Důvěra = láska + vědění

Život funguje správně sám, ale ne zas tak úplně sám. Potřebuje k tomu vhodné podmínky, které mu musím nastolit já.

Člověk se nenarodil, aby se staral, ale aby důvěřoval. A právě ta důvěra je oněmi podmínkami, za nichž život perfektně funguje, stará se, abych žil v klidu, spokojeně a bezstarostně.

Důvěra je dvousložková záležitost. Jednou její složkou je Vědění, tou druhou Láska. Je to tak proto, protože abychom něčemu mohli důvěřovat, potřebujeme v prvé řadě mít úplně jasno v tom, jak to funguje. Ono přece nejde důvěřovat něčemu, do čeho úplně nevidíme. Taková důvěra je tzv. slepá, to znamená, že nás opustí vždy přesně v tu chvíli, kdy se o ni potřebujeme opřít a spolehnout na ni.

Život je nastavený tak, že naši důvěru neustále testuje. Kdo mu rozumí, zůstává v klidu, on to ani moc nevnímá. Asi jako nevnímáte, když si v obchodě počítáte nákup, o tom také nepřemýšlíte tak, že jste právě vystaveni zkoušce z aritmentiky. Jednoduše sečtete, co jste nakoupili a tím to je odbyté.

Druhou složkou důvěry je Láska. I zde je dobré vědět proč — abychom citili, že si zasloužíme. Neboli — abychom dokázali hojnost (jak se dokonalé podpoře od života říká) přijímat. Ono totiž není jen tak přijmout dar, na to člověk potřebuje mít, na to se musí cítit. Potřebuje se dokázat neošívat, cítit, že to je jasné, že si to zasloužím. Schopnost hojnost přijímat se definuje jako — samozřejmá vděčnost.

Jsou-li splěny obě zmíněné podmínky — vím, jak to tu funguje + dokážu hojnost přijímat s vděčnou samozřejmostí, začne život ukazovat, co v něm je. Hojnost ukáže, že stálo za to si pro ni dojít. Vše, co se člověk potřeboval naučit i co bylo nutné vyčistit z jeho podvědomí, se zhodnotí. Život se posune na úplně novou kvalitu.

Kvalitní život funguje tak, že jede sám. Začal totiž proces obdarovávání toho, kdo se dokázal změnit. Kdo prošel svou vnitřní proměnou z člověka, který žil svými názory, v toho, kdo už žádné nemá, protože se naučil vidět realitu a opravdu cítit lásku (sebehodnotu).

Vnitřní proměna by se dala vyjádřit i jako žití srdcem namísto hlavou. Hlava se odpojí proto, že její dedukce a názory už nejsou potřeba. Dojde k jejímu přirozenému ztišení. A naopak se zcela dominantním stane cítění — člověk začne v oblasti srdce cítit silné záření, jakýsi trvalý zdroj klidu. Dalo by se to popsat jako silný pocit „jasně, že můžu“, „jasně, že to dobře dopadne“, „jasně, že si to mohu dovolit“…

Láska není emoce. Láska je trvalý pocit pohody, jehož zdrojem je pochopení života. Právě ono „pochopení“ musí člověk nabýt, aby skutečnou lásku začal cítit.

Hojnost neboli Vědění + Láska, je skutečným smyslem žití. Všechny životní oblasti, ať je to naše soukromí, seberealizace, vztahy, rodina, koníčky, podnikání…, to vše jsou jen formy, nabízející člověku každodenní lekce, které jej vedou k hojnosti.

My si to obvykle neuvědomujeme, žijeme s tím, že mé soukromí je mé soukromí, práce je práce, rodina je rodina, atd. Nevnímáme, že na pozadí prožitků soukromých, rodinných, pracovních i všech ostatních, je linie snažící se nás vést k pochopení života a rozvinutí skutečné lásky. Musíme o tom ale vědět, abychom mohli potenciál těch lekcí zhodnocovat a do hojnosti spět.

Dokud to netušíme, lekce z našich každodenních prožitků nás míjejí. Necháváme je bez povšimnutí. Prožijeme situaci, aniž by nám co dala. To nejdůležitější — naše obohacení a nové pochopení — se nestane. Zachováme se tak, jak jsme zvyklí, a to je i celé, co si ze situace odneseme — nic, žádný posun. Maximálně sem tam změníme názor, ale to s pochpopením nemá nic společného.

Seberezvoj je proces, který naučí potenciál prožitků chápat, vnímat i zhodnocovat. Naučíme se vidět, co jsme dřív vůbec nevnímali. Od té chvíle začne člověk žít, do té doby se jen tak motal světem. Začne se chovat úplně jinak než dřív, čímž začne spět do stavu své Zralosti, neboli již zmiňovaného Vědění + Lásky.

Hojnost tu odedávna je, jako možnost jak žít. Čeká jen na své objevení a připojení se na ni jako na bezednou studnici všeho, co s člověkem souzní. Otočí se role, kdy člověk jen existuje, zatímco vše potřebné i chtěné do jeho života samo proudí.

Takto byl život vymyšlený, tak má vypadat, jen si každý pro tuto kvalitu potřebuje dojít.