všechno jen naivně komplikuješ a jdeš sám proti sobě. Ty, ani jiní lidé, nedokážete vymýšlet, co věci potřebují ke svému fungování. Jenže mnozí to vůbec netušíte, a právě o to se celou dobu snažíte, čímž jdete proti všemu a nejvíc sami proti sobě.
Člověk se naučil žít starostmi. Není hloupý, jen neví, jak věci fungují. Jak funguje jejich každodenní život. A protože to nevědí, o fungování všeho se snaží. A jelikož na to nejsou stavění, dělají věci, které dělat vůbec nemají a které nikam nevedou (jen si jimi hází klacky pod nohy). Žijí polovičatě = přežívají. Svou polovičatost obracejí sami proti sobě — tráví čas zbytečnostmi, řeší zbytečnosti, honí se za zbytečnostmi, a zároveň si odepírají to, co si skutečně žít přejí. A tak jim stále něco chybí, o něco se snaží a po něčem touží.
Nechej život plynout, Blázne. A nauč se pouze správně reagovat na vše, co ti sám bude posílat. Řiď se tím, co ti řekl mág, Velekněžka, Císařovna, já i ostatní na tvé cestě. A začneš konečně skutečně žít. I si uvědomovat, jak naráz vše funguje úplně jednoduše, samovolně a mnohem líp, než kdy dřív. Naráz je po starostech, protože sis je přestal vymýšlet. A naráz je i po kompromisech, protože cítíš, že neexistuje důvod je dělat.
