Bláznova cesta

Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.

X: Kolo štěstí

Setkání s kormidelníkem učí Blázna správně se chovat na svých cestách. Jak to dělat, aby se vydával na správné a vždy došel úspěšně do cíle. Aby poznal, kam jít a kam ne. I aby si své záměry dokázal spolehlivě a samozřejmě plnit. Aby si dokázal vše ve svém životě nastavit tak, jak mu to vyhovuje. Aby dokázal i vše změnit, případně uzdravit. Aby pro něj prostě jakýkoli záměr byl jen o užívání si kroků na cestě k cíli, bez pochybností, zda tam vůbec dojde.

Kormidelník říká — tajemství správného chování se na cestách spočívá v tom vůbec netočit kormidlem. Nenechat se žádnými okolnostmi přimět jím začít kroutit, kličkovat, měnit směr, o to tu jde. K tomu potřebuješ pochopit, jakou roli všechny okolnosti hrají — dělají tvou cestu zábavnou a cennou. A to se dělá tím, že tě sem tam přijdou inspirovat, a jindy zase provokovat. Sem tam tudíž okolnosti přinesou jasný impuls, kudy dál, a jindy se budou tvářit jako problém, zásek, překážka, hrozba nebo falešné lákadlo. Jenže…

…jenže to je vždy jen zdání. A správný kormidelník to ví, tak se i adekvátně chová. Navzdory všem zdáním drží původní směr a nenechá se ničím zviklat. Pak má ze sebe radost, protože si užívá svoji nezastavitelnost. Má provokující okolnosti rád, protože v nich vidí zdroj své zábavy a růstu — otrkává se, pěstuje si díky nim nadhled. Bez provokací by se na svých cestách nudil. Byly by prázdné, o ničem, zbytečné.

Takže kormidlem nekroutit, jen ho pevně držet. To je první zásada úspěšného a šťastného žití. K tomu ale patří ještě jedno důležité tajemství. Podíváš‑li se na obrázek na kartě, nevidíš, že bych kormidlo držel. Já jen stojím u něj a koukám dopředu. Co se ti tím chce naznačit?

Že ani ty, Blázne, nikdy nezkoušej kormidlo držet. Nesnaž se vymýšlet a plánovat, kudy k cíli jet, jaké kroky dělat… To bys naletěl na špek naivitě, rozumu. Nejsi schopen vymýšlet, jaké kroky vedou k cíli, tak se o to ani nesnaž. Tak se to nedělá, to je chyták.

Vidíš na kole ty postavičky? Opičáka, krokodýla… Ty symbolizují, že pokud se budeš snažit kormidlem kroutit, každou chvíli potkáš opičáka, který si z tebe přišel udělat legraci. Jindy potkáš strašáka, jindy falešné lákadlo, a takhle budeš donekonečna bloudit a narážet na samé nástrahy, které si z tebe chodí dělat dobrý den (a ty jim to baštíš a skáčeš, jak oni pískají).

Drž si jen svou představu cíle. Uvědom si, čeho chceš dosáhnout, a to si jen vnitřně zadej jako svůj aktuální cíl. Tu představu si sem tam připomínej, a víc nedělej. Teď své kormidlo držíš správně — svým srdcem, svým záměrem. Všechny skutečně potřebné kroky se pak budou odehrávat samy, takto je to zařízeno. Život ti sám bude připravovat jeden krok za druhým, a ty máš jen na každý správně zareagovat = zachovat se za daných okolností správně, v souladu s životními zákony. 

Což mnohdy znamená „nenechat se zviklat provokujícími okolnostmi“. Nenechat se přesvědčit, že je tu nějaký problém, ustát to zdání. To je totiž nejtěžší, a právě na tom se láme chleba všech cest. Kdo tajemství Kormidelníka alias Kola štěstí nezná, bere všechny okolnosti vážně, a tak na ně reaguje všelijak, jen ne tím, že nedělá nic. Že jen „drží směr“ ve svém srdci, ve své představě, aniž by se snažil něco vymýšlet, řešit, bránit anebo jakkoli kličkovat. 

