Čtyřka Mečů
tyřka Mečů popisuje stav, kdy jsme něco nového pochopili. Kdy jsme se naučili na něco dívat jinak než dříve a — přestali s tím bojovat.
Karta nám vlastně říká, že každý boj je způsoben naším nesprávným pohledem. Kdykoli nás něco vyvádí z klidu (straší, rozčiluje, dělá smutnými, probouzí nejistotu a pocity ohrožení…), vždy nás rozrušuje náš nesprávný pohled.
Chyba tedy nikdy není tam, kde ji vidíme, ale v nás, v našich brýlích. Zdrojem našeho neklidu není nikdy to, nač se díváme, ale jak se na to díváme.
Neklid = nespokojenost
Vše, co nás zneklidňuje, v nás probouzí nespokojenost. Tudíž nemůžeme spokojeně žít, dokud se nenaučíme na svět dívat bez pocitu, že je někde něco špatně. A to je i cílem našich životů. A tedy i hlavním cílem seberozvoje. V něm se učíme, že nikde není nic špatně, není co vylepšovat ani měnit. Vše je přesně takové, jaké to má zrovna být, jen to tak nevypadá.
Nevypadá to tak ale pouze navenek, díváme-li se na to „panáčkovskou“ logikou. Panáček totiž vnímá hlavou, a ta umí pouze spekulovat. Hlava je kalkulačka, která by chtěla mít vše dokonalé. Posuzuje, srovnává, kritizuje, dělí na dobré a špatné. Vůbec ale nevidí dovnitř dění, a to je příčinou, že vše, co hlava vymyslí, bude vždy špatně. Její závěry a dedukce budou vždy znít logicky, a právě to nás klame a my výmyslům našich hlav věříme. A nejsme schopni to změnit, protože hlava správný pohled nevymyslí. Může vymyslet jen jiný, ovšem opět stejně špatný, nereálný.
Žijeme obklopeni názory někoho na něco. Přijímáme takové, které jsou podobné těm našim a odsuzujeme ty, které jsou jiné. Autory „dobrých“ názorů pak považujeme za autority, vzhlížíme k nim. A s autory „špatných“ názorů bojujeme. Ale ve skutečnosti jde vesměs názory nereálné, které dříve nebo později na něco narazí.
Realitu jde vidět jen na základě vesmírných zákonů
Vesmírné zákony učí vidět to, co je skryté. Je potřeba se je naučit, ty nevymyslíme. Z pohledu vesmírných zákonů nám dojdou souvislosti a skutečnosti, o kterých jsme doposud neměli ponětí. A právě to nám dříve bránilo se cítit bezpečně a vše považovat za dobré, bez potřeby to měnit a vylepšovat.
Čtyřka Mečů tedy popisuje stav, kdy v nás něco přestalo bojovat. Zdroj toho boje (podvědomý blok) se spálil, zmizel. Vidíme teď věc jinak a cítíme, že dřívější neklid už necítíme.
Boj zavírá dveře
Vše, s čím bojujeme, do našeho života neproudí a nefunguje nám. Svým bojem (snahou, odmítáním, vzdorováním, kritikou, úsilím, obavami…) jsme před tím zavřeli dveře. Vesmír nám to nemůže posílat, protože nedokáže žádné dveře otevřít. To musíme my, tím, že se na danou věc, záležitost, osobu nebo životní oblast naučíme správně dívat.
Život je proces otevírání dveří, dalo by se říct. Učí nás vnímat lépe a lépe, čímž sami sebe obohacujeme. Rozvíjíme tím svoji přitažlivost, aby k nám samovolně proudilo víc a víc dobrého.
Typickým bojem je například „drahota“. Přijde-li nám něco drahé, ve skutečnosti vysíláme do Vesmíru signál „To nechci!“ A Vesmír na to musí odpovědět — „Jak myslíš.“ A postará se, aby byla daná věc nad vaše možnosti. Teprve když přijmete, že to drahé není (pochopíte, že to jen vy lacině uvažujete), otevřete tomu dveře a můžete si to užívat.
Stejně tak to je s našimi cíli. Cesta k nim vede skrz pročištění všech našich bloků, které v nás probouzejí tendenci bojovat s něčím, co je součástí našeho záměru. Přeji-li si třeba šikovného partnera, přeji si ve skutečnosti se sám šikovným partnerem stát. Tudíž mě Vesmír vede tak, abych v sobě vyčistil vše, co mi v tom být šikovným partnerem brání. Naučí mě uvažovat jako sebevědomý, spokojený a soběstačný člověk, který se má rád. Zbaví mě závislostí a tendencí se světem a lidmi bojovat. A pak — může d mého života přijít odpovídající protějšek.
Vše záleží jen na tobě
Na Čtyřce Mečů se doslova píše: …uvědom si, že nemusíš vůbec bojovat, abys dosáhl svého cíle… přijímej lidi i podmínky takové, jak jsou… pochop, že svého záměru dosáhneš nezávisle na nich, stačí myslet na svůj cíl a řešení se objeví.
Karta tím chce říct, že vše závisí jen a pouze na nás. Na tom, nač a jak myslíme. Myslíme-li na problémy, přitahujeme je, protože je sami vymýšlíme. Jsme jejich autory, jen to tak nevypadá. Každý prožíváme vše přesně tak, jak o tom uvažujeme.
Umět se světem nebojovat a tudíž dokázat žít v klidu život, jaký nám vyhovuje, je tedy postaveno na schopnosti nikde nevidět problém. Naučit se dívat na svět tak, aby nám bylo jasné, že není co měnit a vylepšovat, že nám nic nestojí v cestě, že je Vesmír polem hojnosti, které jen stačí otevřít dveře a ona k nám sama začne proudit. Neboli jak praví Pointa na Čtyřce Mečů: Přijímám vše, jak je, myslím jen na svůj cíl, a tím svobodně tvořím.
