Boj s okolím mě oslabuje. Bojem sám se sebou sílím a rostu.
do se cítí ohrožený, bojuje. To je zákon. Chyba ovšem vzniká v tom, s kým. Vesmír působí iluzemi a tudíž i každý pocit ohroženosti je iluzí. A právě s ní — se svým dojmem — obvykle lidé bojují.
Uvědomím-li si, že bojuji s iluzí, snadno i pochopím, že můj boj je marný, že kromě sebedestrukce nikam nepovede. Dokud bojuji se světem, s něčím v něm, budu mít stále s kým bojovat, dokud mi nedojdou síly, dokud vlastnímu boji sám nepodlehnu. Stanu se smutnou obětí své vlastní fiktivní představy, že mi něco hrozilo nebo byl někdo mým soupeřem.
Bojovat se má, ale jen se sebou
Ohrožený člověk bojovat má, ale s tím, co jej skutečně ohrožuje — se svou nereálnou představou. Má bojovat sám se sebou, tak, aby se svého dojmu ohrožení, nejistoty nebo závislosti zbavil. To je ta jediná správná reakce i recept na všechny své bolístky, pocity ohrožení, konkurence, nedostatku, smutku, životní nejistoty, citové i jakékoli jiné závislosti. Vše si totiž způsobuji sám — svým pomateným uvažováním.
Bojem s okolím slábnu. Bojem se sebou naopak sílím a rostu. Život každého z nás má být bojem se sebou, byl tak koncipován, ovšem nikoli jako válka, ale výzva. Války z výzev udělali lidé pod tíhou dojmů, že si spolu navzájem konkurujeme. Že jeden pro druhého představujeme ohrožení, nebezpečí, překážku. Otočili jsme boj se sebou proti fiktivnímu nepříteli.
Žádní nepřátele neexistují. Ve skutečnosti naše okolí jen reaguje na naše vlastní představy o něm. Mým nepřítelem se stává až ten, koho za nepřítele začnu považovat. Až poté se tak ke mně začne chovat, protože jej k tomu mé vyzařování přiměje. Stejně tak se problémem stává situace až poté, co tak o ní začnu uvažovat.
Královna Holí je symbolem člověka, který má s bojováním zkušenosti. Díky tomu se stala silnou, ale také soucitnou. Druhé vnímá s pochopením, ví, co se v nich odehrává, chápe, když s něčím bojují, když něco řeší, když se něčeho obávají, když je něco trápí, když si nevědí rady…
Pomáhat dokáže jen silný
Jedině silný člověk dokáže pomáhat a podporovat. Slabí lidé k tomu často mívají sklony (motivované pocitem vlastní nesamostatnosti). Jenže slabí pomáhat nedovedou, protože nevědí, jak pomoc vypadá. Uvažují špatně, proto se cítí slabí. Proto jejich rady žádnou pomocí nejsou. Jsou stejně pomýlené jako jejich uvažování.
Spojí-li se dva slabí, neposílí se, ale oslabí. Nesečte se jejich síla, ale slabost. Nikam to nepovede, neudělá to šťastným jednoho ani druhého. Nakonec začnou soupeřit a bojovat sami mezi sebou. Je jedno, zda půjde o společníky ve firmě, partnery ve vztahu, rodiče a jejich děti, členy nějaké strany či jakékoli jiné spojení či uskupení. Dopadne to vždy stejně, nakonec zvítězí slabosti, protože se naplno projeví.
Aby člověk dokázal skutečně pomáhat a podporovat (aby byl dobrý společník, partner, rodič, člověk…), se musí stát silným. Což znamená — naučit se přirozeně uvažovat. Přestat se bát, zbavit se dojmů, že někde číhá nějaké nebezpečí, problém nebo překážka. Že je někde něco špatně, že je potřeba někde něco měnit, o něco se snažit, s něčím bojovat. Až pak, s pocitem vlastního sebevědomí a jistoty, dokáže být pro druhé skutečnou oporou a dokáže jim dávat i skutečnou pomoc a lásku.
