Bláznova cesta

Motto: Karty Velkých arkán se někdy popisují jako příběh Blázna na jeho cestě životem. Setkává se postupně s ostatními kartami, přičemž každé to setkání mu přinese patřičná pochopení — „Aha, takhle to je! Tak se to dělá! Takto věci fungují!“ Bláznova cesta popisuje život a jeho možnosti — člověk se narodí nevědomý, a může se vydat buď naivní cestou názorů (rozumu), anebo cestou pochopení životních zákonů, které mu ukážou, že věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají být, ani nefungují tak, jak si člověk dokáže představit. Bez žití s pochopením bude život neustále dramatický a polovičatý, protože budeš donekonečna bojovat se svými dramatickými představami — to chce Bláznova cesta člověku sdělit a nabídnout mu tím příležitost správně uchopit svou životní úroveň.

XXI: Universum

Ahoj Blázne, došel jsi na konec své cesty, čeká tě poslední tajemství životních zákonů, aby sis mohl svůj život tvořit k obrazu svému, aby tvůj život byl jedna báseň, což je i skutečný význam slova uni-versum. Vesmír = Universum = jedna báseň. Dokonalé prostředí umožňující dokonalá dobrdružství, dokonalé cesty plné výzev a radostí, odměn za každý správný krok. Takový je svět, ve kterém žiješ.

Mé tajemství mluví o kvalitě života, protože i celá tvá cesta o ní byla. Kvůli tomu ses na ni, Blázne, vydal — chtěl jsi pořádně žít. A tak tě život na tu cestu vyslal, celou ti ji připravil a vedl tě po ní, abys dosáhl svého cíle. Život každého automaticky vede tam, kam ten člověk dává najevo, že chce jít.

Každý si zaslouží žít kvalitně, a každý má na to tu kvalitu žít. Jen se potřebuje naučit, jak to dělat. Jak žít tak, aby vše bavilo, těšilo a fungovalo jen tak, z podstaty věci. Vše je ovšem za odměnu, všudypřítomný zákon akce a reakce se stará, aby nikdo nežil ani líp, ani hůř, než jak sám ke všemu přistupuje. Že si to lidé nemyslí, že to vidí po svém, nic nemění na faktu, že si za vše dobré i vše nedobré může každý sám. Ale tohle vše už dávno víš. Mé tajemství je v něčem jiném, poslouchej:

Kvalita života je dána kvalitou tvých vztahů. K sobě, i ke všemu na světě. Včetně vztahu ke všem prožitkům i ke všem, kdo v nich figurují. Nic jiného než charakter tvých vztahů nemá na nic vliv. Funguje to tedy úplně jednoduše.

Aby ty tvé vztahy za něco stály, musíš vyměnit své brýle, nemůžeš se na nic dívat optikou rozumu. Všude, kde rozum používáš, tvé vztahy stojí za starou bačkoru. A mé tajemství, Blázne, mluví právě o té výměně brýlí, která je univerzálním řešením úplně čehokoli. Ale to už také víš, já ti k tomu jen doplním, jak to musíš provést.

Mé tajemství spočívá v tom, že tvá výměna brýlí potřebuje být kompletní, nejde zpytlíkovat staré brýle s novými. Nejde žít s tím, že část názorů a chování si ponecháš, a část budeš vnímat a dělat po novém. To bys zkoušel žít jako kočkopes. Tajemství to je proto, že lidé takto neuvažují. Jim nedochází, že když něco chtějí změnit, nejde změnit jen „něco“. Oni jsou ale právě právě takto zvyklí uvažovat a tak se i (bláhově) chovají. Něco není ono, a člověk začne hledat příčinu. A když nějakou „objeví“, začne s ní něco zkoušet dělat.

Takto ale na světě nefunguje vůbec nic. Vše je nastaveno tak, aby to potřebovalo „kompletně správný přístup“, správnou péči. Lidé, kterým něco funguje, tomu nedávají něco, ale všechno. A to samé platí i o životě jako takovém. I on potřebuje ke svému fungování kompletně správné brýle a pak i adekvátní vztahy a chování. Neznamená to, že je život těžký, jen že se nedá pytlíkovat. Vědomky ani nevědomky. I pytlíkování v dobré víře je stále jen pytlíkování.

A z toho plyne poslední úkol na tvé cestě. Tajemství Universa zní: seskládej si celou skládačku. Potřebuješ spojit vše, co jsi se dozvěděl na jednotlivých setkáních. Poskládat z toho celek, a podle něj se koukat i chovat. Pak to začne fungovat a — přinášet výsledky. Necháš-li to ale jen jako střípky, budeš-li jen zkoušet něco z toho sem tam použít, k ničemu to nepovede. Budeš se nejspíš cítit mnohem moudřejší než dřív, ale to stále vůbec nic neznamená ani to nic hmatatelného nepřinese.

I o sbeberozvoj, o svůj růst, se dá jen snažit. Plýtvat časem a energií na něco, co sice zní záslužně, jenže já to nedělám pořádně. A mnozí to přesně tak roky dělají. I deset, i dvacet… Ve skutečnosti ale stojí celou dobu na startu — cítí se moudřejší a moudřejší, jenže žijí pořád stejně. A to všechno proto, že neznají tajemství Universa. Nejdou na to pořádně, zkoušejí tohle a tamto, ale to není cesta, to je bloudění.

Bloudění byla jejich volba už na začátku — sami se rozhodli bloudit, protože se rozhodli svou cestu pytlíkovat. Žijí tak, jak se rozhodli k žití přistupovat. Ani hůř, ani líp, ale přesně tak. Spravedlivě — jako věční pytlíkáři.

Jaký přístup, takový průběh i takové výsledky. I tak by se mé tajemství mohlo shrnout do jedné věty. A teď už, Blázne, upaluj, poskládej pečlivě svou skládačku, a potom s ní poctivě zacházej. Buď důsledný, a budou se dít věci! Nebuď důsledný, a dít se nebudou. Nezmění se nic, zůstaneš chytrým teoretikem. A to ti nikdo z nás, koho jsi na své cestě potkal, nepřejeme.


INTUITIVNÍ NAVIGACE
Článek pro mě na teď
Výklad pro mě na teď
Chceš mě podpořit 💸 libovolnou částkou?