Bláznova cesta

Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.

XVI: Věž

Věž učí zákonu zcela nezbytnému pro úspěšné fungování. Učí, jak se chovat „ve tmě“, protože na všech cestách, které někam vedou, se střídá den s nocí. Světlo s tmou. Všude, kam má smysl jít, se střídají chvíle, kdy jdou věci hladce, a kdy potřebuje přijít „tma“ (a tak i přijde). A ta tma je fajn, je potřebná. Spousta správných kroků se potřebuje odehrát ve tmě, bez vystavení tmě by nešlo pokračovat.

Ke tmě ovšem musíš získat správný vztah, Blázne, aby ses v ní choval tak, jak mnohé tvé kroky vyžadují. Potřebuješ poznat její tajemství, a přesně tomu tě já, Věž, naučím. Pochopíš potřebnost tmy.

Všichni to známe. Každý mnohokrát zažil, že něco řeší, ono ne a ne. Pak usne, probudí se, a naráz je řešení jasné, naráz se ukáže, kudy dál. Ráno moudřejší večera, říká se a zrovna tohle je pravda. Věc jen potřebovala tmu. Dokud by se člověk snažil nejít spát, zůstal by zaseknutý, protože jediné, co zabere, je spánek. Tma má svou nenahraditelnou moc, probíhají v ní procesy, bez kterých se nehneme dál. I ty, Blázne, potřebuješ každou chvíli spát, jinak bys brzy skončil.

Tma se ale projevuje ještě jinak — proobouzí se i v našich myslích. Mysl potřebuje být občas vystavena tmě, protože se potřebuje vyvíjet. Vše nové je ve tmě, vše správné je ve tmě, a potřebuje se to z té tmy zjevit. Musíš proto dovolit, aby se tma rozplynula a ke zjevení došlo. Aby se ukázal další krok, aby přišlo pochopení, řešení… Každý krok vpřed se musí zjevit ze tmy. Když to nevíš a neděláš, kroky vymýšlíš, a to jsi úplně mimo, jen o tom nevíš.

Pro tebe, Blázne, to znamená, naučit se s tmou správně zacházet. Používat ji jako nástroj pro dosahování svých cílů. Jako nástroj, který zajišťuje správný chod a vývoj, který vede k řešením, ke správným odpovědím, do správného, do lepšího, do bezpečí, ke zdraví, k bohatství, k úspěchu…

Řeknu‑li ti své tajemství technicky, ve tmě se potřebuje spálit vše, co tě brzdí. Spalování brzd je univerzální mechanismus, jak správně postupovat vpřed. Spálit brzdu, o to vždy jde, tak se vše správně dělá a nijak jinak. Spálení brzdy je univerzální řešení pro cokoli, co potřebuje pošťouchnout, uzdravit, změnit, uskutečnit. A brzdy hoří jen potmě. Někdy je tou tmou noc, jindy je tou tmou chvíle, kdy máš zatemněnou mysl a tak se cítíš pod tlakem. Provokovaný, bezradný, tlačený představami, okolnostmi, pochybnostmi, vyhlídkami, časem, financemi, zdravím… 

A řešení toho všeho je už dávno připravené, ty o něm jen nevíš, k tobě se zatím nedoneslo a čeká se, jestli to dovolíš. Znáš‑li tajemství Věže, víš přesně, co udělat — spálit brzdy. A tak to uděláš tak samozřejmě, jako když se jdeš vyčůrat.

Ovšem když tajemství Věže neznáš, pálit brzdy nepůjdeš. Půjdeš dělat něco jiného — rovněž vždy totéž. Půjdeš bojovat. Začneš vymýšlet problémy a bojovat s těmi svými výmysly. Sám sebe nejdřív vystresuješ, a pak od toho svého stresu budeš dostávat nakládačku. Nechápeš totiž, co se děje. Jako obvykle věříš dojmům a rozumu, který tě krmí dramatickými nesmysly.

Bez znalosti tajemství věže nemáš noc rád. Ona tebe ano, ty ale neumíš kamarádit s ní. A tak dál věříš nesmyslům, a kdykoli přijde tma, aby tě podpořila, začneš s ní zápasit. S tmou se ale zápasit nesmí. To pak kouzlo nefunguje. To pak nikam nevede. Aby kouzlo noci fungovalo, potřebuje pochopení. Pochopení, že ve tmě je potřeba jen spálit brzdu. Nic víc, nic míň, nic jiného.

Příchod noci aktivuje rozum, ten aktivuje fantazii, a ta aktivuje člověka něco vymýšlet a řešit. Člověk začíná být aktivním, jenže se přesně to od něj ve tmě nikdy nechce. On ovšem přesně to dělá, čímž si podřezává větev. Nezná tajemství tmy, tak se není čemu divit, ani mu to mít za zlé. Jde s ním jen soucítit, protože se trápí.

Miluj noc, miluj tmu, Blázne. Tu na nebi i tu, která se v tobě sem tam probudí. Využívej kouzelné schopnosti obou temnot, protože bez nich nejsi a nebudeš nic. Nic nedokážeš, nikam nedojdeš. Obě tmy jsou tu proto, abys mohl žít, tvořit, měnit, uzdravovat, užívat si své úžasné schopnosti. Používat žití jako prostředek ke svému naplnění a tvořivosti. Bez tvořivosti je jen prázdno, jenže bez tmy si o tvořivosti můžeš nechat leda tak zdát. Bez tmy budeš tvořit jen zbytečnosti, které nikomu nepřinesou ani ň. Ono totiž vůbec není fuk, CO tvoříš. Ale na to přijdeš sám, Blázne. Jakmile vyzkoušíš tajemství tmy v praxi, hned pochopíš rozdíl mezi jakožetvořením a tím opravdickým, kdy používáš tmu na každém kroku.