Eso Disků je o schopnosti si materializovat život, jaký chci žít

ico-black-eEso Disků je „ryzí síla elementu Země“. Lidštěji řečeno — je o schopnosti si materializovat život takový, jaký chceme žít. Šťastný, spokojený, samovolně fungující, přesně odpovídající našemu vnitřnímu nastavení — takový, který si přejeme žít, protože vyhovuje našemu naturelu.

Eso Disků vysvětluje, jak se takový život žije, čím si takové žití zajistíte. Jeho poselství jde stručně shrnout do dvou rovin:

  • celý tvůj život vytvářejí jen a pouze tvé vlastní myšlenky
  • vnímej celý svět s láskou (bez výjimky)

Láska je problém

První aspekt tu rozebíráme prakticky pořád, tak jej tentokrát nechám pro změnu být. Zaměřím se jen na ten druhý, kterým je vnímání s láskou. To je totiž obecně náš velký „problém“.

Ten problém máme proto, že čemu naivně říkáme „láska“, žádnou láskou není. Už proto, že lásku mnozí považujeme za emoci. Jenže láska žádnou emocí není. Kdyby byla, byla by prchavá, přesně tak, jak to, co za lásku považujeme, prchavé je. Přijde na základě nějakého impulzu a pak zase na základě jiného impulsu odezní a nahradí ji jiná emoce.

Jelikož lásku za emoci považujeme, rozlišujeme. Upínáme se na to, co v nás pozitivní emoce (rádobylásku) probouzí — o tom naivně tvrdíme, že to milujeme — a bojujeme se vším, co v nás probouzí emoce negativní. Hrajeme tak zamtenou roli člověka, který střídá emoce jako modelka šaty na přehlídce. Chvíli tak, za chvíli zase jinak, přesně podle toho, co k nám chodí nebo mnohem výstižněji řečeno — jakým dojmem na nás lidé a události působí.

Život jako na horské dráze

To, co popisuji, většina z nás žije. Čímž jsme v rozporu s Esem Disků, které nás naopak učí toho nechat. Ve svém vlastním zájmu. Boj s okolím, potřeba se s ním porovnávat, hodnotit, co kdo dělá a nedělá, rozebírat to, prosazovat a obhajovat své názory, reagovat na chování a názory druhých — to vše je opakem schopnosti žít, jak chceme, protože právě tímto přístupem tomu bráníme (aniž si to uvědomujeme).

Emoční přístup k životu je naší brzdou. Bere nám nad svým životem kontrolu, generuje nepřátele a překážky. Vymýšlíme si je, protože vše, co nás zaskočí, za nepřítele nebo překážku považujeme a ona se až poté tak začne chovat.

Láska je…

Vrátím se k té lásce, o které jsem začal a zatím psal jen o tom, čím láska není. Takže konečně vysvětlím, čím láska je: Láska je přirozený způsob vnímání sebe a světa. To je láska. A mám-li to napsat polopatičtěji, je to schopnost všude, ve všem a v každém lásku vidět, počínaje sebou.

Možná vás to zarazí, ale ono to takhle ve Vesmíru skutečně je. Je zde jen láska, nic jiného. A jde o to, jestli tu lásku všude vidíte, nebo ne. Vidíte-li někde něco jiného, pak se díváte špatně. Pak odsuzujete, a to jen proto, že nechápete (podléháte svým dojmům, nedovedete se na věc podívat správně).

Za vše může krátkozrakost

Nechápat znamená vidět krátkozrace. Přímočaře, povrchně, bez souvislostí. A rovnou napíšu — ono není divu, že takto koukáme (a pak i uvažujeme a jednáme). Byli jsme naučeni takto koukat, všichni kolem takto koukali, tak jsme to od nich jen převzali. Nevěděli jsme, že to je špatně a nám samým na tom také nic špatného nepřišlo. Neměli jsme jak poznat, že to je špatné koukání.

Aby se člověk naučil koukat úplně jinak, potřebuje přepnout z koukání smyslového na koukání pocitové. Neřešit, co je vidět, ale vidět, co je uvnitř. A to není jen tak. To jen tak někoho nenapadne. A když už napadne, nebude vědět, jak na to.

Zdrojem správného vnímání je vědění

Zdrojem, který vás správně koukat naučí, jsou životní principy. Vesmírné zákony. Pravidla, kterým podléhá úplně vše, co prožíváme i co vidíme všude kolem sebe.

Jakmile do nich začnete pronikat, uvědomíte si, že je vše jinak, než jste si doteď mysleli. Vaše dosavadní logika začne dostávat na zadek, přestane fungovat a platit. Uvědomíte si, že přestože je skutečnost opačná, než jste si doteď mysleli, je i přesto úplně logická. Je snadno pochopitelná i přijatelná. Jen to je něco úplně jiného.

Naráz přestanete sveřepě trvat na svých názorech, které jste dřív nedokázali opustit a zuby nehty jste je bránili před všemi, kdo měli jiné. Naráz si začnete i uvědomovat, jakou vaše názory představovaly bariéru, která vás nepustila dál. Kvůli které jste se báli, bojovali, usilovali a honili, protože jste chtěli žít tak, jak vám to vaše názory nedovolily. Usilovali jste o něco, co leželo dál než délka řetězu, kterým vás vaše názory poutaly k boudě.

Neomezenost = přirozenost

Jak začnete do vesmírných zákonů pronikat, budete cítit, jak vaše hranice pozvolna samy ustupují. Osvobozujete se od pocitů závislosti, musení a nesmění. Váš život se zjednodušuje a funguje čím dál líp. Proudí do něj vše, čemu postupně otevíráte dveře. Samo, stačí ty dveře otevřít a je to u vás a už to tam i zůstává.

Takto funguje ono bohatství, takto vypadá ona schopnost žít, jak toužíte. Stačí otevírat dveře, aby to, co si přejete, mohlo vstoupit a setrvávat. Neboli — přirozeně uvažovat.

 

INTUITIVNÍ NAVIGACE
Článek pro mě na teď
Výklad pro mě na teď

Tags

top