Emoce životu neprospívají
ít bez emocí. To nás učí Dvojka Holí, jejíž tajemství (neboli řečí Tarotu arcanum) zní — pod vlivem emocí se nikdo nedokáže chovat správně. Proto kdykoli to děláš, něco vořeš.
Emoce jsou každodenním sparingpartnerem běžného člověka. Je dobré si uvědomit, že emoce nejsou jen silné výkyvy nálad, ale i zcela jemné, mnohými lidmi neregistrované.
Řečeno jinak — mnozí si ani neuvědomujeme, že jsme v afektu. Když něco vyprávíme, něco rozebíráme, popisujeme své prožitky, na něco reagujeme, něco hodnotíme…
Afekt neboli neklid je zákonitou reakcí ega neboli podvědomého bloku. Děje se tak tudíž vždy, když jsme konfrontování s něčím, co nevnímáme přirozeně, tedy reálně. Což je vždy, když na něco máme svůj názor.
Naše názory a projevy jsou doprovázeny afektem a tudíž i zpětná vazba tomu bude odpovídat — náš život se tomu přizpůsobí, nepustí nás dál. Nepustí nás k lidem. Nedá nám právě to, co cítíme, že nám chybí.
Přesně takto život nás všech funguje a je užitečné si to uvědomovat. Třeba když sedíte v restauraci u oběda a slyšíte, co který stůj rozebírá. On v podstatě skoro každý stůl má nějaké své více či méně emotivní téma, včetně těch, kde se mluví v klidu o nemocech, o stáří, o tom že lepší to už nebude a podobných moudrech.
To vše jsou pokroucené brýle, nicméně zároveň to vše jsou předlohy toho, co ti lidé brzy prožijí, jelikož si o to říkají. Ti všichni žijí nevědomě, tedy bez páry o tom, co si svými rozumy a řečmi způsobují.
Dvojka Holí radí to přestat dělat. Dávat si naopak sakramentský pozor na své úvahy, průpovídky, reakce, odpovědi a závěry.
A první krok je — nereagovat hned. Nikdy. Nechávat emoce odeznívat, věci v sobě nejdřív uzrávat, a teprve pak případně sahat k nějakým krokům.
Ono i mnohé dobře míněné je ve skutečnosti úplně mimo mísu. I pomáhat a podporovat se musí umět. Vůbec neplatí, že co vypadá nebo zní hezky, je správné. Spousta „dobrých úmyslů“ je pravým opakem toho, jak se tváří. Byť jsou myšleny dobře, neznamená to, že tím někomu pomůžeme.
Proto i spousta pozitivně motivovaných slov a činů je ve skutečnosti peklíčkem, jen zabaleným do růžové krabičky. Sobě ani druhým tím neposloužíme, byť to tak bude vypadat a kde kdo nevědomý na to nadšeně kývne a bude nás za naši „dobrotu“ holedbat.
V naší Škole rozvoje přitažlivosti se učíme, že pozitivní emoce jsou stejně nebezpečné a zrádné jako ty negativní. A víme moc dobře, proč se to učíme. Páchání dobra bývá často mnohem účinnější bič než otevřená manipulace, právě pro svou skrytou škodlivost.
Ať tak či onak, emoce do žití nepatří, přestože jsou jeho součástí. S emocemi se to musí umět, až pak začne život za něco stát. Až pak nahradí každodenní divadlo skutečné žití.
