Bláznova cesta
Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.
VI: Zamilovaní
Zamilovaní učí Blázna chápat, že nic nemá být dokonalé. Na dokonalosti není nic užitečného, to jen rozum má tendence se o ni snažit, ale i zde je rozum krátkozraký, úplně mimo. Dokonalost = nuda.
Zamilovaní Blázna učí, že každý už přichází na svět po všech stránkách ideální. Možná lépe řečeno — kompletní. Ideální pro svou životní cestu, pro svůj růst (a tedy pro svůj zdroj zábavy a naplnění), i pro role, které si na ní má užívat a plnit. Je přesně takový, aby byl užitečný sobě i ostatním. Kdyby byl jakkoli jiný, vše se jen zkomplikuje.
Rozum na všem hledá nedostatky, tedy i na lidech. A právě toho učí Zamilovaní Blázna se zbavit pochopením. Pochop to sám kvůli sobě, Blázne, protože dokud vidíš nedostatky okolo, vidíš je i sám na sobě. A dokud se tak na sebe koukáš, dobře ti nemůže být.
Nedokážeš si věřit tak, jak potřebuješ. Nedokážeš se mít rád tak, jak potřebuješ, nedokážeš prožívat pohodu takovou, jakou potřebuješ. Nedokážeš dojít tam, kam skutečně chceš. Nic z toho nejde, pokud nesplňuješ jednu z nezbytných podmínek — dokud se nemáš tzv. „bezpodmínečně rád“, protože věříš rozumu, že je na tobě něco špatně, něco málo dobrého. Dokud to tak máš, stále si na něco hraješ, o něco snažíš a s něčím bojuješ, a tak se motáš a přešlapuješ na svém malém a malicherném písečku.
Stejně tak dokud vidíš nedostatky okolo, nikam nedojdeš. Nemáš k lidem, věcem ani prožitkům ten vztah, který potřebuješ cítit a vyzařovat, aby ti byly otevírány dveře. Vesmír neočůráš, jeho zákony od tebe nechtějí moc, ale pochopení je jedna z těch mála podmínek, které jsou vyžadovány.
Každý jsme jiný, a potřebujeme být jiný. Každý tu potřebujeme plnit různé role, a k tomu nelze být všichni stejní. To by nám naše role ani nešly, ani nás nebavily. Každý člověk si potřebuje být vědom své jedinečnosti a potřebnosti, jinak se bude cítit jako šedá myš, nedůležitý, nahraditelný, nepotřebný…
Každý jsme stejně důležitý, cenný a nenahraditelný. Každý bez výjimky, ono tak jen opět vůbec nevypadá. Někdo působí veledůležitě, jiný naprosto nepotřebně, někdo dokonce škodlivě, ale to všechno jsou jen klamy, aby tě měl rozum čím provokovat. Abys mohl být vystavován rolím a okolnostem, které tě dokážou posílit.
Takže milý Blázne, chceš‑li se cítit silný, schopný, věřit sobě i životu a jeho podporujícím mechanismům a chceš‑li žít svobodně způsobem, který s tebou naprosto souzní a sám funguje, měj se bezpodmínečně rád. Měj na sobě stejně rád vše, co víš a umíš, jako i vše, nač jsi natvrdlý a nešikovný. Měj rád, jak vypadáš, se vším všudy. Neexistuje žádný vzor krásy, kromě toho nesmyslu, který ti sugeruje rozum. A když už mluvíme o té lásce, tak je dobré znát její definici:
Láska je koukání na svět s pochopením. TO je láska. Nic naivně růžového, ale pochopení. Pochopení, jak koukat reálně, bez příkras i bez očerňování. A ono reálné koukání bez přibarvování je přesně to, co ti teď předáváme. Koukání na vše (nejen na lidi) s vědomím, že to je ideální, kompletní, užitečné, cenné, nenahraditelné a podporující přesně takové, jaké to je. A pokud se ti něco nezdá, zapracuj na sobě, na svém pochopení, že i „to“ je úplně ideální a není nic proti ničemu, že to tu je. Žádné nedostatky neexistují, ani existovat nemohou, to je zákon. Nepodléhej dojmům, a jsi silný. Podléhej dojmům, a zůstaneš slabým a věčně bojujícím.
Možná tě napadla otázka — „Když je vše ideální, tak k čemu chtít růst? Není to protimluv?“ Není, i v tomto je vtip. Každý člověk přichází jedinečně a ideálně přednastavený. Ale jeho ideální stav se má vyvíjet. Role, které zde plní se mají vyvíjet. Pro jeho vlastní dobro, aby se cítil spokojený. „Ideálnost“ se tudíž má kontinuálně měnit. Co bylo ideální včera není ideální dnes. Když jsi se, Blázne, narodil, bylo ideální, že neumíš nic. Ale dnes už není ideální, kdybys nic neuměl. Dnes je ideální, že jsi se postupně naučil vše, co ses naučil. Včera bylo ideální, když jsi o lásce nevěděl nic, a dnes je ideální, když už ji chápeš. A zítra se zase něco koukej naučit, ať tvá ideálnost roste.
Jsi tedy ideální, Blázne. Nic ti nechybí, ale zároveň využívej každodenních prožitků, abys šel každý večer spát jako jiný člověk, než jaký ráno vstával. Pak budeš lásku cítit pořád, protože jejím zdrojem jsi ty sám. Tvé vědomí vlastní kompletnosti, a zároveň pokroku, který jsi i dnes udělal. A ten pocit ti nikdo nedokáže sebrat.
Stejně tak tě nic nedokáže zastavit, protože zastavit se lze jen na tom, co nemáš rád. A je opět úplně jedno, zda si myslíš, že to, co nemáš rád, nijak nesouvisí s tím, kam chceš jít. Že na tom, na kom ti něco vadí, není pro tvé záměry důležitý. Buď máš rád úplně vše, anebo si zavíráš dveře a generuješ komplikace. Tak to je, milý Blázne.
