Chápu seberozvoj
a úvod zopakuji asi to nejdůležitější, co je o životě potřeba znát — klame. Toto pochopení je nezbytným předpokladem, abyste jej správně uchopili a dokázali žít naplňujícím způsobem. To proto, že každý život potřebuje v něčem změnit. Je tak nastavený, schválně, aby bavil.
Klam produkuje dojem (iluzi)
Život klame a my těm iluzím podléháme. Uvažujeme naopak, než bychom měli a poté se naopak i chováme. V konečném důsledku pak i prožíváme opaky toho, co bychom si přáli. Nejcitlivěji to vnímáme všude tam, kde nám něco nefunguje a my to zkoušíme změnit. Naše snahy často končí nepříjemnými zkušenostmi, nechtěnými prožitky. A stojí nás promarněný čas, energii, prostředky…
Pro každého je na světě jen to „to jeho“
Život je úplně jednoduchý. Mnozí si to nemyslíme, přijde nám složitý a svět nekonečně pestrý. Nabízí se přehršle možností a my si často myslíme, že čím víc toho poznáme a zkusíme, tím líp.
Právě tak vypadá jedna z velice rozšířených iluzí — snaha zkoušet, poznávat… A je dobré se zeptat: „Co k ní vede?“ Na což existuje jednoduchá a jasná odpověď: „Nespokojenost.“
Spokojený nehledá, žije si svůj život. A to proto, že se našel. Našel svou cestu, po které už jen jde. Jelikož to je ta „jeho“ cesta, netrpí pocitem, že jí něco chybí a že by měl zkoušet chodit i jinam. Naopak. Cítí, že právě zde mu je nejlíp a odbočovat nemá smysl.
Život má být úzká cesta
Přesně takto to má být — každý jsme jiný, obdařen jiným nastavením i talenty. Pro každého z nás je připravena životní cesta, která našemu nastavení, talentům a naturelu přesně odpovídá. Cílem života je nastoupit na svou cestu, jít po ní (neodbočovat) a bude mé žití jedna báseň. Naplňující a přitom úplně jednoduchý, složený jen z toho, co se mnou bytostně souzní.
Příčinou hledání je nespokojenost
Když se člověk necítí spokojeně, je obvyklé, že začne hledat. A je i obvyklé, že začne hledat špatně. Kouká okolo, zkouší kde co. A ono je nač koukat, kolem toho existuje velká spousta, a vypadá to všechno lákavě. Kdo by nechtěl umět hrát na hudební nástroj, zpívat, čtivě psát, malovat obrazy, tančit, plést… A zúčastnit se téhle akce, a tamté, všude samá zábava…
Když se člověk nemůže najít, trpí pocitem, že jeho životu něco chybí. Na svůj rozvoj se pak (mylně) dívá tak, že by se měl něco nového naučit, něco si doplnit, rozšířit si obzory. A právě v tom dělá zásadní chybu — uvažuje úplně špatně. Zní to logicky, ale ta logika je pomýlená.
Nikomu nám nechybí vůbec nic
Nikomu nic nechybí. Každému chybí jen jedno jediné — sebeláska. Neboli — má pošramocený vztah sám k sobě, a tudíž trpí nedostatkem sebehodnoty a sebeúcty. A právě odtud se berou všechny ty pocity životní nejistoty, ztracenosti i potřeba vylepšovat své schopnosti. I koukání okolo a hledání hodnot a zábavy někde tam.
Zapomeňte na to, že když si doplníte maturitu nebo se začnete učit hrát na heligon, rozvinete se. Nic takového se dít nebude, jen se vydáte na další bludnou cestu, která skončí zklamáním.
Seberozvoj je cesta do hloubky, ne do šířky
Správná cesta seberoztvoje, pro nás všechny společná, je cesta rozvoje svého VZTAHU K SOBĚ samotnému. Právě ten je předlohou našich životů, našich prožitků, naší přitažlivosti. Nejde tedy o to umět toho co nejvíc, ale mít se rád takový, jaký už jsem. Ta cesta tudíž začíná pochopením — nikomu z nás nic nechybí. Čímž dává jasnou odpověď na to, nač jsme ji neznali — nemáš se nic učit ani nikde trajdat. Máš dělat opak — trávit čas sám se sebou a měnit své pohledy na sebe a život.
Tohle je to jediné, co někam vede. Samozřejmě, musí se pak ještě vědět, jak na to — má to svá pravidla a ta je potřeba poznat a řídit se jimi (což už je nad rámec tohoto povídání). Ale to podstatné, co jsem chtěl jasně poradit vám , komu žití nepřináší naplnění a pohodu, komu něco nefunguje, jak má, kdo se cítíte nejistí, závislí, prázdní, ztracení, smutní… — MUSÍTE JÍT DO SEBE. Právě tam najdete to, co marně hledáte a zkoušíte najít někde okolo.
Na kartičce u tohoto článku stojí napsáno: SEBEROZVOJ JE PĚSTOVÁNÍ KVALITY VZTAHU K SOBĚ. Čímž se říká — nechybí ti vůbec nic, jen se sám na sebe nesprávně díváš neboli — ty to ještě nevíš, že ti nic nechybí! A proto se v tobě probouzí tvá fantazie, která sice mluví logicky, ale vede tě úplně špatně. Proto tě to i táhne „ven“, není ti totiž dobře uvnitř.