Právě tím, že se lidé snaží „řešit problémy“ si po štěstí šlapou nejvíc, protože žádné problémy neexistují, a tak každá snaha něco „řešit“ je ve skutečnosti odbočení z cesty kamsi do slepých uliček bujné fantazie. Rovněž snaha vymýšlet způsoby, jak ke svému cíli dospět, je naivní a takovým způsobem se k cíli dospět nedá, to je zákon. To jsou vždy jen mé představy o tom, jak by cesta měla vypadat, ale mé představy jsou vždy liché, nepovedou tam, kam si představuji. 

K cíli potřebuješ být doveden. Životem a jeho zákony. Dělat kroky, které život připravuje a ty na ně správně reaguješ. K čemuž patří i „nenechat se přimět cokoli vymýšlet a zkoušet, ani s čímkoli bojovat a řešit to“.

Dokud člověk nechápe, jak cesta ke štěstí funguje, nikdy k žádnému svému cíli nedojede. Vždy bude cítit, že je tak napůl cesty. Mnozí pak své cíle vzdají. Sami sebe přesvědčí, že to nejde, anebo se smíří s kompromisem, a najdou si nějakou únikovou náhražku… Ale každá náhražka bude vždy jen náplastí, která neřeší to, co by sis ve skrytu duše přál. A žít s náplastmi, to milý Blázne nechceš. Život nabízí mnohem lepší možnosti. Stačí projevit chuť mu doopravdy porozumět, a otevřou se ti nebývalé rozměry.

A než se s tebou rozloučím, prozradím ti poslední tajemství Kormidelníka nebo chceš‑li, Kola štěstí. Tím tajemstvím je správná odpověď na otázku — „Co si přát, abych byl opravdu šťastný?“ Ta otázka je důležitější, než se zdá, protože ve Vesmíru existuje vždy pouze jedna správná možnost, a k ní nekonečno nesprávných. Platí to tedy také o přáních (cílech, záměrech)… Takže — co je správné si přát?

„Mít kam jít.“ To si přej, na to se zaměř, a bude ti dobře. Je úplně jedno, zda cítíš, že je aktuálně potřeba se něco naučit, něco změnit, uzdravit, vyladit, anebo cítíš, že se chceš vydat něco dokázat. Je jedno, co je tvým cílem, důležité je, že ať je to cokoli, máš na to, dokážeš to, a veškerá zábava čeká na té cestě, v krocích, které budeš veden dělat.

Zapomeň na všechny naivní cíle, jejichž společným jmenovatelem je něco získat, mít, koupit… Ty všechny končí rozčarováním, že ti nic nepřinesly, mnohdy ti život naopak zkomplikují. Radost z dosažení cíle je jen chvilková. Zatímco radost z chůze po správných cestách je radost trvalá.

Od svých cest nic nechtěj, na ně se vydávej čistě proto, že si chceš užívat každodenní kroky po cestě, která s tebou souzní, anebo kterou aktuálně považuješ za důležitou. Pak jsi pochopil život a našel zdroj štěstí. Vybírej si tedy své cesty správně, nenech se zmást kalkulem a mamonem. Nechtěj si svými cestami něco kompenzovat. Chtěj jen trávit své žití tím, co souzní s tvým nastavením. Co tě baví, zajímá, v čem se chceš realizovat, případně co chceš na sobě změnit, vyladit, uzdravit. Nědělej nic pro zisk ani pro jiné formy ukojení ega, to se budeš jen trápit, protože na těchto cestách podporovaný nejsi. Tady jen věčně narážíš, dokud si neuvědomíš, že na to jdeš špatně, že se honíš za bludem.

A to je ode mě, Blázne, vše. Hodně štěstí na tvých cestách. Vybírej si své cíle srdcem, nenech se zmást rozumem. A nenech se ani nikdy odradit, přijde‑li ti tvůj aktuální cíl nedosažitelný. Naopak, právě za takovými má smysl se vydávat, takové cesty tě budou bavit i rozvíjet nejvíc.