Bohatství je umění vše s vděčností pouštět
ohatství je věčné téma, protože na něm vše v životě stojí i padá. Zásadní je ovšem způsob, jakým o bohatství přemýšlíme — co si pod tím bohatstvím představujeme.
Je teď možná dobré připoenout jeden základní živtní zákon — „Vše ve světě fyzickém je výsledkem (zrcadlem) duchovného nastavení.“ Chce se tím žíct, že veškeré zdroje leží duchovní sféře a ve fyzické sféře se to jen materializuje.
Se zrcadlem se to často přirovnává ve smyslu, že když do něj koukáte, vidíte přesný obraz toho, co tomu zrcadlu ukazujete. A nelíbí se vám něco, nemá smysl se snažit měnit to zrcadlo (výsledek), ale to, co tomu zrcadlu nastavujeme (zdroj).
To samé platí i o bohatství. Spokojenost, zdraví, úspěch, finance, blahobyt, naplňující vztahy…, to vše jsou jen obrázky v zrcadle. O nich tedy vůbec nemá smysl přemýšlet, odrážejí vnitřní nastavení člověka.
Jde tedy o to se zaměřit právě na ona vnitřní nastavení a v nich hledat klíč i řešení. Člověk často dělá tu chybu, že se snaží hledat řešení ve fyzičnu, tedy přemýšlí, kde si najít práci, jak si vydělat, jak si najít partnera… A to se snaží znásilňovat zrcadlo, které za nic nemůže ani mu nedokáže pomoci, protože to je jenom — zrcadlo.
Je tedy potřeba si uvědomit, že nejsem-li šťastný, spokojený, úspěšný, nemám-li práci, nevydělávám, chybí mi partner, přátelé, nežiji, jak chci…, je to vždy jen proto, že na to vnitřně nemám. Nejsem schopen žít to, co si přeji žít.
Chci něco, nač se nedokážu správně koukat. To je ten správný přístup. Pak si i uvědomím, že je vše jen v mých rukách. Že stačí sám na sobě zapracovat, změnit se, a vše, co si přeji, ke mně samo přijde.
Život nikdy nikomu v ničem nebrání. To jen člověk svými názory přesně nastavuje, co a jak bude mít. Otevírá i zavírá dvířka, jimiž k němu vše proudí právě tak, jak jsou ta dvířka otevřená. A ta dvířka se otevírají i zavírají našimi názory, naším vnitřním nastavením.
Je to vymyšleno dobře, protože za těchto okolností nikdo není na nikom ani ničem závislý. Je to tedy naprosto spravedlivé, není si nač stěžovat, protože vše řídím já sám. Život se automaticky ihned přizpůsobí každé mé vnitřní změně.
Chceme-li být bohatí, stačí se vnitřně nastavit tak, aby nám nic nechybělo. Vše ostatní se už odehraje samo. Bohatství všech forem do našeho života vstoupí a už nás neopustí, protože máme stále „otevřené dveře“.
Bohatý člověk je ten, který si s ničím nedělá starosti. Vůbec jej nenapdá, že by to bylo potřeba. Necítí se ohrožený ani závislý, proto se v něm neprobouzejí žádné ani potenciálně problematické scénáře.
Bohatství je výsledek seberozvoje. Toho opravdového, který pracuje se skutečnými zdroji všeho — s podvědomím, a dělá to tak, jak se to skutečně má dělat. Obě ty podmínky musejí být splněny, pak to přinese výsledky i zábavu a naplnění.
Seberozvoj je naplňující životní styl. Buď to člověk pochopí, a začne tak žít, anebo ne. Zároveň je potřeba chápat, co seberozvoj je a co se za něj jen považuje. Obvykle člověk projde různými metodami, aby zjistil, že mu v reálu nic nepřinesly. To je dobré brát jako dobrou a cennou zkušenost. Začne si díky tomu mnohem víc vážit kvality i sám začne chtít kvalitním člověkem být, protože už poznal i pocítil rozdíl.
Cesta bohatství je naplňující, a zároveň plná výzev. Spolupracujete totiž přímo s životem, který vás vede formou provokací. Tak i ten správný seberozvoj poznáte, to nebude žádný zaručený návod, ale dobrodružství jako řemen. Totální, které z vás vyždíme vše, co je z vás potřeba vyždímat.
Nic lepšího než tohle neexistuje. I to člověku dojde, když si na to zvykne a uvědomí si, jak dokonale je život vymyšlený, jak dokonale zde vše funguje, to vše s ohledem na to, aby se člověk cítil totálně ohromně. Je však poteba životu a jeho pravidlům porozumět, protože tím se vše ukáže v tom správním světle a člověk tu totálnost nejen nalezne a uvidí, ale také ocení.
Bohatý se baví tím, co chudé děsí. I tak se to dá říct. A je to proto, že se na vše dívá úplně jinak. Proto vidí úplně jiné věci, jinak se cítí, chová, reaguje, a následkem toho k němu bohatství proudí a zvětšuje se, aniž by se o to bylo potřeba jakkoli starat.
Vše v životě funguje správně samo. Člověk se tedy nemá starat, co a jak, co bude a nebude. Člověk potřebuje být schopen se o nic nestarat, to je ten vtip. Vše totiž funguje na důvěře, ne starostech a snažení. Ano, je to těžké. Je těžké se dokázat o nic nestarat, resp. je těžké do toho stavu dospět. Ale právě proto ta cesta stojí za to, stejně jako odměna, která na konci té cesty čeká — bezstarostnost a hojnost.
Koho odrazuje, že je něco těžké, ten nebude nikdy bohatý, šťastný ani spokojený. Bude se cítit malý, život vnímat jako břemeno a každý den jako nositele povinností, problémů a starostí. Nechápe totiž základní přincip radosti, naplnění a zábavy. Vyhýbá se všemu, co někam vede a něco kloudného mu přinese, a zabíjí svůj potenciál v lacinostech, které nepřinášejí kloudného vůbec nic.
Jaká cesta, taková odměna. Tak funguje život, a ty ber, nebo neber.
