Celistvost = vědomé žití v harmonii

Celistvostí končí výčet skutečných hodnot, které by měl člověk v sobě pěstovat, jelikož hrají stěžejní roli v kvalitě jeho žití.

Skutečné hodnoty = složky přitažlivosti. Jsou to zdroje dobra, určující prvky kvality fungování všeho, co člověk prožívá. Průběh i výsledek vždy přesně odpovídají tomu, jak nastavení lidé se dané záležitosti účastní.

Nemůžeme po nikom druhém chtít, aby byl jiný, aby nám dával něco, co v něm není — aby se choval jinak, uvažoval jinak, dělal věci jinak… To jsme naivní, snažíme-li se někoho „předělávat“ poučováním, vysvětlováním a přesvědčováním ve snaze, že to pomůže a on se změní.

Vše musí chtít každý sám. Teprve až člověk sám začne toužit se změnit, může k jeho zěmně dojít. Do té chvíle to jsou marné snahy a pokusy, ať po dobrém, či po zlém. A i poté, co člověk sám pochopí, že jeho změna je nutná, to bude cesta, která pouze v případě, že ten člověk ví, jak na to a co v sobě rozvíjet, začne přinášet výsledky.

Skutečné hodnoty — to je ta cesta, a celistvost je posledním dílkem skládačky. V celistvosti se promítá vše, co jste se naučili — nové pohledy na svět i na sebe, které už nejsou jen hezkou teorií, ale vaší prožívanou realitou. Sebevědomí, spokojenost, soběstačnost, jedinečnost, svobodu, bohatství a další složky své přirozenosti už cítíte. Už jste je v sobě vypěstovali, resp. přesněji řečeno — už jste se odblokovali, a to, co ve vás odjakživa bylo (jenže skryté), se konečně může naplno projevovat.

Celistvost je žití v jednotě. Cítíte se jako součást celku, kde plníte své role tak, aby celek fungoval. I sami k sobě se chováte tak, abyste ideálně fungovali. Trávíte čas užitečně, vidíte v tom smysl i zdroj svého naplnění.

Co je žití v jednotě? Je to reálný pohled na život jako na proces řízený dokonalou inteligencí (Vesmírem). Chápeme, že každý tu máme své jasné místo a není důvod si s ničím dělat starosti. Žijeme pak uvolněně, bez obav a černých vyhlídek. Náš život tak může správně plynout (protože jej svými naivními úvahami nebrzdíme) a dostává se nám bohatě všeho, co pro spokojené žití potřebujeme.

Jste v harmonii sami se sebou — už si nic nevyčítáte, nemáte pocit, že být něco jinak, bylo by to lepší. Cítíte bezpodmínečnou lásku k sobě i druhým.

V životě si udržujete pořádek — nic zbytečného ani nehodnotného tam už nepouštíte. Nevidíte v tom smysl, víte, že by vás to jen zatěžovalo. Už si pečlivě vybíráte, s kým a jak budete trávit svůj čas, komu budete věnovat svou pozornost a péči.

Našli jste sami sebe, přesně cítíte, kým jste, co je vaše cesta a po ní jdete. Už netápete, nefantazírujete. nesnažíte se vylepšovat, na nic si nehrajete. Chápete, že není důvod ani to není možné — takoví, jací jste, jste úplně ideální a cokoli „navíc“ vám vždy jen ubere. Už víte, že vám nic nechybí, jen nemáte nic zbytečného navíc, aby vás to nerušilo a neodvádělo od vaší skutečné cesty.

Fungujete klidně a bezstarostně. Už se nikam nehoníte, o nic nesnažíte, nemáte potřebu se někomu snažit zalíbit, pobízet, zapůsobit. Vaše vztahy jsou vyrovnané, nejste ani samaritán, ani egoista.

Bohatství vnímáte jako způsob uvažování. Jste štědří, nemáte potřebu ani chuť k něčemu přicházet lacino. Jako bohatí se jen chcete uplatňovat — sdílet svou jedinečnost, sloužit, rozdávat se. Vidíte hodnotu v sobě a lidech, vše ostatní jsou jen prostředky, umožňující nám se bavit sami sebou.

Celistvost je žití srdcem, ne hlavou. Hlava už definitivně přestala do života mluvit, protože se podvědomí zbavilo názorů, které ji k tomu nutily. Oddechla si hlava i člověk, protože končeně mají oba klid. Hlavu nezatěžujeme věcmi, ke kterým není určená a sebe fantaziemi, které musela zoufalá hlava plodit.

Život se stává bezstarostnou hrou, kdy nám samy chodí do našich dní situace, abychom se mohli bavit tím, jak je zvládáme a vnímáním, co nám přinášejí. Prožíváme radost, štěstí, bavíme se, a přináší to nám i druhým vše dobré.

Celistvý od života nic nechce. Ví i cítí, že už vše má, že vše, co ke štěstí potřebuje, je v něm, a stačí si to užívat a sdílet.

Je o nás dokonale staráno, protože to už životu dovolíme. Už se od hojnosti neodstřiháváme svými naivními představami, plány, kalkulacemi a dalšími výmysly.

Život funguje sám, protože jej už ničím nebrzdíme. Jsme zdraví, vitální, spokojení, neřešíme, co bude a nebude, dokážeme žít po svém tak, jak cítíme, že nám to ideálně vyhovuje. Už žádná musím a nesmím, ale pouze chci/nechci.

Už nedělíme na dobré a špatné, už ve všem vidíme jen dobré a potřebné. Nebojujeme, nerozlišujeme, nefantazírujeme, protože z našeho žití zmizely obavy. Víme, že není oč přijít, protože není důvod o něco přicházet. Životní změny, přijdou-li, vnímáme jen jako přirozené nahrazení přežitého novým a lepším. Otevírají se nám nové cesty, aby nás mohl život dál naplňovat a bavit.