Láska a pomoc často nebývá to, co se tváří hezky. Právě to člověka, který se cítí slabý, klame. On za pomoc a dobro považuje vše, co se tváří mile a jednoduše. Hledá rychlá řešení, uhýbá před výzvami a tíhne ke klidu. A právě proto slabý zůstává a svou slabost ještě rozsévá. Škodí, jen o tom neví.
Správné řešení je vidět jedině v klidu
Jedině silný vidí věci s nadhledem a díky tomu vidí i správná řešení. Slabý to nedokáže, protože zákonitě v každé situaci, v níž se začne obávat, ztratí klid, sebekontrolu i soudnost a začne bojovat. Různě — útěkem, bojem, spekulacemi, hádkou, výčitkami, výhružkami…, prostě se mu zatemní hlava a tím jde vše do kopru. Ocitne se svými úvahami mimo realitu a vymýšlí nesmysly.
Zatemnění hlavy je zákonitým jevem, není to nic, co bychom měli sobě nebo někomu vyčítat a odsuzovat za to. Fungujeme všichni úplně stejně, naše reakce jsou jen přesnými odezvami na to, co se nám honí hlavou = jak uvažujeme, jaké v sobě nosíme představy. Vidíme-li iluzi, věříme jí, považujeme ji za skutečnost.
Život je škola, která nás učí uvažovat správně
Život z nás chce dělat Královny Holí. Chce, abychom se iluzí zbavovali a stávali se tak silnými, sebevědomými, dokázali se navzájem podporovat, soucítili spolu a — abychom v tomto přirozeném duchu vedli i své děti a působili na ostatní.
Život baví, jedině když jej žijeme přirozeně. Když bojujeme jen sami se sebou, ale nikoli jako voják a sebemrskač, ale jako sportovec, který touží být lepší a lepší.
Snadná cesta nikdy nikam nevede
Jedno z vesmírných pravidel života zní: „Hlavně nechtěj lehký život. To je na zbláznění.“ Těžký život není utrpení, ale zdolávání výzev s chutí — radostné sebepřekonávání. Jedině v tom totiž najdeš štěstí, a tudíž nikde jinde ani nemá smysl je hledat.
Sebepřekonávání vede k pocitu trvalého klidu. K pocitu trvalého bezpečí. Ke schopnosti žít, jak toužím. Ke zbavení se kompromisů v podobě představ „tohle nedokážu, tohle musím, tohle nesmím, tohle pro mě není, na to nemám, tohle si nemohu dovolit…“
Jistota je živná půda pro tragédie
Těžce a nespokojeně žijeme proto, že nám chybí odvaha se měnit. Sebepřekonávání vyměníme za „jistotu“. Držím se zaměstnání, které mě nebaví, ale každého patnáctého mi dá výplatu. Žiji s partnerem, který mi sice nevyhovuje, ale živí mě anebo se s ním aspoň necítím sám. A to vše je tragédie.
Na konec dnešního krátkého povídání připomenu důležitou skutečnost, že pracovat na sobě neznamená číst. To si mnozí naivně myslíme a pak se divíme, že žádná změna nepřichází. Čtení má úplně jiné významy, konkrétně dva:
- Je motivací k tomu začít něco dělat. Má tě přivést na start, ale nikoli do cíle. Dál než na start se tudíž čtením nedostaneš, to je důležité poznání.
- Prohlubuje to, co ses naučil. Čteš-li znovu a znovu věci, které jsi se naučil, vidíš v tom větší a větší hloubku. zraje to v tobě, dochází ti nové významy, souvislosti. Zraje to a tím se rozvíjíš.
Nicméně ani jedno z toho netvoří základ, který vede k životním změnám. Ten spočívá v systematickém pochopení životních zákonů a technikách, které mění (čistí) podvědomí.
