Bláznova cesta
Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.
XII: Viselec
Viselec se Blázna při jejich setkání hned na úvod zeptá — „Jestlipak víš, proč visím hlavou dolů?“ Což Blázen netuší, a tak mu to Viselec vysvětlí: Já měl, milý Blázne, pochopit, že spousta věcí na světě, prakticky úplně všechny důležité, jsou jinak, než se na ně člověk kouká. Dokonce nejen jinak, ale přesně naopak. A to hned tak někoho nenapadne.
Kopec toho, co se zdá být správné, škodí, a kopec toho, co se tváří jako špatnost, slouží. Spoustu toho, co nás přichází podpořit, vidíme jako problém, a mnohé, co považujeme za potřebné a prospěšné, je nejen zbytečné, ale sebedestruktivní.
Věci je potřeba řešit úplně jinak, než jsme zvyklí k nim přistupovat, protože fungují úplně jinak, než si myslíme, a je to jedno, zda na lidové úrovni anebo odborné. I spousta věd a nauk neví, co vlastně zkoumá a snaží se k tomu přistupovat rozumem. A tak stále něco řeší, a až najde „řešení“, hned se objeví další „problém“ a tak to pokračuje slepými cestami donekonečna, aniž by to v praxi kdy kloudně fungovalo.
Odháníme od sebe podporu a přitahujeme překážky, protože nepoznáme jedno od druhého. Vymýšlíme si činnosti, které nám přijdou potřebné, ale ve skutečnosti nikam nevedou. Ne, že by nic nefungovalo, ale je to vždy jakési polovičaté, něco za něco, ve výsledku patová situace nebo začarovaný kruh.
A to je v pořádku. Do jisté míry. Člověk má část života koukat naivně, ale nemá to tak zůstat. Resp. může, ale nemusí. Každý má možnost se vydat na stejnou cestu pochopení, jako ty, Blázne. A objevit svět klamů, ve kterém žil, a vstoupit do světa pochopení, kde aniž by se změnilo cokoli jiného, než brýle dotyčného, panuje pohoda, zdraví a hojnost.
A přesně tuto „změnu brýlí“ na cestě poznání já, Viselec, zosobňuji. Jsem předěl mezi světem nevědomosti a světem pochopení. Mezi světem dramat a pohody. Představuji zlomový bod životní úrovně. Protože život je hra, postavená přesně na této pointě — vše se tváří úplně jinak, než si myslíš, než se zdá a než o tom tvůj rozum uvažje. Rozum tě klame, ale dělá to mazaně, protože všechny omyly, kterými tě krmí, znějí naprosto logicky. Dávají smysl, proto jim věříš, proto se jimi snažíš řídit, proto se jich bojíš, proto stále něco řešíš. A uspokojivý stav ne a ne nastolit, uklidníš jedno a hned se objeví nové.
A právě ten věčný rozpor mezi logičností tvých názorů a výsledky, které ti to přináší, má být impulsem, který mnohé nakopne a dostanou chuť tomu přijít na kloub. Vydají se na cestu, která jim odhalí „skrytá pravidla“ jak koukat a jak se chovat úplně jinak, než doposud.
Ta nová pravidla znějí také logicky, každý jim porozumí. Životní pravidla jen vědí něco, co člověčí názory nevědí. A to stačí k tomu, aby stejnou logikou spěly k úplně rozdílným, dokonce protichůdným závěrům. TO je vtip života, který je mezníkem mezi světem dohadů, dramat a kompromisů, a světem pohody, zdraví, bohatství, úspěchu, radosti… Mezi světem, kde se stále něco řeší a světem, kde vše funguje samo a samozřejmě.
Nemusíš se věšet za nohy, to je jen symbol, že buď se rozhodneš změnit perspektivu, jak na vše koukáš, anebo ne. Ať tak či tak, bude to se vším, co k tomu patří. Každý ať si vybere sám, je to jeho život, má si sám rozhodovat, jak s ním naloží. Vesmíru je úplně fuk, jestli se trápíš, anebo se bavíš. Neexistují žádné dobré ani zlé síly, vše si způsobuješ sám tím, jak jsi ochotný se svým žitím nakládat. Jak se stavíš k příležitostem, které ti život nabízí. A jedna z nich je — možnost se naučit koukat úplně jinak. Ale je to jen možnost, stejná jako jestli se rozhodneš naučit jezdit na kole nebo ne.
